Německá politička Ursula von der Leyenová vyhrála volby a uhájila svou funkci předsedkyně Evropské komise na dalších pět let. Poprvé, v roce 2019, zvítězila o 9 hlasů, letos o 40 ze 720, tak by na tom měla být lépe a důvěra Evropského parlamentu v osobu na postu prezidenta EU by měla být o něco pevnější.

Ačkoliv občané EU svou volbou poslanců do Evropského parlamentu letos na jaře celkem důrazně vyjádřili touhu po změnách evropské politiky, přestože podnikatelé se vůči dosavadní politice EU vyjádřili kriticky k minulé pětiletce, zejména jejím dopadům na evropský průmysl, strůjkyně mnoha současných evropských potíží svůj post obhájila.

Je několik dobrých důvodů, proč se tak stalo. Evropa si v minulých pěti letech prošla řadou krizových událostí, které by slabší nadstátní spolek dokázaly rozložit. Byl to odchod jednoho z jeho ekonomicky, politicky i vojensky nejsilnějších členů Velké Británie. Následovala pandemie covidu-19 a v roce 2022 válka Ruska proti Ukrajině, která akcelerovala energetickou krizi. Nelze jednoznačně říci, že by se Evropská komise nějak zásadně na řešení těchto situací výrazně aktivně podílela, snad s výjimkou podpory Ukrajině. Ale přinejmenším je nehrotila. EU tak ze zkoušek nevyšla silnější, ale vyšla alespoň pohromadě. To by slabší vůdce nemusel ustát.

Evropa se nyní nachází v nestabilním období. Národní volby v jednotlivých státech podpořily okrajové strany a hnutí. Francie je silně rozvrkočena a její prezident Emmanuel Macron neví, komu a jak bude vládnout. Podobně se může situace vyvinout po nejbližších volbách v Německu. Za těchto okolností byla zvolena šéfka komise, kterou všichni znají, ona zná své Pappenheimské a ví se, co od sebe navzájem mohou čekat. Lze to na jednu stranu posuzovat jako zastavení žádoucích změn ve směřování EU, ale také jako odvrácení změn, které by vedly k další krizi. Pojistit se proti destabilizaci je nutné chápat jako plus.

Jenže je nutné chápat zvolení Ursuly z Leyenů také jako rozhodnutí za plynulé pokračování dosavadní evropské politiky, vnitřní i vnější. Ve svém předvolebním projevu slíbila každé politické frakci v EP něco, aby získala hlasy jejich poslanců. Zaměříme se, podpoříme, zařídíme, znělo z úst Ursuly z Leyenů. Co se za nimi skrývá?

Sociální problém dostupnosti bydlení pro mladé. To se bude řešit, to se musí zlepšit. Mladí musejí bydlet, ale jen v emisně neutrálních domech. Musí se posílit obranyschopnost EU. Ta byla podlomena dlouholetou vstřícnou politikou vůči Rusku a taxonomií uhlíkové ekonomiky. Evropa se podle Leyenové musí více semknout, nakupovat zbraně jednotně. To může signalizovat či připomenout jednotný postup Ursuly při nákupu vakcín proti covidu-19 od Pfizeru. Jako že by předsedkyně nakupovala zbraně a členské země by byly povinny je odebírat a platit.

Demokracie je ohrožena, prohlásila ve svém předvolebním projevu Leyenová. Kým a jak? Všichni členové EU jsou demokratické země s demokraticky zvolenými zástupci občanů. Ale bojovat se musí proti extremistům zprava zleva, takže uplatňujme ten zákon o digitálních službách. Chránit proti dezinformacím. A proti všem názorům které nejsou v lajně. Zrušit právo veta.

Pak tu padla zmínka o právním státu. Připomeňme, že sama nová předsedkyně EK je vyšetřována, byla na ni podána žaloba za porušení zákona o přístupu k informacím. Žalobcem je americký list The New York Times a týká se to právě obchodů s Pfizerem. Spor se utišil do voleb, ale bude se nejspíše zametat až k zapomnění. Leyenová, konec konců, získala svým znovuzvolením imunitu.

K zákonům ale také patří neuzákoněné slušné chování a dodržování určitých zvyklostí. Pročež byl ostrakizován maďarský prezident Viktor Orbán za své cesty do Kyjeva, Moskvy a Pekingu. Jel tam jako prezident nezávislého, suverénního státu, který přímo sousedí s ohroženou Ukrajinou. Maďarsko se nyní bude potýkat s bojkotem svého předsednictví. Je to zákonné, je to slušné, je to obvyklé a přijatelné?

