Politologové a komentátoři se dosud neshodli na tom, jaký stupeň v Richterově stupnici mělo očistné zemětřesení, které právě postihlo ČR: rezignovali předsedové čtyř politických stran. Dvě strany ze sněmovny vypadly, dvě nové se tam dostaly. Další otřesy ve většině našich politických stran lze s jistotou očekávat.

Voliči v mnoha případech přeházeli kandidátky připravené ve stranických sekretariátech: Jára Cimrman totiž při pohledu na tristní úroveň české politiky a na drahou českou volební kampaň navrhl voličům jednoduchý a levný způsob, jak ukázat svou nespokojenost: kroužkovat poslední čtyři kandidáty na volebních seznamech. Defenestrace 2010.

Mnoho voličů zřejmě Cimrmana poslechlo, jiní si radu vyložili po svém a kroužkovali kandidáty, kteří se jim nejvíce líbili na nižších a nevolitelných místech kandidátek. Nakonec nás bylo víc, než „odborníci“ předpokládali, protože i tito kandidáti získali celkem více než 5% preferenčních hlasů, a to aniž by se lidé na jejich hromadném kroužkování předem domluvili.

Česká politická scéna totiž potřebovala pořádný šok: politici neměli před voliči nejmenší respekt. Hrubost a arogance českých politiků, bezostyšně demonstrovaná dokonce v přímých televizních přenosech, neznala mezí. Čeští politici se chovali tak, jakoby měli místa ve sněmovně i vládě dlouhodobě předplacena.

V Olomouci lidé vykroužkovali jeden z pilířů české pravice Ivana Langera – nezbylo mu, než toto rozhodnutí voličů s pokorou přijmout. Mnoho lidí z konců kandidátek se náhle octlo ve sněmovně z nižších nevolitelných míst. Ve výsledné pestré směsici se nachází celkem 44 žen, což je o 13 více než v minulých volbách. Lidé na tím můžou kroutit hlavou, můžou to kritizovat, ale to je tak asi všechno, co s tím mohou dělat, jak by pravil Jára Cimrman. Protože takto vypadá skutečná demokracie. Lid si svobodně volí své zástupce.

Nápad Járy Cimrmana kroužkovat ty dole, který mi podrobně vysvětlil ve svém dopise, jsem před volbami vytrvale šířil prostřednictvím médií, internetu i slovně, protože jej považuji za geniální. Cimrman totiž na rozdíl od jiných nepřikazuje, kterou stranu volit. Cimrman zkrátka ukazuje, že je tu univerzální možnost zákonným způsobem obměnit u voleb složení parlamentu.

V sobotu jsme se v praxi přesvědčili, že nejde o mylnou teorii. To je velký úspěch: lidé se nebáli vyjádřit pomocí preferenčních kroužků svou nespokojenost.

Za celým hnutím Defenestrace 2010 stál jeden jaderný fyzik, jedna spisovatelka, která současně dokončila knihu, a jedna mladá scénáristka zaměstnaná psaním scénosledu k televizní kriminálce. Všichni tři jsme tuto iniciativu provozovali ve svém volném i nevolném čase a financovali ji ze svých peněz. Celá naše volební „kampaň“ stála necelých třicet tisíc. (Porovnejte prosím s náklady na politické kampaně jednotlivých stran. A propos, zajímaly by mne auditované volební náklady velkých stran. A zdroje jejich financí!) Během naší kampaně byla jen jednou použita placená reklama – inzerát v deníku Právo o rozměru 9x5 cm. Inzerce ostatních politických stran ve stejném deníku a stejný den zaujímaly plochu 150x větší než náš jediný chudičký defenestrační inzerátek.

Na závěr ještě poděkování: myšlenka Defenestrace 2010 našla podporu celostátních deníků i televize. Proto se dostala k tak širokému spektru voličů. Věřím, že tohle je jen začátek cesty k ozdravení české politické kultury. Nyní naši politici vědí velmi jasně, že občané nemají holé ruce. Mají totiž ve své výzbroji preferenční hlasy a tužky. A nebojí se je použít!

Pokud by na některého ze zakroužkovaných poslanců byl vyvíjen nátlak, aby přenechal svůj mandát lídrům, které přeskočili, občanská iniciativa Defenestrace 2100 je připravena zajistit právní pomoc a medializaci. Napište na help@defenestrace2010.cz.

Právo 31.5.2010