Vláda Andreje Babiše čelí velké kritice za výdaje na obranu. Ozývají se Američané. Kdybychom byli suverénní zemí, jednalo by se o zcela nepřijatelné vměšování. Opozice troufalost amerického velvyslance vítá. Odporovat a moc nezbrojit, nebo srazit podpatky, vzít školám, nemocnicím a důchodcům, a na písknutí kupovat zbraně?

Korouhev se dotočila

Vláda Petra Fialy vyživila Babišových 34 % v loňských volbách skutečnou válečnou hysterií. Něčemu takovému bylo na místě se bránit, ale meritorní problém tu je. Paradoxně je dán ale hrozbou západní, nikoli ruskou. USA po nás totiž chtějí něco, co Andrej Babiš vlastně vůbec nechápe. Svéprávnost.

Šéf ANO začínal jako konformní evropský progresivista. Kolem roku 2010 vlastně ani s ničím jiným začít nešlo. Dnes na opatrně národovecké straně není proto, že by si vždy něco myslel, ale protože se může schovat za jiné. Jedinou reálnou ideologickou mez ANO představuje mechanismus dekadentního evropského sociálního státu.

Důchody a vojna

Nejde tu o Rusko, ani o Írán, ani o Čínu. Ale o to, v čem jsme se naučili žít. A o to, že bylo jen otázkou času, kdy začnou oslabovat klíčové parametry rámce existence evropského sociálního státu. Pro nás drzý, ale pro Američany vlastně zcela přirozený jazyk jejich velvyslance, je signálem, že situace právě nastala.

Budeme-li si chtít udržet feminní, závislou, až protektorátní mentalitu, budeme se muset smířit s americkou nespokojeností. Trump, netrump. Budeme-li chtít tento stav změnit, nezbývá než brát alianci s Amerikou jako žádoucí nadstavbu naší vlastní suverenity. Ale ne jako jediný možný cíl. To vyžaduje i neamerický rámec obrany.

Pod ochranou

Náklady na obranu se mohou v čase měnit, ale ne zásadně. Problémem je, když je dlouhodobě vytlačí jiné výdaje se značkou mandatorní. Jde o protiústavní jednání, rezignaci na trvalé a závazky svrchovanosti a suverenity ve prospěch občanských, lidských, případně dalších práv a zájmů. Jsou dotace na soláry více než obrana? U nás ano.

Tradiční sebeúctu v Evropě vykořenil vývoj po skončení 2. světové války. Vyčerpané západní země neměly tváří v tvář SSSR jinou možnost, než přijmout americkou ochranu a pomoc. Tím byl dán základní předpoklad závislosti. Navzdory tomu ještě v 80. letech 20. století vynakládaly země jako Británie, France, Benelux a další na obranu okolo 4 % HDP.

Když nebyl nepřítel

Obrovský vzdělanostní, technologický a neokoloniální náskok umožnil ve stejné době celé západní Evropě zakořenit sociální stát. Veřejné zdravotnictví, školství a důchodové zabezpečení byly s demokracií slučitelnou odpovědí na komunistické postátnění všeho. Všechny země střední Evropy se po roce 1989 vydaly týmž směrem.

Pádem ruské a neexistencí větší jiné hrozby získaly západní společenské modely nový impuls. Zatímco Američané pokryli svou mocí celý svět, Evropané situaci pochopili trochu jinak. Branná zakázka s úlevou zmizela z oblasti politického marketingu. Logicky měla následovat emancipace na Americe. Ale stal se opak.

Infantilizace

40 let investic „do lidí“ vylučovalo jiné možnosti. Kde brát peníze na nové letadlové lodě? A proč? Destrukce tradic, nadnárodní elitarismus a inkluze se vyřítily jako tygr. Zbytek známe. Rezignace na rizika vnější i vnitřní jako ctnost. Ideologická fixace na mezinárodní právo. Londýn Berlín a Paříž – metropole na prahu islamizace a občanské války.

Toto z nás vlastně udělali Američané tím, že kdysi převzali maskulinní úlohu. Nám zůstaly role hravého dítěte, případně žen v domácnosti. Mimo reálný svět dospělých. O úplný pád identity se zasadili Asiaté. Peníze, které dříve financovaly naše veřejné rozpočty, se přesunuly do HDP Číny, Koreje i dalších zemí. Stát už dětem nemá z čeho platit hry a volný čas.

Idiot politiky

Stát je Andrej Babiš. Vždyť dělá vše správně. Myslí na všechny, nejvíc na staré. Průběžný penzijní systém reformovat nejde. Svazuje jednu generaci s druhou, mladší platí stále více a jednou dostanou pakatel. Přitom právě vzpoura mladých by byla řešením. Američané milému pánovi nerozumí. Co má dělat?

Předvolat si velvyslance? Lepší se nechat ponížit. S námi. Něco na dluh přihodit obraně? 310 miliard schodek v roce 2026. Americké žádosti nelze vyhovět. Uspokojit Američany požadovaná čísla by znamenalo domácí politické zemětřesení: škrty ve všech oblastech, zradu voličů ANO, výpověď evropské politické smlouvy. Konec idiota.

O živobytí by přišly i zástupy lidí, kteří se účastní demonstrací Milionu chvilek pro demokracie. Takže se na to půjde jinak. Procenta HDP na obranu jsou vlastně něco jako dotace, do „indikátorů“ lze zahrnout ledacos, smlouvat o tom, podávat žádosti, natahovat lhůty, to umíme. Držet, lakovat a čekat, až skončí Trump.

Opět dětmi? Už raději ne.

Máme i jiné karty. Trump možná blufuje, bez nás se USA neobejdou. Ať si klidně jdou. Jenže i samostatná evropská obrana bude dost drahá. Roli USA obsadí mazaní Francouzi, Britové, přísní Němci. Obranu nejsme schopní vyřešit z roku na rok. Vyžaduje branný a maskulinní politický impuls zobrazený v politické nabídce pro mladou generaci.

Česko se nemusí stát „ježkem“. Ale najít se. Jde o vizi, která už nepočítá s pravidelnou valorizací důchodů, zavádí poplatky ve zdravotnictví a ve školství, reviduje vzdělávací nabídku, škrtá dotace. Nemalá část společnosti najde uplatnění v armádě. Zhruba taková je minimální cena za důstojnost a dostupnou míru suverenity.

Lidovky.cz dne 24. 3. 2026