To, co vypadlo z Tomáše Julínka jako návod na použití českého zdravotnictví, asi mnohé překvapilo. A nikoli jen sebeironií malého a velkého plešatého muže, jejichž siluety provázejí čtenáře nepochybně velmi užitečnou příručkou, která vyšla ve včerejším vydání MF DNES.

To, čemu se lze hlavně divit, je komunikativnost a přesvědčivost textu i síla zvolených argumentů, které reformátorům chybějí téměř bezezbytku v každé veřejné diskusi, zejména v těch na televizních obrazovkách. Právě Julínek s Cikrtem dosud byli v této disciplině tím nejvíce odstrašujícím příkladem a čerstvá příručka ukazuje, že mají na mnohem víc.

Lidem sledujícím problémy českého zdravotnictví bylo vždy jasné, že regulační poplatky jsou velmi důležité a situace v Česku je v evropských poměrech více než exotická. Lidé zde navštěvují lékaře třikrát až čtyřikrát častěji než v sousedních zemích, čtvrtina léků se spláchne do toalety a obálky do lékařských kapes nejsou nijak zvlášť výjimečné.

Bohužel jasné a srozumitelné argumenty v ucelené podobě přicházejí až poté, kdy byla veliká část veřejnosti opozicí vyděšena a kdy jen málokdo věří tomu, že první reformní zdravotnický krok je opravdu potřebný a přichází ve správný čas, kdy se ministerstvo zdravotnictví a jeho šéf dostali do nijak výjimečné, zato hodně nepříjemné války s předními lékařskými kapacitami v kauze Ústavu hematologie a krevní transfúze, a zejména v okamžiku, kdy se chystají skutečné reformy, které by měly zcela zásadně změnit tvář českého zdravotnictví.

Za povykem kolem poplatků, které se nepochybně velmi dotknou života běžných lidí a rodinných rozpočtů, je totiž jen velmi slabě slyšet diskusi o tom, že ze zdravotních pojišťoven se stanou akciové společnosti, že dva z nejvýznamnějších finančníků v zemi chystají založení vlastní zdravotní pojišťovny, že největší nemocnice mění právní formu a mají se dostat pod významný vliv univerzit. A lze čekat i další zásadní změny. Jsme tedy před otevřením konkurence ve službách, jež byly dosud vyhrazeny státu. Vláda projednala legislativní záměry měnící zcela zásadně vše, na co jsou čeští pacienti zvyklí, ale diskuse se zatím s budoucími účastníky trhu zdravotnických služeb fakticky nevede. Přitom právě tohle jsou skutečné reformy, které rozhodnou o tom, zda budeme mít dobrý, nebo špatný systém financování zdravotní péče. Právě nyní se ukazuje, jak chybné bylo rozhodnutí ČSSD nezúčastnit se práce komise pro zdravotnickou reformu. Doktor Rath tak nemá šanci diskutovat o tom, co se má, či nemá hradit ze solidárního pojištění a jak se má přistupovat k jednotlivým sociálním skupinám. Jemu je to možná jedno, ale voličům to jedno nebude.

Současně je vidět, jak Julínek obtížně hledá společnou řeč s předními odborníky z resortu.

Přitom by to nemělo být obtížné. V systému je více peněz, než zdravotnictví letos spotřebuje. Lékařům je možné zpříjemnit život a zainteresovat je na změnách, kterými musí české zdravotnictví projít, ať už se to komu líbí, nebo ne. V původních programových východiscích této vlády bylo snížení výše zdravotního pojištění. Byl to skvělý nápad. Snížení odvodů je tím nejlepším lákadlem a zdůvodněním bolestivých reforem. Například v Nizozemsku reforma založená na zavedení konkurence zdravotních pojišťoven vedla právě k takovému efektu, byť poměrně skromnému.

Tyto věci však nelze řešit za zavřenými dveřmi a až po vzbouření na vsi přesvědčovat vesničany, byť bezesporu povedenými komiksovými figurkami. Takže by bylo dobré, aby velký a malý muž rychle vyrazili mezi lidi se zcela novým a ještě přesvědčivějším komiksem a citlivě naslouchali i těm, kteří z jejich nápadů nejsou vždy úplně nadšeni.

MfD, 24.11.2007

Autor je komentátor MF DNES