Až do roku 1989 měl „lid právo na zdraví a veškerá zdravotní péče byla bezplatná“. Po sametové revoluci je sice tento lid nadále ze zákona povinně pojištěn, ale na zdravotní péči si různou formou připlácí. Jsou to ony nešťastné poplatky za návštěvu u lékaře, platby za pobyt v nemocnici, doplácení na různé léky (v různých lékárnách rozdílné výše) nebo platby za určité stomatologické výkony. Do „komunistického zdravotnictví“ (každému podle jeho potřeb) vstupuje prvek podnikatelský. Samozřejmě je to jediná možná cesta, kterou ostatně kráčí celý okolní svět. Žádný stát není schopen ze všeobecného pojištění poskytnout zdravotní péči všem v době, kdy ji potřebují.

Když jedeme po silnici, jsme rádi, jsou-li dopravními značeními dána jasná pravidla, jak se po ní pohybovat. V současném českém zdravotnictví pacient často neví, na co si musí připlatit, v jaké výši, a kde zdravotnické zařízení vyžaduje peníze neoprávněně.

Stejně se platí

Chceme-li brýle „na pojišťovnu“, dostaneme obroučky za 100 korun. Na dražší si musíme připlatit, rovněž třeba na „nadstandardní“ výplň vyvrtaného zubu. Podobně pojišťovna nehradí „lepší“, dražší náhradu kyčelního či kolenního kloubu nebo například užití robotu při operaci, dražší sádrový obvaz atd.

Stydlivější zdravotničtí podnikatelé žádají za použití těch či oněch přístrojů a pomůcek sponzorské dary, samozřejmě poukázané předem. Méně stydliví si vypracují právní smlouvu a od pacienta za tyto služby požadují platbu předem.

Pacient pak při nástupu do nemocnice musí předložit stvrzenku o zaplacení.

Zcela nestydatí si bez jakékoliv smlouvy řeknou o peníze. Kdo z laiků by nezaplatil, když se mu užití těchto nadstandardních přístrojů a pomůcek náležitě vysvětlí? Samozřejmě, že i ministerstvo zdravotnictví připouští v jistých taxativně vyjmenovaných případech možnost finanční spoluúčasti pacienta. Tyto situace však laická veřejnost nezná a ve smlouvách s pojišťovnami na ně není upozorněna. Na rozdíl od havarijního pojištění či pojištění nemovitosti, kdy pojištěnec přesně ví, zda krádež auta, povodeň nebo blesk, které nemovitost poškodí, jsou pojistkou kryté, nebo ne.

Platby pod stolem

Nic proti tomu, že finanční pokrytí některých moderních léčebných metod nejsou pojišťovny schopny zaplatit. Kryjí standardní postupy, na které mají s příslušným zdravotnickým zařízením smlouvu.

Do každého výrobního procesu vstupují zdroje materiální a personální. Požadují-li zdravotnická zařízení od pacientů peníze na „nadstandardní“ materiální prostředky, je otázka, proč si pacient v případě, že si to přeje, nemůže zaplatit i nadstandardní personální požadavky. Budeme-li sami nemocní, bude nám asi více než na určitém přístroji, o kterém toho víme málo, záležet na osobě, která ho „vezme do ruky“. Výběr ošetřujícího a důvěra v něj jsou základem úspěchu každého léčebného postupu.

Europoslankyně MUDr. Roithová v době, kdy byla ředitelkou FN, umožnila a zpoplatnila volbu lékaře. Vedení ministerstva zdravotnictví se to však zdálo nemorální a opatření zrušilo, a tak možná dnes „pod stolem“ si mnohé těhotné hledají svého porodníka a nemocní operatéra.

Jak z výše uvedeného vyplývá, sponzorské platby, ale i platby na různé smlouvy či platby „pod stolem“ ukazují na ne všem jasný a mnohdy až chaotický způsob financování v našem zdravotnictví. Navíc potvrzují, že svobodná volba člověka v nemoci by měla být konečně transparentně řešena. Ostatně kupujeme-li si kabát, chceme si vybrat!

MfD, 13.10.2009

Autor je přednosta III. chir. kliniky 1. LF UK FN Motol