„Kdo nevolí, volí komunisty!“ – tohle heslo se vynořuje před každými volbami jako duch z lahve. Straší v debatách, objevuje se v médiích, pronáší se s vážnou tváří, aby nikdo nezapochyboval. Má to znít jako logický argument, ve skutečnosti je to ale spíš „moralizující zaklínadlo“. Jenže zaklínadla fungují jen do chvíle, než si člověk sedne, odloží emoce a začne s čistou hlavou počítat. Tak si to rozeberme.

(Ne)Koalice okolo Kateřiny Konečné a svérázného blogera Vidláka s názvem Stačilo!, v níž mají své místo mj. i komunisté (ale také národní socialisté, ale jen jedni z mnoha), sociální demokraté (ale jen někteří), Moravané (rovněž jen jedni z mnoha) a různí nezávislí (snad ani již nemusím opět psát, že jen někteří), se v průzkumech pohybuje maximálně kolem devíti procent. Osobně tipuji jejich výsledek někde okolo šesti procentních bodů. Ale na rozdíl od europoslance Zdechovského nemám křišťálovou kouli, takže kdo ví, jak to celé dopadne. Nicméně, ať už to s Vidlákovci dopadne jakkoliv v rámci těchto naznačených mantinelů, tak to samo o sobě není žádná velká sláva.

A navíc – ani těch bájných devět procent nejsou „tvrdí skuteční komunisté“. Reálně to v rámci Stačilo! bude sotva polovina. Takže i bez maturity z matematiky musíme dojít k závěru, že nevolič volí komunisty sotva ze čtyř a půl procenta. Maximálně. Ve skutečnosti spíše ještě méně.

Pohodlný strašák

Vraťme se k původní líbivé a v mediích a na sociálních sítích kolovrátkově omílané hypotéze: Opravdu to znamená, že každý, kdo nevolí, přidává svůj hlas rudým? Skutečně když zůstanu první říjnový pátek a sobotu doma, tak vlastně podpořím Gottwaldovy pravnuky a pravnučky?

Samozřejmě že ne. To by byl stejný nesmysl, jako tvrdit, že kdo nechodí v Lanškrouně do kostela, podporuje buddhistické kláštery v Himálaji. Anebo že když si nekoupíte lístek na tramvaj (v Brně na šalinu), automaticky dotujete Uber nebo katolický kuželkářský klub ze Springfieldu. Ve skutečnosti je to jen pohodlný strašák. Politici, jejich marketingoví pomocníci i aktivisté moc dobře vědí, že nejúčinnější motivací byl a je strach. Tak proč nevytáhnout to nejděsivější, co máme po ruce? „Nevolíš? Tak hlasuješ pro komunisty!“ Je to rychlé, líbivé, dá se to opakovat pořád dokola a hodí se do titulků.

Bohužel to má jednu drobnou vadu: s realitou to nemá skoro nic společného.

Ano, nízká volební účast je obecný problém. Demokracie stojí na tom, že lidé chodí k urnám a dávají najevo, co chtějí.

Nicméně nevoliči nejsou tajní agenti KSČM ani SPD, ale ani ODS, Pirátů či STAN. Většinou jsou to lidé otrávení politikou, znechucení sliby, které se stejně nesplní. Anebo prostě jen ti, kteří mají v sobotu raději chalupu, vuřty, pivečko, houby a hlavně klid. Vážně jim někdo chce nakreslit rudou hvězdu na čelo jen proto, že dali přednost rýči na chaloupce před volební urnou?

Urážka zdravého rozumu

Pakliže se to vezme kolem a kolem, výše vyvrácená teze je vlastně urážkou zdravého rozumu. Z nevoliče dělá aktivního hráče, který manipuluje výsledky, přitom on je spíš pasivní divák, co odešel na pivo.

A matematika je tady jasná: i kdyby se všichni nevoliči od Starého Hrozenkova až po Aš rozhodli „volit komunisty nevolbou“, posunuli by je jen o pár malinkatých setin procent. Nic víc. Ostatně jak jsme si ukázali výše, „komanče“ by volili pouze silou zlomku svého antihlasu.

Ergo kladívko příště, až zase někdo vytáhne na stůl větu „kdo nevolí, volí komunisty“, zkuste se jen mile usmát. Možná mu dejte do ruky kalkulačku. Ať si to v klidu přepočítá.

A propos, kdo nechodí (či jednorázově nejde) volit, není ze své podstaty horší ani lepší člověk, než ten, kdo chodí volit či kandiduje.

Psáno pro Lidové noviny