Milada Horáková byla význačná národní socialistka, jak známo komunisté ji před 75 lety bez slitování popravili. A dnes? Její politická nástupnická strana ČSNS nyní kandiduje do Poslanecké sněmovny v koalici s komunisty. Česká politika znovu dokazuje, že ironie dějin věru nikdy nespí.

Milada Horáková – statečná právnička a poslankyně, bojovnice za práva žen a odpůrkyně nacismu i komunismu. Ve své době patřila k předním postavám Československé strany národně socialistické (ČSNS). Strany, která stála mírně nalevo od středu, ale nikdy nesklouzla do totalitní ideologie. Právě kvůli svému přesvědčení a neústupnosti vůči komunistickému režimu byla Horáková v horkém červnu roku 1950, po vykonstruovaném soudním (či spíše politickém) procesu, popravena. Její poslední slova z pankrácké cely zná dodnes každý, kdo se někdy zajímal o moderní československé a středoevropské dějiny: „Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně, miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt, odcházím bez nenávisti k vám, přeji vám to, přeji vám to…“

Podivné sňatky z rozumu

Střih! A teď si představte: píše se rok 2025. A strana či spíše stranička ČSNS – znovuobnovená v drobné, ale přece jen jakžtakž aktivní podobě – kandiduje do Poslanecké sněmovny v pozoruhodné koalici s názvem Stačilo!.

Společně s dalšími „alternativními“ politickými proudy, které spojuje frustrace z dnešní vládní politiky a Petra Fialy, energetické chudoby, evropského Green Dealu a údajného „diktátu Bruselu“.

V rámci různorodé koalice najdeme (některé) sociální demokraty, levicové vlastence, euroskeptiky – a hlavně komunisty a komunistky z KSČM. Ano přesně ty, jejichž ideoví političtí předchůdci váženou paní Miladu Horákovou nechali sprostě zavraždit. Zní to jako černý vtip? Není. Je to česká realita. Nabízí se tedy absurdní otázka: Kdyby dnes žila Milada Horáková, volila by opravdu koalici Stačilo!?

Čistě stranicky – národní socialisté jsou její součástí. Ideově – to už je horší. Jak by se mohla ztotožnit se skupinou, která hlásá národní suverenitu, ale přitom zahrnuje i pohrobky komunistické normalizace? Jak by se cítila žena, která dala život za svobodu, v koalici, jež zahrnuje i ty, kdo svobodu v Československu desítky let potlačovali?

Ergo kladívko, politika bývá místem podivných sňatků z rozumu. ČSNS v roce 2025 hledá přežití a své místečko na slunci. Když se podíváme na výsledky ČSNS v posledních 20 letech, a je vlastně jedno, o jaký typ voleb šlo, tak můžeme jen konstatovat – velký špatný. Komunisté zase potřebují nový přebal pro svoji starou rezavou značku.

Zmíněná koalice (i když právně to vlastně koalice ani není) jménem Stačilo! je možná dočasným příměřím mezi ideovými antagonisty. Avšak také zrcadlem toho, jak krátkou zde máme paměť.

Dějiny se prý opakují – poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška. Jen je otázkou, zda třetí opakování není už jen marketing. Takže: Volili by národní socialisté roku 1948 koalici Stačilo!? Ne. Avšak národní socialisté roku 2025 to udělali.

A my ostatní? Možná bychom si měli znovu pustit záznam procesu s Miladou Horákovou. Ne kvůli sentimentu. Kvůli paměti. A kvůli tomu, že by se měla naše politika konečně přestat vysmívat vlastním obětem.

Psáno pro Lidové noviny, zde odkaz na autorův blog Legendární medvěd.