Dnešní den bude jistě ve znamení povyku kolem osvobození Andreje Babiše soudem. Nebojte se, nebudu k tomu nic přidávat. Protože jak říkávala moje maminka, o tom bude žvanit každý kdo „do pihele“ díru má. Není o čem mluvit. Pokud se státní zastupitelství nerozhodne, jak už v jiných případech udělalo, že dotyčný zločinec nesmí uniknout. V tom případě si najde ochotného soudce, který z jakéhokoliv důvodu přijme novou obžalobu a na místě uvalí na dotyčné vazbu. Je to sice šílená představa ale po několika takových případech to není nemožné.
Ale zpět k diskuzi, kterou pod názvem „Superdebata“ zorganizovala ČT. A kterou vedl její komentátor Martin Řezníček. Jak jsem někde četl, na první pohled to vypadalo, a mně to tak také připadalo, že se jedná o jakousi státní tryznu. Za jakéhosi národního velikána. Chmurná hala a šedomodré osvětlení. Mluvící pultíky podobné těm, co známe z krematorií, pochmurnou atmosféru dokreslovaly. Nejprve musím konstatovat, že to, co předváděl pan Řezníček, bylo neuvěřitelné. Jeho otázky byly nezajímavé, občas úplně praštěné. A často tak návodné, aby se dotyčný „správně politicky vyjádřil“, že to připomínalo dávné diskuse organizované na konferencích ROH, kde političtí agitátoři kladli vůči účastníkům návodné otázky. Například se ptali, zda dotyčný správně posuzujeme imperialistické triky amerického prezidenta „Ezinhófera“ (tak to soudruzi většinou vyslovovali). Anebo zkoušeli, jak dotyčný vyvolaný soudruh reaguje na: „štvavá prohlášení západoněmeckého revanšisty Adenauera“.
V podobném duchu se nesla značná část otázek. Kandidáti na prezidenta byli tzv. „navrčení“, jak cvičené opičky, takže již po stopadesáté od přísáhli věrnost EU a jejím skvělým plánům do budoucna. Také se silně se vymezili vůči všem zrádcům, kteří by chtěli zničit naši světlou budoucnost. I když tedy je otázka, čím si v té světlé budoucnosti budeme svítit.
Potom pan Řezníček prověřoval kandidáty, asi tak jako jsou psychologickým poradci prověřováni žáci před skončením základní školy. Na co by se vlastně hodili. V této části vynikala jedině snad paní Nerudová. Hrála jakousi roli, jejíž jednu rovinu bych přirovnal k vyjádření žákyně ze slušné rodiny, jaké naleznete ve starých dívčích románcích série Červená knihovna. A to v knížce „Sextánka Jája“, Což bylo kombinováno s dobře vychovanou moderní mladou dámou, co sice obdivuje Grétu, ale lepit se k asfaltu nebude. Chudák Jaroslav Bašta byl z toho tak zděšený, anebo prostě blbě slyšel, že četl odpovědi z papírku na úplně něco jiného, než na co se ptal redaktor. Jakž-takž přiměřeně pohledově vypadal jen generál Pavel, ale byla to etuda na téma: „ptejte se mě na co chcete, já vždycky správně a uvědoměle odpovím“. Mimochodem, poslední fešák ve funkci prezidenta byl Antonín Novotný. Mezi lidmi měl přezdívku „der schöne Toni“. Když se jako host zúčastnil zasedání Valného shromáždění OSN, byl údajně zvolen nejkrásnějším státníkem, který na jednání byl. Kam že příště pozvou nového prezidenta? Petr Pavel by mohl soutěž krásy vyhrát!
Celé to bylo prostě panoptikum. Co mne však úplně fascinovalo, že tzv. demokratický kandidát Pavel Fišer, který se neustále odvolává na Václava Havla, jako jeden z prvních svých úkolů ve funkci prezidenta by podal žalobu na bývalého prezidenta Miloše Zemana. Který je podle něj vinen spoluprací s nepřátelskými státy, Ruskem a Čínou a je nutno tuto jeho „vlastizradu“ řádně vyšetřit a potrestat. Ještě že je Havel zpopelněn. Jinak by z něj mohli mít na Vyšehradě větrník.
Čekal jsem, že budou všichni, redaktor i kandidáti vykřikovat co strašlivého nám způsobili Zeman a Babiš. I stalo se. Ovšem odůvodnění Pavla a Nerudové a dalších, že chtějí být prezidenty proto, aby se jím nestal Babiš nás vede do zářných budoucích zítřků. Které se ale zatraceně podobají nejhorším chvílím naší minulosti.
Nedivím se, že jsem si přečetl v jedněch novinách, že dotyčný prostě volit nepůjde. A když se ho ptali proč, řekl, že to to samé, jako kdyby šel k řezníkovi a ten měl všechno maso smradlavé. Takže si rozhodně nevybere nic.
Tak to jsem zvědav, jak tato přímá volba dopadne. V okamžiku, když prvně zaznělo z rozhlasu, že u nás bude přímá volba prezidenta, čirou náhodou jsem jel s Ondřejem Neffem jednom autě. Oba jsme konstatovali, že se snad poslanci zbláznili.
Na druhou stranu jak tak vidím, jak probíhají volby po světě, obávám se, že kdyby příště prezidenta volil Parlament a Senát, místo v nábojů v obálkách a vzájemného škrcení kdesi na záchodcích, jako to bylo posledně, by se mohlo před anebo při volbě střílet s pistolí s tlumičem. Anebo by, jak je zvykem ve Francii, nepohodlného kandidáta nechat zavřít policii někde v cizině. Tehdy to bylo v USA a pustili ho až když vyhrál ten správný kandidát. (Pssst! O Sládkovi ani slovo! (ne)Přítel na internetu naslouchá! ) No anebo by také mohli někteří začít vypadávat oken a uklouznout na koberečku v koupelně.
Tak daleko jsme naštěstí ještě nedošli.