Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Habsburská monarchie = Katolická monarchie = nulová tolerance

Habsburkové brali víru jako základ pořádku. Odchylka byla problém politický i náboženský. Nejvíc se řešili protestanti, zejména po Bílé hoře. Co se s „heretiky“ dělalo:

Rekatolizace pod nátlakem – tvoje volba byla spíš jen „přijmi katolictví, nebo odejdi“.

Vyhnanství – kdo odmítl, musel často pryč (šlechta i poddaní).

Zabavování majetku – běžná praxe hlavně u šlechty po roce 1620.

Zákazy bohoslužeb, zákaz knih – protestantské knihy se pálily, tiskárny se rušily.

Dohled a tresty – jezuité a státní správa hlídali školství, úředníky i duchovní život.

Fyzické tresty a popravy – spíš výjimečné a hlavně v ranější době (např. první pol. 16. století). Později už šlo víc o nátlak než o hranice.

Změna až s tolerančním patentem 1781. Josef II. povolil omezenou existenci luteránů a kalvinistů. Heretici se tím stali tolerovanými „nekatolíky“. Plná rovnoprávnost ale přišla až v 19. století.

Pár příkladů:

Jan Dubčanský ze Zdenecké Hory (1528–1532) zakladatel novokřtěneckého hnutí v Čechách. Jeho stoupenci byli vyšetřováni a část z nich popravena nebo uvězněna. Novokřtěnci na Moravě (1530–1550) – Morava byla centrem jejich hnutí. Habsburkové je postupně vyháněli, skupiny likvidovali a mnoho jich bylo popraveno nebo donuceno utéct do Polska a Sedmihradska.

Vypuzení nekatolické šlechty (1620–1627) Šlechtici, kteří odmítli přestoupit ke katolictví, byli vyhnáni a jejich majetky zkonfiskovány. např. Jindřich Matyáš Thurn, Karel starší ze Žerotína (nevyhnán, ale trvale vytlačen z vlivu), Sbor bratrské šlechty na Moravě, masové konfiskace. Evangelickým duchovním byly zabaveny kostely, vyhoštěni byli v podstatě všichni. Např. Jan Amos Komenský jako poslední biskup Jednoty bratrské odešel do exilu (1628).

Rekatolizační komise (1620–1670) Jezuité, úředníci a vojáci objížděli venkov a nutili celé vsi ke konverzi. Kdo odmítl, musel pryč. Některé obce z jižních Čech nebo Vysočiny prakticky zanikly, protože velká část obyvatel odešla do Saska, Lužice nebo Uher. Např. na Valašsku nebo v Krkonoších byli lidé pokutováni, zavíráni nebo posíláni do vojska, když přistihli rodiny při tajných evangelických bohoslužbách. Známé jsou případy „tajně pokřtěných“ dětí a následných trestů.

Italský vlastenec, spisovatel a básník, profesor Silvio Pellico se zapojil do revolučního hnutí Mladá Itálie, které se snažilo svrhnout okupační rakouský režim v severní Itálii. I když proti Rakousku bojoval pouze perem a myšlenkami, byl odsouzen k trestu smrti a po udělení milosti byl vězněn v těžkém žaláři v brněnském Špilberku, kde bylo podlomeno jeho zdraví. Pokud se chce autor pajánu na rakouské věznice dovědět více, měl by navštívit Špilberk.

Jaksi nerozumíte pasnému textu, protože Pellico byl uvězněn v roce 1820 a po zhoršení jeho zdravotního stavu byl přeložen do lehčího žaláře a v roce 1830 propuštěn. Navíc mohl i na Špilberku psát a po propuštění mohl klidně psát a to byl účastníkem ozbrojeného povstání proti Rakousku. Jak to chcete srovnávat s komunistickými lágry, kde klidně vězně umučili a postižena byla celá rodina a to nikoliv za ozbrojené povstání, ale třeba za to, že si někdo nechal leták nebo za to, že vlastnil statek?

Moje maminka-lékařka- se s kolegyní dostala do vyšetřovací vazby Gestapa. Protože vězeňská strava se nedala jíst, gestapáci jim chodili pro obědy do restaurace. Obědy si samozřejmě platily.

Jo, ti gestapáci, to byli lidumilové.