Jsme tedy svědky vítězství zla nad dobrem, nebo naopak dobrá věc se podařila a nová Česká průmyslová zdravotní pojišťovna je majákem světlých zítřků? Máme se bát, nebo radovat? Nic z toho nedělejme, zůstaňme v klidu. Žijeme přece v Česku. V zemi, kde je všechno tak nějak relativní, tedy nejen dobro a zlo, ale i právní prostředí. A kde není radno věřit pohádkám.
Možná bude leckterý čtenář překvapen, ale zdravotní pojišťovny nikomu nepatří, tedy ani panu Chrenkovi. Jsou to veřejnoprávní instituce, řídí je správní rada, kde jsou zastoupeni po třetinách zástupci zaměstnavatelů, zaměstnanců a státu (ve VZP je pak větší podíl politiků). Správní rady jsou všemocné a rozhodují i o fúzích. Zdravotní pojišťovny tedy nemají žádného vlastníka, což v kombinaci se zákony, které nedovolují lidem na péči si připlácet a připojistit se, znamená, že ve skutečnosti ani nemohou naplno jako pojišťovny fungovat. Jsou to spíše úřady přerozdělující peníze.
Raději bych viděl pana Chrenka či kohokoli jiného jako jasného transparentního vlastníka soukromé pojišťovny než jako tajemného investora na pozadí veřejnoprávního kabaretu. On sám jistě není žádné panenské poupátko, ale vinu za současný stav nenese, pouze využil příležitosti a platných zákonů. A že to dělá pro zisk? Na tom není nic špatného. Zisk je ve zdravotnictví všudypřítomný, vydělat přece chtějí všichni, od lékařů, přes dodavatele, až po členy správních rad. Když socialisté kritizují podnikatele ve zdravotnictví, rádi říkají, že zdraví není zboží a vytvářet zisk ve zdravotnictví je nemorální. Škoda že se ještě nenašel jediný člen ČSSD, který by se vzdal odměn za vysedávání v orgánech VZP.
Rozumím lékařům, kteří se bojí propojení poskytovatele zdravotní péče (majitele nemocnic) s jejím plátcem (stejným majitelem ovládanou zdravotní pojišťovnou) s následnou monopolizací. Tato jejich obava je naprosto legitimní. Monopoly jsou skutečné zlo, v konečném důsledku na ně doplácejí pacienti. Jak se jim bránit? Já bych řekl, že přísnými pravidly a jejich nekompromisním vymáháním. Ostatně na monopoly tu máme Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Kritériem je míra konkurence. Čím více jí je v daném regionu, tím lépe pro pacienty. Tento princip funguje stejně dobře v automobilovém jako ve zdravotnickém průmyslu. Poslanec Hovorka si myslí, že řešením jsou zákazy. Kdo má nemocnice, nesmí pojišťovat. Proto připravil právní paskvil, který je nejen bezzubý, ale i hloupý. K propojením bude stejně docházet, jenom budou téměř nedohledatelná a žádný subjekt nebude mít žádnou odpovědnost. Přitom stejný bojovník proti soukromému zlořádu ve zdravotnictví zazdil reformu zdravotnictví senátora Tomáše Julínka. Ta obsahovala zákony, které zpřísňovaly dohled nad zdravotními pojišťovnami (vznik nezávislého, štíhlého úřadu), nově upravovaly jejich vznik, včetně povinnosti prokázat původ peněz, a konečně transparentně vymezovaly povinnosti subjektu, který vlastní současně nemocnice i pojišťovny.
Falešná veřejnoprávnost a falešné zákazy vytváří naprosto neprůhledné prostředí, v němž je možné cokoliv. Šejdíři už teď mohou zasílat panu poslanci děkovné dopisy. Měli by je také adresovat i na skutečné autory Hovorkových legislativních úletů – prezidenta lékařské komory Kubka a jeho řídící orgán, kterým není nikdo jiný než David Rath.
LN, 7.8.2009