Komunisté opět lžou, když tvrdí, že se odpoutali od své neblahé minulosti. Není to pravda! Na devátém místě pražské kandidátky Stačilo s převahou členů KSČM kandiduje do Poslanecké sněmovny JUDr. Ivan Hrůza, někdejší dlouholetý pracovník Státní bezpečnosti (StB), který se zabýval mládeží a také bojem proti římskokatolické církvi. O této skutečnosti informoval na svém facebooku historik Petr Blažek. Na kandidátce je přitom Hrůza uveden jako podnikový právník.

Hrůza také do roku 1989 patřil k členům Hlavního výboru KSČ na Federálním ministerstvu vnitra ČSSR, který byl jednou z nejdůležitějších převodových pák k plnění rozkazů vůle stranického centra. Je také patrné, že ze své estébácké násilnické nátury Hrůza nic nezapomněl, když před pěti lety na veřejném shromáždění v Praze mlátil ženy, které pokojně protestovaly proti zachování sochy maršála Koněva. Naštěstí proti němu policie zakročila.

Je třeba si uvědomit, že státní bezpečnost byla zločineckou organizací, která se výrazně podílela na rudém teroru. Jedním z nejvíce pronásledovaných institucí byla římskokatolická církev, která patřila k „hlavním ideologickým nepřátelům“ komunistického režimu. Faráře Toufara estébáci týdny mučili a nakonec umlátili k smrti. A perzekuce katolíků se netýkala pouze nejhorších padesátých let, ale též pozdějšího období. I za normalizace byli katoličtí kněží a laici šikanováni a StB na tom měla velký podíl. Z té doby existují i záhadná úmrtí křesťanských aktivistů, mezi nimi například vysokoškolského studenta Pavla Švandy, jehož tělo bylo nalezeno v propasti Macocha. Oficiálně šlo o sebevraždu, podle příbuzných a známých to byla vražda, kterou spáchala StB nebo mladíka k sebevraždě donutila. Je faktem, že existují svědectví lidí, kterým estébací vhozením do Macochy vyhrožovali. Otazníky jsou též nad smrtí tajného benediktýnského opata Přemysla Coufala. I on se měl údajně sám zabít. Avšak zbědovaný stav mrtvého těla spíše svědčil o vraždě v režii této komunistické policie.

Známé jsou i případy kněží, kterým byl v době Hrůzova působení u StB odebrán státní souhlas a tím zakázána duchovní činnost. Těm, kteří tajně sloužili mše, pak hrozilo vězení za tzv. maření státního dozoru nad církvemi. Nebyla žádná hodná StB, byli to zločinci, vlastizrádci a vrazi.

KSČM v barvách Stačilo se tedy od časů neblahé komunistické totality zase tak důrazně nedistancovalo, když za ně kandidují lidé působící v institucí, která má na svědomí velké rudé zločiny.

Autor je středočeský krajský zastupitel za ODS