S nástupem Miloslava Ludvíka do čela Ministerstva zdravotnictví přichází na tento post od vzniku ČR již devatenáctý ministr. Je to společně s Ministerstvem dopravy a Ministerstvem školství resort, v němž k výměně vedení dochází nejčastěji. Lékařská komora a lékařské odbory vyzývají nového ministra k navýšení výdajů podle nich podfinancováním existenčně ohroženého resortu. Jsou ale výdaje opravdu nízké a vymykají se okolním zemím?

Uveďme několik základních dat. Výdaje na zdravotnictví z veřejných zdrojů, přepočtené na obyvatele v paritě kupní síly, má ČR mezi zeměmi střední a východní Evropy nejvyšší, zhruba na stejné úrovni jako Španělsko, asi na 2/3 průměru evropských zemí OECD a s výrazným odstupem za zeměmi západní Evropy. Rozdíl je způsoben jinou ekonomickou úrovní. Porovnáme-li veřejné výdaje na zdravotnictví vztažené k HDP, je ČR s 6,4 % jen těsně pod průměrem evropských zemí OECD (6,8 %), s těsným odstupem za Irskem nebo Itálií, ale opět před všemi středo- a východoevropskými zeměmi OECD, ale i před zeměmi evropského jihu, jako je Španělsko, Řecko nebo Portugalsko (viz graf).

Porovnáme-li celkové výdaje na zdravotnictví, tedy jak veřejné, tak soukromé (ať už na obyvatele nebo na HDP), v mezinárodním srovnání si o něco pohoršíme. Vysvětlení je prosté. ČR má jeden z nejmenších podílů soukromých výdajů na zdravotnictví – 15 % (zbylých 85 % tvoří výdaje veřejné), což je společně s Německem a Norskem nejmenší hodnota mezi všemi evropskými zeměmi OECD. Pro srovnání – na Slovensku tvoří soukromé výdaje 19 % celkových, v Rakousku 24 %, v Maďarsku 33 %. I proto (společně s relativně menším objemem veřejných výdajů jako takových proti většině zemí Západu) je podíl zdravotnických výdajů na celkových veřejných rozpočtech u nás jeden z největších.

Graf: Veřejné výdaje na zdravotnictví v % HDP

Zdroj: OECD, Health at a Glance, 2016.

Hlavním problémem českého zdravotnictví není nedostatek peněz (obdobně to platí pro školství). To, co chybí, je (namísto regulací ze strany ministerstva, pojišťoven či lékařů) efektivní systém samoregulace, díky níž by pacient pocítil finanční důsledky své poptávky po zdravotních službách. Tuto potřebu dokládají nejen nadprůměrné administrativní náklady našeho zdravotnického systému, ale třeba i tento týden zveřejněná nová data o průměrném ročním počtu návštěv pacienta u lékaře. ČR je na předních místech žebříčku s 11 návštěvami, zatímco průměr OECD je oproti tomu jen sedm, ve Švédsku dokonce necelé tři.