Žádná pomoc bydlení, natož pak dostupnému. Nový zákon který nyní má projednávat Sněmovna by snad mohl být základem pro nějakou rozumnou úpravu bydlení, ale v této podobě je prostě na nic. Zřizuje drahá kontaktní místa v mnoha obcích, ale co budou kontaktovat? Byty k dispozici nemají a i kdyby měly, bude o nich rozhodovat obec nebo soukromý vlastník, jako je tomu dnes. Mají prý zprostředkovávat zájemce o byt s vlastníky bytů, ale nejprve se takový zájemce musí registrovat jako „osoba v bytové nouzi“, což asi běžným občanům příliš vyhovovat nebude. Takovéto zprostředkování prý bude spočívat tom, že vlastník bytu s zprostředkovatelem uzavřou smlouvu o tom, že vlastník poskytne nájemci byt za určených podmínek. A ta podmínka spočívat především v tom, že pokud nájemce bytu nebude platit nájem, zaplatí jej za něj zprostředkovatel, tedy stát, A co jiného dělají, když to trochu zjednoduším, dnešní tolik odsuzovaní „obchodníci s chudobou,? Pronajímají své byty bez zprostředkovatele a pokud nájemce neplatí nájem, zaplatí jej za něj stát tentokráte nikoliv prostřednictvím zprostředkovatele, ale pomocí sociálních dávek. V čem bude, mimo ta kontaktní místa, rozdíl?

Pokud nájem se nebude chovat řádně, bude mu nájemní smlouva ukončena, ale on se může po nějaké lhůtě se znovu přihlásit u zprostředkovatele o další byt. Opravdu si někdo myslí ze to může fungovat a tedy že jakékoliv vlastník bytu uzavře s takovým nájemcem novou, byť zprostředkovanou nájemní smlouvu ? Zákon totiž dále stanoví, že zprostředkovatel bude pronajímateli ručit za škody, které mu nájemce v bytě nebo domě způsobil. Takové škody tedy zaplatí opět stát (obec?), ale zprostředkovatel je může na nájemci následně vymáhat. Na osobě v bytové nouzi vymáhat škodu? Po mnoha letech soudních sporů skončí dluh v nějakém dalším „milostivém létě“….

Tvůrci zákona se zamýšlí také tím, jak může být byt vybaven, za který budou pronajímateli ručit. Např. zda pokud v bytě budou palandy pro děti, nebude takový byt již přeplněn? A pokud zde bude keramická kontaktní deska na vaření, nebude to již příliš luxusní, když postačuje obyčejný vařič. Ostudné podmínky, za kterých bydlí lidé ve vyloučených lokalitách, kde vlastníci bytů sice z nich berou nájemné, ale nic do nich neinvestují, je jistě třeba změnit. Ale takto? Celý tento zprostředkovatelský systém je chybný. Jistě, podobný zprostředkovatelský systém používají charitativní nebo neziskové organizace. Ale v jednotlivých případech. Lze však na tom založit bytovou politiku státu? Podle mého názoru jde jen o další obdobu proslulé „digitalizaci“, na místo moderního zákona o sociálním bydlení, který ostatně vláda ve svém programovém prohlášení slíbila.

Autor je bývalým předsedou Sdružení nájemníků ČR