Vedle výsledků krajských voleb by neměly zůstat stranou pozornosti dlouhodobější trendy, které vyznačují českou stranickou strukturu i politiku od neblahého nálezu Ústavního soudu z roku 2009, který zrušil ústavní zákon o předčasných volbách do Sněmovny.

Když pak předseda ČSSD Jiří Paroubek od záměru uskutečnit předčasné volby zcela ustoupil, utrpěl stranický systém velký otřes.

Pozice tradičních stran se oslabila a začaly vznikat nové strany a hnutí. Po tragikomické epizodě Věcí veřejných se začalo utvářet jako nový fenomén protestní hnutí ANO vystupující se zásadní kritikou dosavadního působení tradičních stran. Toto hnutí získalo ve veřejnosti velký vliv a po volbách v roce 2013 se stalo druhou nejsilnější stranou. Svou pozici potvrdilo i v obecních volbách, kdy ovládlo řadu radnic ve velkých městech.

Záhy po parlamentních volbách různé průzkumy zaznamenaly, že se ANO dostává na první místo před ČSSD a tento posun veřejného mínění přetrval až do současnosti.

Z tohoto hlediska nejsou tedy výsledky nynějších voleb, v nichž soc. dem ztratila vedení v 11 krajích a v 9 krajích se stalo nejsilnější stranou ANO, překvapivé. Procentní rozdíl mezi soc. dem. a ANO v celostátním měřítku odpovídá rozdílu, který se projevuje mezi nimi v jejich volebních preferencích do Sněmovny. Volby do krajů se z řady důvodů víc podobají parlamentním volbám než volbám do obcí. Politické osobnosti v nich mají menší význam než na místní úrovni a stranické preference mají v krajských volbách větší váhu.

Příkladem je Ústecký kraj. Oldřich Bubeníček za KSČM byl výborný hejtman, který dokázal v čele koalice ČSSD a KSČM kraj velmi dobře spravovat, ale výsledky jeho práce (i celé koalice) neměly na občany takový vliv, aby Bubeníčka i tuto koalici znovu zvolili. Zvítězilo ANO. Podobné závěry platí i pro další kraje.

Dalším důsledkem onoho otřesu stranicko-politického systému z let 2009–2010 je i tendence k dalšímu štěpení.

Ve většině krajů vedle celostátně působících stran a hnutí vznikla nejrůznější zájmová společenství, jež se v té či oné míře dostala i do krajských zastupitelstev. Tvořit silné a trvalé koalice v krajích bude složitější, než to bylo předtím ve volbách, kdy vždy dominovala nějaká silná strana.

Budeme-li však posuzovat výsledky voleb do krajů s ohledem na příští volby do Sněmovny, pak zjišťujeme, že na začátku zmíněný trend trvá. ANO a soc. dem. s odstupem vedou. Rozdíl mezi prvními dvěma a třetí KSČM je již výraznější, protože část jejích voličů zřejmě dala své hlasy ANO.

Pozice KDU-ČSL, byť s větším odstupem, je relativně stabilní. Obdobně to platí i o ODS, jež si upevnila místo na pravici, ale stále jen jako poměrně slabá strana.

TOP 09 bez spojenectví se STAN bude spíš slábnout. Je přitom otázka, jestli se starostům podaří ukotvit jako vlivná celostátní strana.

Nezdá se, že by se složení Sněmovny příliš změnilo. Všechny indicie nasvědčují tomu, že tu budou dvě hlavní strany, byť zřejmě s jinou procentní silou, ANO a ČSSD, a že i po příštích volbách se může opakovat v modifikované podobě nynější koaliční vláda.

Autor je ústavní právník

Právo, 11.10.2016