Jsme teprve na začátku léta a tropická vedra se ještě jistě vrátí, ale současně se blíží „horký politický podzim“. A s ním i další volby do dolní komory naší „žvanírny“. Omlouvám se, Parlamentu ČR. A jako vždy: Jde prý o všechno. Inu, jde. Tak jako pokaždé.

Hitem kampaně jsou aktuálně výdaje na obranu. Zvýšit, zmodernizovat, posílit. Ano, to zní rozumně. Ale s jednou podmínkou: nesmí to nikoho bolet. A k tomu si přičtěme každoroční „hitparádu svůj kraj nade vše milujících kandidátů“, která je plná dojemných výjevů a statusů na sociálních sítích.

Kandidát z jižní Moravy si oblékne kroj a stoupne si mezi vinice. Kandidát z jihu Čech se nechá vyfotit s kaprem nebo pikadorem (to je „krojované“ označení pro párek v rohlíku, ne pro pivo či panáka), a všichni nás unisono ujišťují, jak hluboký, krásný a současně nefalšovaně přirozený vztah ke svému kraji mají a vždy měli, snad již od batolete.

V tomto směru jsou nepřekonatelní samozřejmě mimo lidovců tzv. Starostové (a nezávislí). Ti, když nekandidují na starostu, ale na poslance, objíždějí města a kraje a hlavně sociální sítě s opravdu silným vlastivědným étosem.

Svůj kraj miluji nade vše

Příkladem budiž místopředsedkyně STAN Michaela Šebelová, známá dříve zejména svým důsledným přístupem k čerpání poslaneckých náhrad, včetně těch cestovních do milovaného Moravskoslezského kraje. Ta (nebo její asistent) nyní mj. píše:

„Narodila jsem se v Ostravě. Žiju v Beskydech. Vztah k rodnému kraji se nedá nahradit žádným kalkulem ani marketingem. Proto já i další Starostové kandidujeme tam, kde to známe. A kde lidi znají nás, kde nás potkávají. A to nejen pár týdnů před volbami.“

Místopředsedkyně STAN Michaela Šebelová

Oceňuji hlavně dobrosrdečné sousedské/starostovské ujištění, že ji lidé potkávají. A nejen pár týdnů před volbami! Kamarád z Frýdku-Místku sice říkal, že paní poslankyni ještě nikdy nepotkal, ale to není nyní podstatné. Ostatně kamarád je šťastně dvakrát rozvedený, tak poučen z předchozích (ne)zdarů, nekouká po cizích ženách a po političkách již vůbec.

Ale již maličko vážněji. Člověk sentimentální by možná zamáčkl slzu nad takto silným poutem k rodné regionální hroudě. Fyzická osoba mírně zlomyslná si asi všimla drobného místopředsedčina kopnutí do kotníků „cizáků“ z jiných krajů, kteří kandidují mimo rodnou vesnici. Drzouni jedni.

Ústava je důležitá – nepodceňovat

Avšak člověk ústavně-právně vzdělaný se zarazí. Protože výše citovaná krajová romantika de facto odporuje duchu Ústavy ČR.

Naše norma norem totiž nad slunce jasně říká, že poslanci zastupují všechny občany. Nikoliv pouze ty, kteří je zvolili. A už vůbec ne jen ty z jejich kraje. A to dokonce ani z čarokrásného kraje Moravskoslezského.

Představa, že poslanec má sloužit výhradně „našim lidem“ z Beskyd nebo „našim vinařům“ z Pálavy či „perníkářům“ z Ústí či Pardubic, není jen omylem – je to nepochopení principu zastupitelské demokracie.

Poslanec opravdu není a nemá být krajský ombudsman. Je to zákonodárce v celostátním měřítku. Musí ex constitutione hlasovat podle nejlepšího vědomí a svědomí, ne podle toho, co si zrovna myslí paní v trafice na náměstí v Třebíči nebo starosta ze sousední Dolní Dozimetrové Lhoty.

O původ a přízvuk tady nejde

Když si čteme předvolební výplody některých kandidátů, vypadá to, jako by jeli do parlamentu spíš „bojovat za náš kraj“ než spravovat věci veřejné v rámci celé republiky. O celoevropském (či přesněji eurounijním) přesahu raději ani nemluvím.

Kéž by se alespoň občas našel někdo, kdo místo krajských či městských listů vytáhne českou ústavu a pořádně si ji přečte. Do hloubky a s porozuměním.

A pak se teprve odpovědněji rozhodne, zda opravdu chce kandidovat na poslance parlamentu, anebo na krajského či městského zastupitele.

A zopakujme si pedagogicky na závěr, že ve sněmovně mají podle ústavy sedět zástupci všech občanů, ne pouze „našinců“ se správným krajským původem, přízvukem, krojem nebo regionálním kloboučkem v ruce.

Psáno pro Lidové noviny, autorův blog Legendární medvěd je zde.