Dočítám se, že Pochodu pro demokracii se zúčastnila i Danuše Nerudová, a to dokonce v první řadě! Komu to vadí? Světlaně Witowské, někdejší populární moderátorce České televize. Proč?

Nerudová je prezidentskou kandidátkou a apolitickou akci si prý „spletla s kampaní“ (Twitter Witowské). Škoda, že Světlana neupřesnila jak. Upřímně: pobavilo mě to.

Za prvé. Pochod „za demokracii“ nemůže být ze své podstaty apolitický, i kdyby to organizátoři napsali zlatým písmem na každou fasádu trasy z Albertova. Demokracie sama o sobě je záležitost navýsost politická, tvrdit cokoli jiného je sebeklam.

Za druhé. Nacházím na Twitteru pozvánku: „Dne 17. listopadu 2022 zveme všechny lidi bez ohledu na to, koho volili na Pochod za demokracii.“ Ještě jednou: Zveme všechny lidi bez ohledu na to, koho volili. A komu že ten twitterový účet patří? Čtu: Matěj – starosta Tetína. Kdo že to je? Matěj Hlavatý, člen hnutí STAN. Klikám na web hnutí a co nevidím: Matěj Hlavatý je členem jeho předsednictva. Nic proti tomu, ale: politik svolává apolitický pochod – a to je, zdá se, v pořádku.

Za třetí. Když už vadila na Pochodu přítomnost Danuše Nerudové, tedy pardon – přítomnost v první řadě, proč se nevzdala role jeho ambasadorky Světlana Witowská, když její partner Petr Kolář otevřeně podporuje jiného prezidentského kandidátu, Petra Pavla. Opět: nic proti tomu, ale když už, tak už.

Měl-li by být průvod průzračně apolitický jako „Grossův křišťál“ (neblahé paměti), nemohl by se v dané sestavě (i bez Nerudové, nota bene pozvané, dokonce do první řady, to jsou mi paradoxy, pane Vaňku) konat vůbec (viz výše); a když už by se měl konal, musel bych ho svolat nepolitik a zúčastnit se lidé mimo politiku (nikoli ti, kdo mají k politice vztah přímý či nepřímý). Logicky: vadí-li Nerudová, musí vadit i Hlavatý a vlastně i Witowská.

Ale jsme v české kotlině, v zemi Švejka, Kafky a tak trochu v Kocourkově. Proto jsme si nejspíš dobře míněnou akci nechali pokaňkat tuzemskou provinční malostí a úzkoprsostí (zúčastnit jsem se z privátních důvodů nemohl, ale i kdyby ano a nevyšlo to, bych byl nakonec raději, že jsem tam nebyl).

Je to vlastně celé k smíchu. Ale tradici máme. Pokud se nemýlím, Světlana Witowská už v České televizi pracovala, když tam vypukla v prosinci roku 2000 krize (rozuměj: vzpoura zaměstnanců dodatečně legalizovaná jako stávka). Nechci se k tomu obšírně vracet, je to za námi a mnohými zapomenuto. Jen připomenu: tzv. boj za nezávislost televize byl tehdy veden vskutku „fér“ způsobem. Z obav, aby nedošlo k politickému ovlivňování média jedněmi politiky jsme nechali ve velíně přespat politiky jiné. Vskutku důvěryhodný počin.

Od té doby podobné výkřiky, jaký na Twitteru předvedla Světlana Witowská, vyvolávají na mé tváři toliko úsměv.

Vyjádřeno geometricky pomocí 360stupňového úhloměru: houpat mě můžete pouze mezi 90 a 270 stupni, mezi 270 a 90 stupni se mi začíná točit hlava (obr. 1).

PS: A to mám Witowskou i Nerudovou v podstatě obě stejně rád.