VOLBY: Pirátská levicová kalamita
V úvodu bych chtěl podotknout, že nejsem voličem levice a tedy ani Pirátské strany, vlastně jsem byl věrným sympatizantem pravolevé ODS, což poslední dobou poněkud skončilo. Momentálně netuším, koho budu volit a jako jediná možnost se mně zatím rýsují konzervativní a proevropští lidovci, což je vzhledem k mému keltskému pohanství a nepříliš nadšenému vztahu ke všem třem abrahamovským náboženským proudům (judaismus, křesťanství, islám) toho jejich biblického Boha docela nadělení.
Se sílící pozicí Pirátské strany v průzkumech veřejného mínění se stále více objevují obavy z její levicovosti, z jakéhosi levicového progresivismu a já nevím čeho ještě, obavy okořeněné strachem o příští podobu naší státnosti. Ač je volit nemíním, považuji tyto obavy za přehnané. Náš systém, jenž v podstatě takřka neumožňuje jiný způsob vlády než koaliční, se vlastně v novodobé historii vyznačuje tím, že buď vládla levice, tedy sociální demokracie, nebo „pravice“ v obětí s levicí, no a tedy tím, že pojmy pravice a levice jsou naprosto vyčpělé a v dnešní době již vůbec nic neznamenají.
Proti jakémusi pirátskému levicovému nebezpečí se začal poslední dobou vymezovat i Václav Klaus, jenž míní, pokud se nenaskytne jiná možnost, v nejhorším založit nějakou novou pravicovou politickou stranu a vstoupit do jejího čela. Na celé této skutečnosti je pikantní, že tím jaksi docela zřetelně naznačil, co si myslí o síle a možnostech Trikolóry, politického hnutí jeho syna, které tímto vlastně odepsal, no a potom i to, čím byla a je charakteristická jeho reálná politika. Celá ta destrukce pravo-levého dělení naší politické scény a tím i zničení tradičního konceptu čitelných a jasně definovatelných politických stran totiž začala oposmlouvou a pomyslným vládním obětím Václava Klause s Milošem Zemanem, pokračovala koaličními vládami sociálních demokratů Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka s lidovci a Unií svobody, Topolánkovou vládou ODS se Zelenými a lidovci, aby se přes překlenovací úřednickou Fischerovu vládu dostala k moci koalice ODS, Top 09 a věcí veřejných Petra Nečase, jež byla po jeho demisi nahrazena vládou úřednickou jmenovanou prezidentem Zemanem až do doby, kdy otěže moci převzal Bohuslav Sobotka ve spojení s lidovci a ANO a posléze Andrej Babiš sám se svou stranou a poté se sociálními demokraty s podporou komunistů, prapodivnému spolku, kterému se podařilo zarazit historicky největší skokový zásek do státního rozpočtu naší země a naprosto suverénně obrovským způsobem překonat všechny ostatní borce v této vskutku levicové sportovní disciplíně. O chřipkové diktatuře národního státu, kterou k tomu ještě vyhlásili, ani nemluvím, je to opravdu škoda slov.
Připadá mně docela úsměvné, že největší pravicovou vládou, dalo by se říct, u nás vlastně od pravo-levé oposmlouvy byla vláda Petra Nečase a Miroslava Kalouska, vláda tzv. Kalúsika šetřivého, jak ji nostalgicky nazývá náš pan premiér, která vyvolala mocnou demonstraci zdivočelých odborářů zaplnivších Václavské náměstí a poté, co si dal prezident Zeman za cíl, že ji zničí, k tomu nakonec i došlo způsobem hodným nějaké banánové republiky. V zájmu objektivity je třeba podotknout, že na pádu této vlády se kupodivu velkou měrou podepsalo i jakési těžko definovatelné a patrně nesmírně mocné a lidskými možnostmi nekontrolovatelné katolické pudové harašení, nebo tak něco.
Co tedy dodat k tomu údajnému pirátskému nebezpečí? Asi jen to, že se podle mne nestane nic převratného a pokud bude Ivan Bartoš jmenován a schválen premiérem, náš systém si s tím jako obvykle poradí, neboť to nikterak nevybočuje z již klasických vládních levých, nebo „pravo“- levých modelů, které jsou na naší politické scéně od pádu komunismu pravidlem. Jsem přesvědčen o tom, že se vláda Pirátů nebude nijak zásadně lišit od vlády Zemana s Klausem, Topolánka s Bursíkem, či Babiše s Hamáčkem a Filipem. Bude to prostě jen další česká klasika.
Pro trochu té radosti a do skoku bujarého po těch všech „chmurách“ přidávám na závěr svižnou funky pecku od jižanských The Cadillac Three, je tak trochu i vzpomínkou na staré dobré Talking Heads:
MARTIN MAŘÁK WEB