Piráti mají plán – spojí se se Zelenými. Ale nebude to oficiální předvolební koalice. To by totiž museli překonat vyšší volební práh, jak to jasně a dlouhodobě předepisuje zákon. Místo férového přiznání zvolili taktiku „koaličky na tajňačku“. Jak to funguje? Velmi jednoduše. Kandidáti Zelených budou na pirátských kandidátkách. Nikoli jako součást regulérní koalice, ale jen tak „mimochodem“, přikrývající tichý pakt, který má obejít zákonné mantinely a zároveň zachovat dojem čistoty a transparentnosti. Výsledek? Vyšší šance na vstup do sněmovny bez rizika, že by hlasy propadly kvůli vyššímu kvoru.

Jde o důvěru lidí

A právě to je věc, kterou Piráti roky kritizovali u ostatních. Vždyť jejich rétorika se točí kolem boje proti obcházení zákona, politikaření, šedým zónám. A najednou sami sahají po triku, který by jim ještě před pár lety přišel jako z učebnice „zkorumpované politiky“.

Podobné „nekoalice“ jsme tu už měli a máme i letos. SPD si na kandidátky přibrala lidi z Trikolory, Svobodných a Rajchlova hnutí PRO. Levice zase staví své „hnutí“ Stačilo!, tedy slepenec KSČM, SD-SN a ČSNS. Ani tam nejde o otevřené koalice, spíš o rafinované způsoby, jak obejít pravidla.

U antisystémových subjektů to nepřekvapuje. Často záměrně testují hranice demokracie, nebo je rovnou zpochybňují. Zato Piráti? Ti, kteří si stavějí image strážců právního státu? U nich to působí jako výsměch. Jaký je pak rozdíl mezi nimi a Okamurovci? Možná jen v tom, že místo vlastenecké trikolóry použijí duhové logo.

Zákon žádnému subjektu nezakazuje „otevřít kandidátky“. Ale pokud otevřeně deklarujete, že jste proti obcházení pravidel, nemůžete se pak schovávat za slovíčkaření a právní kličky. Nejde totiž jen o paragrafy, ale o důvěru a morálku. O důvěru lidí, kteří vás volili právě proto, že jste tvrdili, že vy to dělat nebudete. A dnes?

Najednou je to „strategická spolupráce“, „programová blízkost“ a další voňavé výrazy pro to, co by se mělo říkat naplno: „Chceme víc křesel, ale nechce se nám riskovat.“

Švindl

Férové volby by měly být férové nejen na papíře, ale i v duchu. Jestliže se dvě strany chtějí spojit, mají mít odvahu říct to nahlas a nést odpovědnost, včetně vyššího kvora. Pokud se to pokoušejí obejít, ať tomu říkají „týmová spolupráce“ nebo „koalice hodnot, je to švindl. A ten, kdo se tváří jako největší zastánce pravidel, by měl být poslední, kdo je ohýbá.

Pirátský manévr není žádná „moderní politika“, jak to možná někde na sociálních sítích nazvou. Je to starý známý podfuk jen převlečený do hezkého PR kabátku. Volby se ale nedají obalamutit duhovým celofánem. Ne pokud má jít o důvěru veřejnosti. A právě ta je dnes vzácnější než slavné pirátské ideály.

Až budou Piráti zase připomínat, že se má šetřit, připomeňme jim, jak jejich čtyřčlenný klub měl a má mimo jiné místopředsedkyni Poslanecké sněmovny se všemi prebendami z toho plynoucími a jak se kvůli nim vytvořily desítky míst politických náměstků na ministerstvech.

Psáno pro Lidové noviny

Odkaz na autorův blog