Tento článek píši v den, kdy začínají krajské volby a tedy předtím, než byly oznámeny výsledky. Přesto si troufám odhadnout, že politiky vládních stran výsledky voleb příliš nepotěší a že v nich (navzdory tomu, že se jedná o volby krajské, tedy bez skutečného vlivu na zákony a vládu) posílí politické subjekty označované za populistické, extremistické, ultrapravicové a vůbec pro slušného člověka nepřijatelné.

Stejně, jako se tomu stalo ve Francii, v Německu a stejně, jako se tomu stane i v dalších evropských zemích. A politici tzv. tradičních politických stran budou nechápavě kroutit hlavou a média budou bušit na poplach před extremismem a mravokárně kázat o příklonu voličů k populistům a extrémistům a budou hledat důvody v nezralé demokracii postkomunistických zemí a jiných éterických pojmech.

Ve skutečnosti se ovšem voliči od svých původně volených politických stran neodklánějí. To ty politické strany se odklánějí od svých voličů. Politici zapomínají, že i oni bývali kdysi obyčejnými lidmi, že (alespoň většina z nich) chodili do práce a řešili obyčejné lidské problémy – jak vyjít se svým příjmem, na jakou školu by měly jít jejich děti a kolik to bude stát, zdali se jim na ulici nic nestane, kam pojedou na dovolenou a jestli na to budou mít. A že svou politickou kariéru zahájili se slibem svým sousedům a obecně lidem ve své zemi, že jim budou pomáhat a budou se starat o to, aby se lidem žilo lépe, aby měli méně starostí a mohli si dovolit více potěšení.

Jenomže poté, co usedli do poslaneckých a někteří i vládních křesel – a ti nejprivilegovanější do polstrovaných křesel v evropských úřadech – na své sousedy zapomněli. Ocitli se ve věži ze slonoviny, tyčící se vysoko nad běžnými problémy řadového člověka. Své voliče, kterým kdysi slibovali lepší život, vnímají jen jako jakési portfolio politických mandátů, podvědomě předpokládají, že jejich volič je povinován loajalitou ke svému zvolenému politikovi, i když mu ten politik škodí. Naprosto jim nepřijde na mysl, že by tomu mělo být přesně naopak a politik by měl být loajální ke svému voliči, protože je to volič, kdo jej do té pohodlné židle usadil a je to volič, kdo ho platí ze svých daní.

Odtrženost politiků od reálného světa nás, běžných lidí se dostala do takového stavu, že dochází k orwellovské deformaci pojmů. Tzv. tradiční politické strany už vůbec nechápou, že je měly zajímat potřeby voličů a ty politiky, kteří voličům naslouchají a slibují řešit jejich problémy a hájit jejich zájmy označují za populisty. Ano, původní smysl zastupitelské demokracie – hájení zájmů voličů – je označováno za populismus.

Politika EU, prosazovaná u nás českými parlamentními stranami, přináší lidem, tedy voličům, mnoho problémů. Drahé energie, s tím spojený nárůst cen veškerého zboží a služeb, drahé bydlení, prudký nárůst kriminality (u nás zatím problémy s islamisty nemáme, ale všichni víme, že je to jen otázka času). Lidem se to nelíbí a dlouhodobě své politiky žádají o nápravu tohoto stavu.

Ale dostává se jim jen mravokárných řečí a naprostého ignorování jejich potřeb.

Není divu, že voliči hledají pomoc jinde. Když je nevyslyší strany a politici, kterým dávali mandát dříve, dají svůj hlas někomu jinému. Neustálé strašení extremismem a populismem ztrácí účinnost, protože abstraktní pojmy prohrávají v souboji s reálnými škodami, které lidem politika tradičních stran způsobuje.

Je záhadou, jak je možné, že si to politici zavedených stran neuvědomují. Vždyť máme historickou zkušenost s tím, jak to dopadne, když parlamentní strany dlouhodobě ignorují nespokojenost svých voličů. Tuto zkušenost máme i z naší historie – českoslovenští Němci nebyli podporovateli nacionalistických stran od prvopočátku, původně volili demokratické strany (lidovce, sociální demokraty a podobně). Ale když u nich nenašli pochopení pro své problémy, obrátili se k těm, kdo byli ochotni jim naslouchat. Dnes se v situaci přehlížených voličů ocitá velká část obyvatel Evropy a dá se tedy předpokládat, že nenajdou-li zastání u politických stran, které volili včera, zvolí zítra někoho jiného. A skutečně nepomůže, když jim budou média nadávat do příznivce populistů a extrémistů. Pokud si budou lidé muset vybrat mezi tím, být označen za voliče populistů a extrémistů a drahou elektřinou, vysokou kriminalitou a nedostupnou dopravou, co si asi tak vyberou?

Udivené pohledy ze slonovinové věže a knížecí rady evropským politikům nepomohou. Pokud budou nadále dávat přednost zelené ideologii před potřebami svých voličů, nakonec o svá polstrovaná křesla přijdou. A Evropu možná čeká období autoritativních režimů a nacionalismu. A ne, nebude to vina voličů, kterým nezáleží na demokracii – je to vina politiků, kteří se sice označují za demokraty, ale ve skutečnosti je potřeby jejich voličů nezajímají a tak jim nedávají jinou možnost, než hledat zastání jinde.