Dochází k obcházení zákona, dovídáme se poslední dobou od krajských soudů a dokonce i od bývalého předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského. Co se vlastně děje, jářku, nebo co? Poslanci jako obvykle odflákli práci, za kterou jsou placeni, no a vytvořili právní nedodělek, jenž již kdysi dávno kritizoval Ústavní soud. Liknaví poslanci od těch dob nic nenapravili, fungující právní řád mají totiž na háku a převažují u nich jiné akutní zájmy, než dělat korektně práci, za kterou je občané platí. To dává prostor různým podvodným chytrákům, kteří toho dlouhodobě pilně využívají, no a v dnešní době volební se jedná o Piráty, Vidlák-komouše a SPD.

Ano, uhodli jste, rozepisuji se o volebních koalicích a jakoby koalicích, tedy o tom, jak udělat koalici způsobem, aby se tzv. podkročilo (pojem podkročen, pětiletka byla podkročena, pochází z dob komunistické totalitní diktatury) volební koaliční kvórum osmi, či jedenácti procent pro vstup do Sněmovny a kvórum zůstalo na jednodušeji dosažitelných pěti procentech, které pro vstup do Sněmovny potřebuje strana, jež není členem žádné volební koalice. Piráti se spojili se Zelenými, Stačilo! k sobě přijalo KSČM, Socdem, SD-SM, Moravany, ČSNS , no a SPD se dala dohromady s Trikolorou, Svobodnými a PRO.

Nález ÚS 127/96, o kterém píši výše, rozhoduje případ, ve kterém se vyjádřila k těmto věcem nekompetentní Ústřední volební komise k tomu, jestli je kandidátní listina koalicí, nebo není. Ústavní soud ve svém nálezu konstatoval, že Ústřední volební komise k tomu není kompetentní a zakázal jí, aby se vyjadřovala, nebo usnášela o tom, zda kandidátní listina je listinou koalice či nikoli. V nálezu se také připomíná, že v našem právním řádu neexistuje jasná definice toho, co je to koalice, neboť zákonodárce to z nějakého důvodu neudělal. „Za daného stavu věci je tedy koalicí de iure pouze ten subjekt, který se tak sám na kandidátní listině označí,“ píše se dále v odůvodnění nálezu.

Nedávno se tímto tématem zabývaly krajské soudy, které k tomu oproti popsanému případu mají kompetenci. Jejich vyjádření jsou různá, nicméně některé z nich (krajský soud v Brně a v Českých Budějovicích) upozorňují na nepřesnost právní úpravy, která umožňuje koaliční podraz a tedy obcházení zákona, přičemž návrhy na zrušení kandidátek zamítly, neboť si nepřejí brutálním způsobem zasahovat do finále volebního demokratického procesu. Když jsem nad celou věcí přemýšlel, dospěl jsem k podobným logickým závěrům jako senát Krajského soudu v Brně. Výklad zákona, jenž považuje za koalici pouze ty subjekty, které vytvoření koalice oznámí, vlastně činí zbytečnou celou sérii dalších opatření, se kterými právní řád počítá a které byly vytvořeny až po výše uvedeném nálezu Ústavního soudu z roku 1996.

Krajský soud v Brně to v bodě 26 posouzení věci č. j. 64 A 7/2025 – 175 vyjádřil takto: „Pokud by pak soud akceptoval první výklad o subjektivní definici koalice, popřel by tím nejen úmysl historického zákonodárce, ale zpronevěřil by se i systematice zákona a teorii o racionálním zákonodárci. Nutně by totiž musel konstatovat, že celý systém různých specifických pravidel a omezení, jež mají dopadat na koalice, je do zákona vtělen zcela zbytečně, neboť v důsledku subjektivní definice pojmu „koalice“ záleží zcela na vůli adresáta regulace, zda na sebe daná omezení vztáhne, či nikoliv. Volební zákon by se v této části stal zcela bezzubým. A každé uskupení politických stran a hnutí, které by se za koalici poctivě označilo, by muselo být považováno za hlupáka, nebo přinejmenším idealistického snílka.“ Soud pak v další části textu přidává i jinou argumentaci z jiných právních zdrojů k podpoře tvrzení tohoto typu a v odstavci 49 části V. dochází k závěru, že hnutí Stačilo! je jednoznačně koalicí:

„Skutkový stav podle krajského soudu jednoznačně svědčí o tom, že volební strana Stačilo! naplňuje všechny znaky koalice. Hnutí Stačilo! uzavřelo dohody (memoranda ze dne 15. 1. 2025 a ze dne 17. 8. 2025) s politickými stranami KSČM, SOCDEM, ČSNS a SD-SN o spolupráci ve volbách2025. Strany sladily své programové priority a hnutí sestavilo společné kandidátky v jednotlivých krajích. Na nich figurují sice i kandidáti za samotné hnutí Stačilo!, ti jsou ale ve výrazné menšině (tvoří cca 12 % všech kandidátů), zatímco většinu kandidátů (cca 46 %) postavila jedna z politických stran, KSČM. Předvolební agitace probíhá sice pod společnou hlavičkou hnutí Stačilo!, ale politické strany, které hnutí slučuje, nezanikly a nadále mediálně vystupují jako samostatné subjekty (např. článek „SOCDEM bude kandidovat za Stačilo!“ na Odkaz). Jejich kandidáti uvádějí na kandidátkách svou politickou příslušnost k jedné z politických stran.A rozhodně nejde jen o několik „rebelů“ či „přeběhlíků“, ale o výrazné osobnosti jednotlivých politických stran, včetně jejich vedoucích představitelů.“

Jak jsem uvedl o dva odstavce výše, Krajský soud zamítl návrh žalující strany na zrušení volební registrace hnutí Stačilo! přesto, že ve svém posouzení explicitně označuje jednání hnutí Stačilo! za protizákonné, podle senátu došlo k porušení zákona. Uvádí dva důvody a oba dva jsou pochopitelné. Je jím za prvé princip právní jistoty a předvídatelnosti práva a za druhé princip minimalizace zásahu soudní moci do voleb. Něco podobného se prostě děje již celkem dlouhou dobu a soud nechce v žádném případě překotně narušit rozjetý volební proces.

Myslím si, že se dnes opět otevřel prostor k tomu, aby Ústavní soud s definitivní platností tuto nevyřešenou otázku konečně uzavřel ať tak, či onak, nejlépe asi způsobem, ve kterém by pokud možno co nejpřesněji vyložil pojem stranické volební koalice a uložil zákonodárci tento pojem jednou pro vždy řádně kodifikovat v platném právním řádu.

Bývalý předseda ústavního soudu Pavel Rychetský se k této kauze během zajímavého rozhovoru na portálu irozhlas vyjádřil takto: „Jinými slovy, dochází opravdu k obcházení zákona, jenže problém je trochu v tom, že k tomu dochází tak dlouho, tak často, že se to téměř stalo jakýmsi mlčky respektovaným pravidlem. Jsem rád, že se našel jeden z krajských soudů, který se rozhodl to pojmenovat. A jsem samozřejmě velice zvědavý na rozhodnutí Ústavního soudu.“ No a já bych k tomu na závěr dodal, že mne rozuzlení této právní lahůdky pro fajnšmekry také velmi zajímá a těším se na nález Ústavního soudu a na jeho zdůvodnění.

Odkaz na autorův web