V současnosti se na mediální scéně roztrhl pytel se spekulacemi o blížících se prezidentských volbách – jestli má vládní koalice kandidáta, jestli se takový kandidát vůbec najde, protože to bude jen obětní beránek bez naděje stávajícího prezidenta porazit, pokud se ten rozhodne ucházet o další mandát. Prakticky všichni ti novináři, redaktoři, politologové a další věštci unisono tvrdí, že prezident Pavel je u volící veřejnosti natolik zavedená firma, že je prostě neporazitelný.

Když tyto názory poslouchám nebo čtu, nějak mi vždy vytane na mysli, o čem jsem jako kluk četl v mayovkách a dalších indiánkách (můj „neviditelněpsí“ kolega Ivo Fencl by je určitě dokázal vyjmenovat), a sice taktika, kterou používali severoameričtí prérijní indiáni, aby si zachránili život před stepním liniovým požárem. Když viděli, že vítr k nim žene ohnivou stěnu, táhnoucí se od obzoru k obzoru, a že není úniku, založili sami oheň po větru od svého ležení, a když jimi založený požár postoupil, ještě na horkou půdu vypáleného pruhu své ležení přesunuli. Nu a když ten původní přírodní požár dorazil k jimi vypálenému pruhu, neměl se čím živit, plamenná stěna se před nimi rozdělila a beze škody je obešla.

Proč se mi to vybavuje ve spojitosti s debatami o blížících se prezidentských volbách?

Posuďte sami. Podle všech těch úvah a rozhovorů prý proti zvolení stávajícího prezidenta na další období není obrana, podobně jako před tím prérijním požárem. Svým úřadem se prý zviditelnil stejně jako ten požár, svým aktivismem se neustále připomíná a tahanicemi s Babišovou vládou vyvolal u svých stoupenců vlnu solidarity a podpory velkou tak, že si nijak nezadá s obrovskou kouřovou clonou požáru, která každého jeho soupeře spolehlivě před očima voličů skryje a mediálně zadusí.

Jenže je tomu skutečně tak? Nemá jeho veřejné vstupování, jeho popularita i své stinné stránky? Pro voliče současné vládní koalice nepochybně ano, ti radši dají hlas ďáblovi než jemu, avšak to k jeho porážce v prezidentských volbách nestačí. Nicméně některá jeho veřejná prohlášení vyvolávají pozdvižená obočí i ve spřáteleném táboře, např. přání zavést euro, vzdát se v Evropské radě práva veta, prý kvůli posílení akceschopnosti toho bruselského spolku, nebo výčitka ještě minulé Fialově vládě, že slepě podporuje Izrael a přehlíží násilí, jichž se Izrael v Pásmu Gazy dopouští. Prezident Pavel nedisponuje ani žádným politickým zázemím, není ani ekonom, ani ústavní právník, vznikl jako marketingový produkt, který se bez poradců ve všech zmíněných oblastech neobejde, protože sám těmto věcem rozumí jako koza petrželi.

Když to všechno podtrhneme a sečteme, vyjde nám, že kromě chlapecké tváře s hřívou bílých vlasů má pan prezident Pavel do prezidentských voleb v rukou jediný trumf – a to svoje vojáctví, svou generálskou minulost, nasazení v zahraničních misích, funkci ve velení NATO – což v současné době s běžící válkou na Ukrajině (že do prezidentských voleb skončí, na to bych nevsadil ani fajfku tabáku) a s dalším konfliktem na Blízkém východě, sice zeměpisně vzdálenějším, ale o to více ohrožujícím rostoucími cenami benzínu a nafty ekonomiku celé Evropy, není jen tak nějaký trumf, ale přímo trumfové eso! Protože jenom prezident s takovou vojenskou historií a znalostí vojenství a poměrů v NATO může být v dnešní rozkolísané době zárukou bezpečnosti, jen on dokáže tlačit na tu zpropadenou Babišovu vládu, aby nezanedbávala obranu a plnila smluvní požadavky vůči NATO. Takto se nám to bude v předvolební kampani prodávat, s takovými slogany bude na nás prezident Pavel shlížet ze všech volebních plakátů, toto budeme poslouchat ve všech předvolebních projevech pana prezidenta a jeho hlásných trub (lidských, nikoli plechových), jak jim to páně prezidentova marketingová agentura předepíše.

