Dnes to platí víc než kdy dřív

O české vysoké školství se zajímám dlouhodobě. Na vysokých školách působím více než čtvrt století a sleduji, jak se mění studenti (dnes tedy studentstvo), pedagogové i společenská očekávání. Když jsem před cca deseti lety napsal komentář o tom, že vysoké školy nemají být tak snadné, aby je vystudoval každý, vyvolalo to poměrně živou diskusi. Dnes, v roce 2026, je toto téma ještě aktuálnější.

Ale pěkně popořádku, milé čtenářstvo.

Žijeme v době umělé inteligence, rychlého technologického pokroku, rozličných globálních výzev a rostoucí konkurence na pracovním trhu. Právě proto bychom měli dbát na kvalitu vysokoškolského vzdělávání více než kdykoli předtím. Univerzita nemá být prodlouženou střední školou ani institucí, jejímž hlavním cílem je rozdávat diplomy co největšímu počtu lidí.

Nesnižujme populisticky nároky

Často slýcháme nářky nad tím, že řada studentů studium nedokončí. Samozřejmě, každé předčasně ukončené studium představuje určitou finanční ztrátu a osobní zklamání. Přesto bych byl velmi opatrný s úvahami, že řešením je snižování nároků. Statistiky by možná vypadaly lépe, ale společnost jako celek by na tom byla dlouhodobě hůře.

Představme si lékaře, právníky, stavební inženýry nebo učitele, kteří úspěšně absolvovali pouze proto, že škola rezignovala na náročnost. Takový vývoj by se neprojevil jen na univerzitách. Promítl by se do kvality zdravotnictví, justice, stavebnictví, strojírenství i veřejné správy. Jinými slovy, do kvality našich každodenních životů.

Novým fenoménem je nástup generativní umělé inteligence. Dnešní studenti mají k dispozici nástroje, které dokážou během několika sekund napsat seminární práci, vytvořit analýzu nebo vyřešit složitý problém. To samo o sobě není špatně. Univerzity však musí najít způsob, jak ověřovat skutečné znalosti a schopnosti studentů. Pokud se spokojíme s tím, že umělá inteligence odvede práci za člověka, pak diplom postupně ztratí svou hodnotu. Což samozřejmě není jen český problém, ale de facto celosvětový.

Neznamená to ovšem, že by vysoké školy měly být zbytečně elitářské nebo studenty šikanovat. Náročnost není totéž co šikana nebo byrokracie. Smyslem není vytvářet překážky, ale vyžadovat skutečné znalosti, kritické myšlení, argumentační schopnosti a odbornou poctivost.

Je také třeba připomenout, že ne každý musí mít vysokoškolský diplom. Česká republika potřebuje kvalitní řemeslníky, techniky, podnikatele i odborníky s vyšším odborným vzděláním. Úspěšný život není podmíněn titulem před (či za) jménem. Naopak řada lidí zjistí, že jejich talent a životní cesta vedou jinudy. To není selhání, ale přirozená součást svobodné společnosti. Ostatně i mezi samotnými studenty často zaznívá, že největším problémem bývá špatně zvolený obor nebo změna životních priorit.

Píle, znalosti a schopnosti

Jestliže bych měl shrnout svůj názor v jediné větě (resp. souvětí), pak by zněla takto: české a moravské vysoké školy mají být otevřené všem talentovaným a pracovitým lidem (bez rozdílu věku a pohlaví), ale diplom by měl získat pouze a jenom ten, kdo skutečně prokáže potřebné znalosti, píli a schopnosti.

V roce 2026 totiž není největším problémem vysokých škol vysoká studijní neúspěšnost. Mnohem větším reputačním rizikem by bylo, kdyby se z nich staly pouhé továrny na diplomy. A to je cesta, kterou by si kvalitní vzdělávací systém rozhodně neměl vybrat.

Těžko na (akademickém) cvičišti, lehko na bojišti!

Autor je VŠ pedagog, právník a bloger (Legendární Med(ium)věd). Psáno pro Lidové noviny.