Po volbách je více jak 14 dní a nedá se říci, že by v Čechách byla nuda. Spíše naopak. Co je Rio de Janeiro proti naší politické scéně?

Začneme Motoristy. Jejich čestný president/předseda/ideový činitel či co pan Filip Turek je už znám všem, co jen na krátkou chvíli pustili nějaké médium. Jsem si jist, že ve chvílích, kdy jej nikdo nevídí, formuje svou nordickou lebku o nějakou tvrdou podložku s kletbami, proč se nezůstal válet v Europarlamentu za slabých půl mega měsíčně. Nikdo mu předem nesdělil, že Češi jsou smějící se bestie a jeho CV bude zdrojem lidové zábavy ještě dlouho poté, co zhasne jeho čáka na ministra čehokoliv. A když se na něj začne mračit i jeho duchovní otec Václav Klaus, je jeho osud zpečetěn.

Pan Okamura, který má stále ještě možnost se stát předsedou Dolní sněmovny, se nechal slyšet, že z této pozice zefektivní její práci. Nevím, jestli v Japonsku existuje nějaký výraz pro to, čemu Židé říkají chucpe. Jelikož banuje vše, co mu přijde pod ruku, bylo by dobré mu tak nějak – nenápadně a skromně jinou cestou – připomenout, že máme v nedávné době jednoho, kdo tam žvanil více jak 11 hodin v kuse. A že rozhodně nešlo o nějaký zásadní státnický projev. Z celého jeho žvanivého majstrštyku zbyla jedna doposud nevyřešená záhada, jestli měl zavedený močový katetr nebo to pouštěl do Pamprsek. Třeba nám to někdy objasní. Doposud se jeho projevy neobejdou prakticky v každé větě poukazem na odpornou vládu Petra Fialy, která okradla úplně všechny a že vláda, v níž bude SPD, bude všechno vracet. Když se to nepovedlu u Úsvitu, tak tentokrát to vyjít musí. Aspoň něco pozitivního. Že tak nějak vymazal ze svého programu to nejnosnější – referendum o našem setrvání v NATO a EU – již cudně tají.

Pan Babiš odkvačil v době jednání o programových prioritách na dovolenou. Doufám, že tento volný čas využívá k dovzdělání o reáliích země, které bude tvořit zákony. Je třeba začít opatrně – třeba kolik barev má česká vlajka, kdo byl první hlavou státu Československa a co znamená přísloví Lepší drzé čelo než poplužní dvůr. Karlík s Alenkou po dobu jeho absence polykají antidepresiva, protože mají ještě stále na paměti tu nepodařenou seanci u hlavy státu stran důchodové reformy, kde se na chvíli řídili vlastním rozumem, aby to poté slízli a všechno museli svést na špatnou akustiku či poťouchlost ostatních zúčastněných, kteří jim dali podepsat úplně jiný papír.

Miloš Zeman zvýšil už tak vysoký příjem ethylalkoholu, že málem padl v přímém přenostu paní Maláčové do klína. Navíc musí na sklonku své kariéry zažívat nesnesitelná muka, že jeho přítomnost v kterémkoliv seskupení znamená zánik subjektu a to i bez jeho aktivního přičinění.

Vítejte v České republice 2025

Autor si nepřeje uvádět diskusní blok kvůli jeho výstřelkům.