Možná za krátkou dobu budou poslanci rozhodovat o možnosti tzv. korespondenčního hlasování. Jsem rád, že se alespoň v poslední době začíná na uvedené téma veřejně diskutovat. Do přijetí senátního návrhu tohoto zákona v říjnu loňského roku tomu tak rozhodně nebylo. Jsem také rád, že evidentní většina diskutujících tento návrh nepodporuje. Nenechte se proto mýlit nadpisem, na jeho konci je skutečně vykřičník a ne otazník.

V jedné diskusi jsem zaznamenal názor autora, že důvody pro zamítnutí návrhu neexistují. Tento názor nesdílím. Pokusím se proto rekapitulovat, proč říci korespondenčnímu hlasování jednoznačné NE:

1) Občané žijící trvale v zahraničí neplatí v ČR daně (až na nepatrné výjimky). To vyplývá z § 2, zákona č. 586/1992 Sb., O daních z příjmů, v platném znění (nemají zde bydliště a ani se zde obvykle nezdržují). Cožpak by bylo správné, aby naopak např. tito občané rozhodovali o tom, jak s vybranými daněmi v tuzemsku nakládat? Jsem přesvědčen, že nikoliv.

2) Korespondenční volba může ohrozit stěžejní ústavní princip našich voleb, tj. povinnost tajného hlasování s vyloučením možnosti zjistit, kdo a jak hlasoval.

3) Korespondenční volba může umožnit hlasování v zastoupení, což je rovněž ústavně nepřípustné.

4) Korespondenční volba umožňuje, aby jeden a ten samý volič s dvojím státním občanstvím hlasoval dvakrát. Jednou v tuzemských volbách a jednou ve volbách v cizí zemi, jíž je také občanem. Tento občan by sice spáchal přestupek, ale kdo tento přestupek zjistí?

5) Obsahem slibu při získání zahraničního občanství bývá někdy i výslovný požadavek zřeknutí se věrnosti cizí zemi, tedy např. věrnosti ČR. Bylo by dobré, aby takovýto občan v ČR volil?

6) Ten, kdo trvale žije v zahraničí, bude spolurozhodovat o tom, kdo bude v ČR vládnout, a přitom neponese důsledky tohoto svého rozhodování. Je to správné?

7) Ten, kdo trvale žije v zahraničí, nemůže znát skutečné a aktuální poměry v zemi, musí se tak orientovat především podle médií. Tuto skutečnost lze mediálně zneužívat.

8) Okamžikem odeslání korespondenční zásilky ztrácí volič jakoukoli kontrolu, jak bude s jeho hlasem naloženo. Nemůže si ani dodatečně ověřit, jak bylo jeho hlasem naloženo. Tuto možnost nemá ani ten, kdo se rozhodl nevolit. Ani on si nemůže ověřit, zda někdo jiný jeho hlas nezneužil. Při volbě klasickým způsobem volič dobře ví, že jeho hlas skončil ve volební urně, a že tedy volební komise (vícečlenná a složená ze zástupců různých politických stran) musí s jeho hlasem počítat.

9) Současný způsob voleb je zcela transparentní a opírá se o důvěru obyvatel. Výsledky voleb jsou známy během krátké doby po uskutečnění voleb. Nezažili jsme stav, aby po volbách následovalo dlouhé období nejistoty, přepočítávání hlasů nebo rozhodování soudu o tom, kdo je volebním vítězem.

10) Korespondenční volba (stejně tak i volba elektronickými prostředky) tak otevírá prostor pro volební manipulace, ohrožuje integritu voleb a je, podle mého názoru, i v rozporu s naší Ústavou. Ti, co tvrdí, že dnes je zcela běžné posílat např. příkazy do banky také elektronicky, zapomínají na to, že uskutečnění platební operace a její dopad na stav účtu lze dodatečně dohledat. To samé platí u všech ostatních elektronických úkonů. V případě voleb se odesláním hlasovacího lístku „zavírá voda“, volič nic nedohledá.

Hledal jsem důvody pro korespondenční volbu. Dva, asi nejzávažnější, znějí následovně:

1) Chtějí to krajané žijící v zahraničí.
K tomu uvádím, nejsou ale závažnější názory většího počtu těch občanů, kteří v republice skutečně žijí?

2) Korespondenční volba je uzákoněná již v řadě států.
Ptám se, je to argument? Pravdou je, že ovečka v ovčím stádě také dělá to, co ostatní. Radost z toho mají predátoři. Neměli by ale lidé místo instinktů používat spíše rozum?

dříve advokát, nyní důchodce