Naslouchám slovům o tom, že musíme masivně zbrojit i kdyby nás to mělo bolet. Co to znamená? Že nakonec budeme chudí, ale dobře vyzbrojeni? Opravdu jsme ve stavu, kdy musíme odhodit do zapomnění své představy o zvyšování životní úrovně, o slušném a dostupném bydlení, o cenách potravin, které bez větších problémů může každý občan zaplatit, práci odpovídající mzdě a slušném důchodu ve stáří?? O tom, že naše děti a vnuci budou žít v lepších podmínkách než žijeme nyní? Už dnes přece rozpočtová a ekonomická situace nejen u nás, ale i v Evropě nám skoro dává zapomenout na tyto naše představy o budoucím životě. A nebo se v evropském rozpočtu „najdou“ prostředky, které by umožnily tyto cíle bez sociálních otřesů, které mohou pohřbít jakékoliv dobré úmysly?

Jistě potřebujeme silnou, respektu národa se těšící armádu. Ale k tomu je zapotřebí i spořádaný stát a jeho odpovědní občané. Pokud dnes slyším že musíme být prý silní, jen proto, aby si na nás nikdo netroufl, pak se ptám proč by si kdokoliv chtěl „troufat“ na zchudlou, konkurence neschopnou Evropu, s velkými sociálními problémy, bez nerostného bohatství a bez vlastních výrobních kapacit, s úbytkem vlastního obyvatelstva, zato přeplněnou migranty ze vzdálených zemí, kteří se budou navíc ještě domáhat vyplacení sociálních dávek, ale budou si na našem území budovat své vlastní státní struktury se školami a systémem podle svého náboženského práva?

Nemyslím, že Evropa je vedena rozumnými lidmi. Málo poučení z nenaplněných očekávání i z nedávných události a historie . Nemyslím si, že by bylo dnes možné opakovat situaci, která zde byla na počátku konce studené války, kdy USA doslova „uzbrojily“ SSSR tím, že ten si jejich masivní výrobu již nemohl dovolit a musel toto zápolení ukončit. Koho dnes chceme, a hlavně můžeme reálně „“uzbrojit“? Celý svět je přece dnes úplně někde jinde.

A pokud jde o naši historickou zkušenost, nebere se v úvahu, že po roce 1945, ale i po roce 1968, na který se často poukazuje, zde mělo Rusko vlastní pevnou základnu početných komunistických stran a i část přátelsky nakloněného obyvatelstva. Dnes by tomu tak nebylo, přišlo by - pokud by to vůbec bylo revuálně možné - na nepřátelské území . Ale musím se ptát, zda by tomu tak nebylo i v případě dnes agresí obsazené Luhanské a Donbaské oblasti, pokud by se vrátily Ukrajině. Osm let před tím tyto regiony bojovaly proti státu, jehož byly součástí, a zřejmě by tomu ani nyní nebylo jinak. Je to vše možná složitější než se jednoduchým komentátorům zdá.

Samozřejmě za svobodu se musí bojovat. Ale svobodu si každý představuje jinak . Možná že zchudlí a obklopeni zbraněmi se budeme cítit svobodní . Anebo také ne….

Autor je ombudsman