Ve společnosti, která sama sebe vnímá jako rozdělenou bojovou linií kulturních válek, existuje jedna obecná shoda. Bez ohledu na to, jak jsme k sobě nesmiřitelní, jak programově odmítáme naslouchat jedni druhým, shodujeme se v tom, že parlamentní volby proběhly v tomto státě vždy řádně dle zákona, bez podezření z podvodů a manipulací.

Trochu se tu jistotou pokusila nahlodat současná vládní koalice, když si loni létě prosadila korespondenční volbu pro občany České republiky žijící v cizině (zákon č. 268/2024 Sb). Účelovost z téhle změny vylézala jak ono pověstné šídlo z pytle, neb v hlasování v zahraničí vždy výrazně vítězily právě strany současné vládní koalice.

Nakonec se ale zdá, že vlna chtění i odporu spojená s tímto zákonem bude jen bouře ve sklenici vody. K vlastní korespondenční volbě se přihlásilo cca 11 tisíc voličů a na zvláštních volebních seznamech pro volby v zahraniční je něco málo přes 24 tisíc jmen.

Vzhledem k tomu, že se hlasy ze zahraničí budou nově přičítat ne k jednomu, ale ke čtyřem volebním krajům (a to těm největším - Moravskoslezský, Jihomoravský, Středočeský a Praha), je pravděpodobnost, že výrazně ovlivní volební výsledek, více než malá.

Tahle bouře se tedy nejspíš konat nebude, ale jisté rozčarování tu zůstává. Netýká se ani tak politiků, ti se prostě pragmaticky a ne vždy eticky chtějí držet své moci. Týká se Ústavního soudu.

Volby mají být přímé, rovné a tajné. Učili mne to už ve škole, a to bylo hluboko za bolševika.

Jak se dá u korespondenční volby zaručit tajnost, to asi ví jen Bůh (on je vševědoucí). A pak to asi ví Ústavní soud - tam si ale dovolím o vševědoucnosti pochybovat. Co je nepochybné, je fakt, že Ústavní soud nezpochybnil porušení tajnosti voleb při korespondenční volbě a ta tak platí.

Jeden by si řekl, že se Ústavní soud prostě straní politiky a do tak citlivé matérie, jako je volební legislativa, nezasahuje. Ale ouha, v České republice je opak pravdou.

První zářez (asi ne na pažbě, ale spíš na soudcovském křesle) si připsal 24. ledna 2001, kdy svým rozhodnutím (Pl. ÚS 42/2000) zrušil podstatné části novely volebního zákona.

Fakticky vykostěná novela byla výsledkem dohody ČSSD a ODS a měla posílit většinové prvky volebního sytému. Ano, byl to výsledek „Opoziční smlouvy“ a ano, pánové Zeman a Klaus si určitě tak trochu představovali, že jim to (spíše jejich stranám) umožní vládnout na věky.

Uběhlé čtvrtstoletí nám ukazuje, že vládnout na věky stranám v Čechách zabraňuje jejich vlastní vnitřní degenerace - příklady na téma Lidovci, Sociální demokracie, či ODS si už každý doplní sám, a to jsou tu strany ještě strany, které tehdy byly a už si na ně nikdo ani nevzpomene.

Pravděpodobné je, že pokud by ta novela vstoupila v život, vyhnuli bychom se nejspíš onomu čtvrtstoletí podivně širokých a zcela neakceschopných koalic, ve kterém žijeme a které bude po říjnových volbách nepochybně pokračovat.

Tou zrušenou novelou to vlastně všechno jen začalo. Následoval mistrovský kus, když Ústavní soud 10. září 2009 zrušil „Ústavní zákon č. 195/2009 Sb. o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny“.

Předčasné volby, které prezident vyhlásil na 9. a 10. října 2009, se tehdy nekonaly a republika si užila „dobrodiní“ dalšího skoro roku působení Fischerovy dočasné vlády odborníků, která se jeví jako neakceschopná dokonce té řadě nájemníků, která ji ve Strakově akademii předcházela a především následovala.

A povšimněme si jedné opravdové právní libůstky. Jeden by řekl, že ústavní soud bude posuzovat ústavnost zákonů dle jejich souladu s Ústavou a ústavními zákony. Logika by pak říkala, že ústavní zákon se z posuzování Ústavním soudem vymyká. Ale ne, Ústavní soud se tu vymkl prosté matérii zákona a vydal se na cestu právní metafyziky, když dovodil, že jsou zde jakési věčné „substance“ práva, které Ústavní soud nalézá a rozhoduje podle nich, ať se moc zákonodárná klidně i postaví na hlavu.

V právním hantecu tomu říkají „Materiální jádro ústavy“ a hantec je to proto, že Ústavní soud sídlí v Brně. Kdyby to nebyl hantec, muselo by se tomu říkat argot, ale to by se třeba pánů soudců dotknulo. Jisté je jen, že jde o to, aby to nebylo moc k pochopení

Doktor Rychetský tak stvořil kolektivního boha všemohoucího. Plénum Ústavního soudu má 15 členů a všemohoucích je tak 8, kteří rozhodnou ve shodě. Je to 8, kteří mohou ignorovat vůli dvou set poslanců a osmdesáti senátorů, dokonce i cca osmi milionů voličů, kdyby snad jednou prošel zákon o obecném referendu.

Zrušení části volebního zákona, ke kterému došlo 3. února 2021 (PLÚS 44/17), se proti předchozímu už jeví jen jako dětská hra nebo možná kanadský žertík.

Ústavní soud zrušil část zákona, která řešila takové „drobnosti“ jako volební kraje a přepočet hlasů na mandáty. Osm měsíců před volbami vykostil volební zákon tak, že byl fakticky nepoužitelný. Stalo se tak proto, aby byly prosazeny principy, které dál posilují poměrné prvky systému a otevírají dveře dalším sněmovnám s mnoha subjekty a dalším vládám mnohačlenných koalic. Prostě pokračoval v tradici z roku 2001.

Zdálo by se, že tam hra zatím skončila. Jenže to nevíme jistě. U Ústavního soudu leží stížnosti na to, že SPD a Stačilo! jsou vlastně koalice. Ústavní soud prý odložil všechno jiné, aby co nejdříve rozhodl. Jen nějak neví, jestli to stihne do voleb.

Dnes je neděle 21. září. Volit se začne za 11 dní a my nevíme, jestli do té doby někdo nezmění pravidla nebo hůř, jestli pak někdo nezmění pravidla zpětně.

Pokud by se to stalo, nebude se to týkat jen dvou napadených stran, ale i Pirátů, kteří mají na kandidátkách Zelené, a STANu minimálně v Libereckém kraji.

Volby jako svátek demokracie by se změnily ve výprask demokracie. Naše směřování v čase by se otočilo zpět s cílem někde před „Listopadem“ a naše gravitace v prostoru by se obrátila na východ, do krajů s byzantskými tradicemi.

Těsně před volbami prý vystoupí prezident republiky, aby nás ujistil, že volby budou v pořádku, že neproběhne žádná provokace nebo manipulace. To, že pan prezident vystoupí, je fajn, jenže on má na volby vliv pouze v tom, že je vyhlašuje.

Pokud by měl někdo vystoupit s uklidňujícím projevem, měl by to být předseda Ústavního soudu doktor Baxa. Nevypadá to, že by se chystal. Vedou se řeči o cizím vměšování do parlamentních voleb. Někteří ukazují k Moskvě, jiní k Bruselu. Obávám se, že nebezpečí je mnohem blíž. Sídlí v Joštově ulici 8 v Brně - tam, co má adresu Ústavní soud.