Ještě jedno takové vítězství a jsme zničeni, pravil údajně bájný král Pyrrhos po bitvě u Auscula, když prošel bojiště a spočítal své ztráty. A lékařští předáci Engel a Kubek asi právě začínají chápat význam rčení Pyrrhovo vítězství.

Za to, že se dosud nepodařilo zlikvidovat prakticky žádnou nadbytečnou nemocnici (ačkoli je jich v Česku nejméně o třetinu více, než je potřeba), mohla především skutečnost, že to bylo politicky obtížně schůdné. Vliv lékařů na veřejnost byl velmi silný – a přísně tajné seznamy pojišťoven, na nichž figurovaly špitály, bez nichž by byl systém zdravotnictví mnohem levnější, tak vždy skončily v koši.

Vzpoura lékařů způsobila, že vládní politici se v tomto zdravotnicko-mocenském trojúhelníku přesunuli ze strany nemocnic na stranu pojišťoven. Tisková konference ministra Leoše Hegera spolu se zástupci zdravotních pojišťoven to ve čtvrtek dokumentovala poměrně jasně. Vláda to sice neřekla nahlas, ale z dostupných informací je jasné, že teď zazní: Ano, ustupujeme nátlaku a lékaři dostanou přidáno. Ale zároveň startuje proces, jehož výsledkem bude spuštění konkurenčního boje mezi nemocnicemi, uzavírání některých z nich a propouštění ne zrovna malého počtu lékařů. Taková malá akce „Děkujeme, odcházíte“, na niž doplatí především mladší lékaři s nižší kvalifikací.

Rána na komoru

Pojišťovny v tomto případě poměrně ochotně sáhnou do svých rezerv a zvednou platby nemocnicím, které tak budou moci zvyšovat mzdy. Úspory vzniklé restrukturalizací sítě nemocnic v příštích letech budou totiž významně vyšší než to, co je bude stát letošní ústupek.

Otohle lékařské odbory určitě nestály a nestála o to asi ani Česká lékařská komora, jejíž aktivity zřejmě opět vyvolají diskusi, zda má být členství v komoře povinné a zda její pravomoci ze zákona nejsou příliš rozsáhlé a neměly by se upravit, jelikož ČLK se dnes chová spíše jako odborářská organizace.

Z hlediska ekonomického je to docela velký krok vpřed. Systém bude efektivněji rozdělovat omezené zdroje z pojištění kvalitnějším zdravotnickým zařízením, která budou moci disponovat lepším vybavením a kvalifikovanějším, protože lépe placeným personálem.

Lékaři se učí šetřit

To vypadá jako velké plus i pro pacienty. Ale jen tehdy, pokud si neuvědomíme, že uplatňování tržních principů ve zdravotnictví je sice žádoucí, ale hodně složitá disciplína. Zavést systém financování nemocnic na principu DRG, tedy na základě platby za diagnózu – což má být další úsporné opatření – je určitě fajn. V takovém systému nemocnice dostane sumu peněz na vyléčení konkrétní nemoci. Na nemocnici a jejích lékařích už bude, jak efektivně si s diagnózou v rámci jistých standardů poradí.

Pacient pak nebude odkázán na svou nejbližší nemocnici, ale bude si hledat tu, která má nejlepší pověst v léčbě konkrétní choroby. A není tajemstvím, že jsou zde stále nemocnice, kde je životu nebezpečné nechat se léčit. Svobodná volba lékaře nyní funguje ve značně okleštěné podobě. Například v Praze si můžete vybírat, jak chcete, ale pokud nemá vámi vybraná nemocnice příslušné oddělení momentálně poloprázdné nebo nedisponujete nějakou protekcí, tak vás většinou odešlou do špitálu obhospodařujícího tu část Prahy, kde máte trvalé bydliště.

Zavedení nového systému pak nevyžaduje pouze změnit zvyky nemocničního personálu, což bude nejspíše dost složité, ale je také technicky poměrně obtížné jak pro nemocnice, tak pro pojišťovny.

Navíc se bude ostře diskutovat, co je to třeba komplikovaný porod a proč je na jednom konci republiky o patnáct až dvacet procent dražší než na druhém konci. Představa, že se vše vyřeší tak, aby systém DRG v plném rozsahu fungoval od počátku příštího roku, je opravdu hodně ambiciózní.

Jak si vybrat dobrou nemocnici?

Kromě toho, pokud má systém fungovat tak, že se budou rozvíjet ta nejefektivnější pracoviště, je třeba také změnit způsob investic do zdravotnictví, které dnes z nemalé části, zejména v těch největších případech, tečou přímo ze státního rozpočtu, mimo systém zdravotního pojištění – a tak tyto zdroje nemohou být umisťovány podle reálného pohybu pacientů.

A hlavně dosud není vyřešena situace zdravotních pojišťoven, které nejsou motivovány k tomu, aby plnily funkci ochránce zájmů pacientů. Jistě budou motivovány, aby nakupovaly péči způsobem „za málo peněz hodně muziky“, ale nakonec i obchod „za málo muziky hodně málo peněz“ se jim z pohledu účetnictví vyplatí. Je tedy velmi žádoucí, aby vznikla pravidla hry i pro pojišťovny.

Nakonec ještě jedno podstatné: je třeba řešit ten problém, že spousta lidí nemá dostatek informací o kvalitě zdravotnických zařízení a ty, které mají, nemusí odpovídat skutečnosti. Je proto nutné oživit hodnocení nemocnic, o něž se v minulosti pokoušel kdekdo, od pojišťoven přes ministerstvo až po agentury zabývající se průzkumy trhu. Jejich výzkumy však více vypovídaly o kvalitě úklidové firmy a nemocniční kuchyně než o úrovni lékařské péče.

MfD, 28.1.2011

Autor je šéfredaktor týdeníku Euro