ZDRAVOTNICTVÍ: Ďábel je v detailu
Přes zjevnou a tvrdou vyděračskou kampaň, se kterou souhlasí jen necelá pětina obyvatel, se vláda stále snaží dojednat s vyděračskou partičkou kolem LOK a ČLK jakýsi kompromis. Doslova jsem zkoprněl, když v nedělních OVM využil předseda LOK Engel znovu média k dalšímu vydírání vlády a krajů. Zatímco kraje jsou ochotny lékařům ustoupit a vzít všechny lékaře, kteří podali výpověď, zpátky, vláda se zatím zdráhá takovému nestoudnému požadavku (ostatně i další požadavky LOK jsou neméně nestoudné) vyhovět.
Pokud si vezmeme vývoj počtu lékařů zaměstnaných v českých nemocnicích od roku 2000 do současnosti, zjistíme, že před deseti lety bylo v nemocnicích zhruba o 4000 lékařů méně. Že by před deseti lety zdravotnictví kolabovalo více, než dnes, mi není známo. Zdá se mi proto nemístné, že se vyděračům z LOK věnuje právě tolik pozornosti a straší se kolapsem zdravotní péče. Olej do ohně pak přilévá i sám ministr zdravotnictví, když na jedné straně vyjadřuje k požadavkům lékařů tvrdý odpor a na druhé straně připouští, že se „síle hromadných výpovědí lékařů obtížně čelí“.
Naprosto odpuzující a lékařský stav dehonestující je další vyjádření Engla, že všechny peníze slíbené plánovaným zrušením deseti tisíc akutních lůžek v nemocnicích, musejí dostat lékaři a žádné se nemají dostat k ostatnímu personálu nemocnic. Nedávné jednání sester a bratří, které odsoudilo akci „Děkujeme, odcházíme“, tak učinilo proto, že tato akce podle jejich názoru daleko přesahuje lékařskou etiku, ke které se lékaři zavázali Hippokratovou přísahou. Jejich předsedkyně Jurásková se vyjádřila, že ani odměňování středního zdravotnického personálu není ideální, že však formu použitou LOK považují za neslučitelnou s povoláním lékařů. Navíc zmínila i vyhrožování sestrám ze strany lékařů ve výpovědích a vůbec dusnou atmosféru v nemocnicích, kde akce LOK nejvíce uspěla.
Napadají mne ještě dvě paralely z minulosti. Před deseti lety v období tak zvané televizní krize si malá část odborů rozhodla vyzkoušet svou sílu tím, že de facto ovládla veřejnoprávní televizi. Následky jejich počínání pociťujeme do dneška, neboť právě pokřivený svět, jak ho prezentují svou činností veřejnoprávní média, zejména ČT, na českou veřejnost, je mimo jakoukoli pochybnost. K dalšímu příkladu je nutné se vrátit ještě o pět let zpátky a vzpomenout na připravovanou stávku na dráze a na ústupky, které tehdy odborářům udělala Klausova vláda. Že to na českých drahách poté až do současnosti skřípe, je mimo jiné i „zásluha“ odborářů. Je tak jisté, že případné další ústupky LOK jenom dále zakonzervují stav ve zdravotnictví, které po reformě pošilhává již deset let. Odboráři, kteří jsou podle prezidenta ČLK Kubka „největší proreformní silou“, jsou ve skutečnosti obrovskou koulí na noze českého zdravotnictví. Čím dříve se jich systém zbaví, tím lépe. Proto bych vládu požádal, aby své „upřímné kroky“ při řešení situace ve zdravotnictví nezaměnila za kapitulantství. Pak by bylo možné na skutečné reformy ve zdravotnictví zase nejméně na deset let zapomenout.