Takové palbě samozřejmě nemůže žádný civilní protikandidát čelit – a na tom je postaven názor všech těch mediálních věštců o neporazitelnosti prezidenta Pavla. Ale co kdyby si vládní koalice též zvolila za kandidáta generála a tímto indiánskou taktiku bojovat ohněm proti ohni aplikovala na prezidentské volby, že by v nich proti generálovi na Hradě bojovala zase generálem, třebas bývalým náčelníkem genštábu Řehkou? Frček má stejně jako Pavel, oba jsou armádními generály ve výslužbě, oba mají za sebou stejně úspěšnou vojenskou kariéru, Řehka též byl v zahraničních misích pod palbou jako Pavel, vyznamenání má také jako smetí a veřejnosti je stejně tak dobře znám jako prezident Pavel, zvláště po incidentu s bývalou ministryní obrany Janou Černochovou. Navíc je členem spolku pro podporu ukrajinské armády, neprohlásil o současném americkém prezidentovi, že je odpudivá bytost, a nemá komunistickou minulost, ale na tom posledním až tak nesejde, protože komunistická minulost je dnes v jakémkoli politickém boji prošlá munice.

Generálský kandidát jako Řehka by tedy stávajícímu prezidentovi jeho volební trumfové eso – ono hrdinné vojáctví, zkušenosti z NATO a ušlechtilou péči o obranyschopnost republiky – vyrazil z ruky, takže by mu zbyly jen nějaké plevy, kdežto Řehka by naopak mohl těžit z toho, že je v politice novou tváří bez hříchů minulosti a moderní obdobou blanického rytíře, tedy právě z toho, z čeho těžil stávající prezident ve své první volební kampani, vypracované velmi zdatnou marketingovou agenturou, neboť se jí předtím podařilo posadit na prezidentský stole v Bratislavě Zuzanu Čaputovou. A to byl husarský kousek!

A ještě je tady jedna záležitost, ze které by se mohl vyklubat šach opozici. Pan generál Řehka se prý hrne do politiky, chystá se jako nezávislý kandidovat do Senátu za hnutí STAN a jeho druhou manželkou je politička z téhož hnutí. To ale ničemu nevadí, ba právě naopak, poněvadž to by právě byl onen šach, který by vládní koalice dala opozici, poněvadž by mohla tvrdit, že její kandidát z opačného politického tábora je důkazem toho, že chce prezidenta, který bude opravdu prezidentem všech. A kdyby se ukázalo, že Řehka je stejně beznadějný panevropan jako Pavel, tak by to bylo za stejné peníze, jako kdyby na Hradě nynější prezident zůstal. Navíc by tímto tahem vládní koalice zamotala opozici pěkně hlavu, dovedu si představit Víta Rakušana, jak sedí někde na louce jako zajíček ve své jamce sám, v ruce kopretinu a zbědované, do taktu otrhávání okvětních lístků, odříkává: Pavel, Řehka, Pavel, Řehka, Pavel, Řehka...

A k tomu všemu by nám volba generála Řehky přinesla na dalších pět let drobet legrace. Dovedete si představit všechny ty zahraniční protokoláře (neplést se současným hradním proto-Kolářem), diplomaty a politiky, jak se pokoušejí vyslovit jeho příjmení?!

A proto volám

ŘEHKA FOR PRESIDENT

Pozn.: Když jsem toto večer ve středu 19. srpna psal, netušil jsem, že se bezděčně zapojím do polemiky s knížepánem Jiřím Lobkowiczem, jenž uveřejnil ve čtvrtek 20. srpna na NP článek „Co kdyby prezident Pavel nekandidoval“. Po jeho přečtení mám ze svého textu ještě lepší pocit.

František „Mrož“ Novotný

P.S.:Vážení čtenáři, slíbil jsem vám, že vás budu informovat ,jak dopadly moje stížnosti na ČT a k Radě ČT, že ČT ve svém zpravodajství nedostatečně a zavádějícím způsobem informovala o požárech ve Franci. Zatím jsem žádnou odpověď nedostal a čekám na 31. srpen 2026, kdy uplyne 30 dní od podání stížností, abych v případě, že se odpovědí nedočkám, je mohl urgovat. A taková perlička nakonec. Moji stížnost uveřejnil NP v sobotu ráno 1. srpna a ihned týž večer, minimálně po týdnu zamlčování, se pan zpravodaj Jan Šmíd v hlavních zprávách o žhářích zmínil. Že by náhoda?