Leyenová ve svém předvolebním projevu zmínila pouze Orbánovu návštěvu v Moskvě a zdůraznila, že jen dva dny poté Rusko poslalo rakety na kyjevskou dětskou nemocnici. Od Orbána neexistuje oficiální zpráva z těch cest, což je jeho těžko odpustitelná chyba. Ale je jisté, že on do Ruska ty rakety s sebou nepřivezl. Francouzský prezident Macron si v roce 2022 asi dvacetkrát telefonoval s Putinem. Jako prezident suverénního evropského státu. Třeba 20. února 2022. Bylo to pouhý den předtím, než Putin uznal ukrajinské separatistické útvary Doněckou lidovou republiku a Luhanskou lidovou republiku za samostatné státy. Hned nato Putin přepadl Ukrajinu. Mezi několika dalšími telefonáty byl objeven hromadný hrob v Buči a nikoho ani nenapadla myšlenka, že by Macron…. Zkrátka, výpad Leyenové proti Orbánovi byl surový faul, který ale sklidil potlesk na otevřené poslanecké scéně a k jejímu znovuzvolení pomohl.

Leyenová potvrdila záměr plnit Green Deal, ovšemže rozumněji než dosud, a snížit emise oxidu uhličitého do roku 2040 o stále stejně nerozumných 90 procent. Nepředstavila žádnou analýzu ekonomických, sociálních ani environmentální dopadů, jakou už dlouho žádají evropští podnikatelé. Jen, že to bude pro firmy skvělé a pro občany sociálně spravedlivé. Mají vzniknout fondy na podporu konkurenceschopnosti a sociální spravedlnosti. Nebo-li, bude pokračovat masivní přerozdělování výdělků a majetků, a to ve zvýšené míře, jak naznačuje třeba už jen záměr rozšířit emisní povolenky na bydlení a dopravu.

Má se vpravit do života migrační pakt, který migraci nezastaví. Vznikne komisariát pro Středomoří a bude se jednat s africkými státy. Což znamená, že budou dostávat bakšiš za neposílání uprchlíků na moře, kde by je personálně posílený Frontex musel zachraňovat.

V projevu Leyenové naopak nezazněla slova, která miliony Evropanů chtěly slyšet: snížíme, uvolníme, zrušíme. Kromě jedné výjimky. Evropská komise chce snížit byrokratickou zátěž podniků. Jen už nezaznělo, jak moc. Zda na úroveň, která byla předloni, nebo na úroveň před začátkem průmyslové revoluce? Ve zprávě o stavu Unie loni v září Leyenová zmínila, že za pět let od roku 2019 byly podány 663 legislativní návrhy, z nich 418, tedy 63 procenta, bylo schváleno. Mohl by třeba vzniknout nový komisariát, který by spočítal, jak zákonů a norem s léty přibývalo, a také počet firem a lidí, jichž se týkají. Včetně např. pravidel silničního provozu, technických podmínek pro provoz motorových vozidel a počet dopravních značek, stavebních předpisů a norem, hygienických předpisů, emisních norem, ESG, taxonomie, atd… Ze zjištěných údajů pak namalovat graf, nejlépe hokejkový. Zásadní otázka: změnilo by to něco?

Ne. I v příští pětiletce se pojede dál tak, jako dosud. Více přerozdělování, více dirigismu, více kontroly informací a myšlení. V zájmu ochrany bezpečí a zdraví občanů. A demokracie, samozřejmě.

Ano, staly se chyby, takže se můžeme dočkat od jednotlivých komisariátů nějakých souborů opatření ke zdokonalení…. Vím, už se opakuji. Tu cestu k socialismu připomenul ještě jedním syndromem Ondřej Neff v Neviditelném psu. Napsal: „Sama von der Leyen, přímo odpovědná za všechny ochromující rány oslabující EU, mluví o nutnosti revidovat a upravovat a zpřesňovat. Přesně takové postoje měli komunisté, když se ukazovalo, kam jejich direktivy směřují. To je pozitivní zjištění. Teď to negativum, opět ze zkušenosti toho, kdo to zažil: oni o tom hovořili třicet let, než se to konečně zhroutilo.“ Trochu zoufalé, že? Ale mějme to na paměti.

Poskytl server Svět hospodářství