Tak to máme konečně za sebou. Myslím volby. Respektive předvolební kampaň. Byla, jak už se stalo bohužel pravidlem, mimořádně nechutná a hnusná. K úlevnému oddechnutí si však není důvod. Další kampaň se totiž nezadržitelně blíží.
K právě proběhlým komunálním a senátní volbám už byla zveřejněna celá řada analýz a komentářů, a tak si dovolím jen pár postřehů. Asi málokdo čekal, že se do senátních lavic posadí právničky Jana Zwyrtek Hamplová a Daniela Kovářová a pak také historik Martin Krsek. Kandidovali totiž bez podpory rozsáhlých stranických struktur, a tedy i jejich pokladen, a lze tak o nich hovořit jako o nezávislých osobnostech. Respektive nezávislých na rozhodujících politických silách u nás.
Paní Hamplová zvítězila velmi těsně v Kroměříži, a byť tato dáma není mým šálkem kávy, je třeba uznat, že reprezentuje objektivně existující názorový proud v naší společnosti sdružující lidi velmi nespokojené se současnou situací, kteří se neztotožňují ani s táborem „babišovským“ ani s „antibabišovským“. Svoji nespokojenost projevili velmi jasně a srozumitelně na dvou nedávných demonstracích na Václavském náměstí. Sice není úplně jasné, jaký podíl ve společnosti tvoří, ale dá se předpokládat, že jich nebude zrovna málo a rozhodně se tedy nejedná o žádný „okrajový jev“. Proto si myslím, že mají právo na to, aby i jejich hlas byl na půdě Parlamentu slyšet. To je zkrátka demokracie a je třeba to respektovat.
Nicméně ne každý je toho schopen, což na vlastní kůži pocítila právě i paní Hamplová. Ta musela v průběhu kampaně čelit několika hrubým a vulgárním útokům (například zde nebo zde), za které by byl jejich autor vykázán i z hospody IV. cenové skupiny. Našli se prostě hulváti, kteří neodolali možnosti dát světu najevo, že opravdu hulváty jsou.
V Plzni zvítězila paní doktorka Kovářová. Neskrývám, že mám z jejího vítězství radost. Jsou mi sympatické její názory a myslím si, že její volební heslo „Jsem normální“ ji naprosto přesně charakterizuje. Někteří ji nálepkují jako „antisystémovou“ (zde), ale tomu se lze jenom zasmát. Nejspíš těmto lidem vadí právě její naprostá normálnost. Jako třeba když tvrdí, že za „sexuální násilí“ nelze považovat to, když muži projevují o ženy přirozený zájem, všímají si jich a jsou v této oblasti aktivnější. Ostatně si milé dámy přiznejme, že pozornost mužů dělá dobře i nám. Dokážete si představit, jak smutný by byl svět, ve kterém bychom byly obklopené samými nevšímavými bábovkami? A co je špatného na tvrzení paní Kovářové, že děti mají otce a matku a nikoliv „rodiče 1“ a „rodiče 2“? Pokud je tedy paní doktorka kvůli úplně normálním názorům nálepkována jako „antisystémová“, tak z toho lze učinit jen jeden jediný logický závěr – že „systém“ není normální.
To pan Krsek, nový senátor za Ústí nad Labem, žádnou nálepku nemá. Vlastně o něm a jeho postojích nic moc nevím. Shodou okolností jsem však byla v den konání prvního kola voleb do Senátu v Ústí. Bylo, stejně jako i jiná města, zaplaveno předvolebními billboardy, na kterých nějaký člověk sliboval, že za něj „bude líp“, další že to „SPOLU zvládneme“ (nebo snad „SPOLEčně“) a někdo jiný tvrdil, že prý „zkrotí ceny“. Některá ta hesla se týkala voleb komunálních, jiná senátních, ale tak nějak to celé splývalo v jeden velký „volební smog“. Vedle nich jsem pak zahlédla několik nenápadných plakátů, na kterých se psalo, že prý nějaký „Krsek patří do Senátu“ (nebo něco v tom smyslu). Napadlo mne, že je to škoda peněz, protože proti těm obrovským billboardům slibujícím všechno všem nemá šanci. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem si večer přečetla, že lidé v Ústí došli k závěru, že ten, co tvrdí, že to „SPOLU (nebo SPOLEčně) zvládnou“, nezvládne nic, a ten, co sliboval „zkrotit ceny“, kecá. A tak se pan Krsek ocitnul ve druhém kole. Nicméně jsem mu v něm valné šance nedávala. Přeci jenom, co je to, že „někdo patří do Senátu“ proti tomu, že „bude líp“? Ústečané mne však vyvedli z omylu.
Všem těmto třem nově zvoleným senátorům upřímně gratuluji a přeji jim, aby se jim v Senátu dařilo, své voliče, aby nezklamali a u svých nevoličů získali respekt a uznání. A před všemi třemi dělám uctivé pukrle. Zaslouží si to. Od nikoho nedostali nic zadarmo a svoje vítězství si opravdu poctivě odpracovali. Docela bych si proto přála, aby se podobní lidé objevili i mezi těmi, co mají reálnou šanci vyhrát volby prezidentské. I když tam je to asi trochu jiné kafe. Ty se nedají vyhrát osobními kontakty, povídáním si s lidmi po hospodách, chozením „od voliče k voliči“ a jejich přesvědčováním o tom, proč to mají hodit právě dotyčnému.
Kampaň k těmto volbám už nějakou dobu běží a bude postupně nabírat na obrátkách. Téměř jistě v nich nebude kandidovat Andrej Babiš. Což jsem tvrdila už před více než rokem (zde). Už tenkrát mi bylo totiž jasné, že prezidentování není nic pro člověka jeho naturelu. On je zkrátka šéf, a tak musí něco řídit. A jako hlava státu by mohl mistrovat tak maximálně hradního kuchaře. A protože nikdo můj přesný odhad neocení, tak to udělám sama: „Katko, zase si měla pravdu“...
Nicméně nekandidatura pana Babiše není dobrou zprávou ani pro pana generála Petra Pavla. Dramaticky totiž snižuje šance i na jeho zvolení. Podle mne by totiž byla celá řada lidí ochotna zkousnout jeho problematickou minulost a volit ho jen proto, aby se nestal prezidentem právě Andrej Babiš. Prostě podle pravidla „volby menšího zla“. Opakovala by se tak situace z před pěti let, kdy to bylo Jiřímu Drahošovi ochotno hodit řada lidí jen proto, aby na Hradě opět neusednul Miloš Zeman. Takto motivovaných voličů měl téměř dvakrát více než jeho soupeř (viz str. 13 zde). Myslím, že jeho volební tým na taktiku zvítězit díky negativním hlasům dost sázel. Jak se ukázalo, byla to strategická chyba a pro usazení pana Drahoše na Hrad to chtělo přitlačit i na něco pozitivního.
Ale zpět k prezidentským volbám nastávajícím. Neúčast pana Babiše v nich by totiž mohla mít ještě jeden dopad – vzhledem k tomu, že volební klání bude postrádat onen výbušný prvek ve formě souboje světa „antibabišovského“ a „babišovského“, mohla by být předvolební kampaň přeci jen o něco klidnější. Obávám se však, že toto očekávání nebude naplněno. Na příkladu toho, co se odehrávalo kolem kandidatury paní Hamplové, je totiž vidět, že hulváti si příležitost projevit se jako hulváti prostě ujít nenechají. Jsme zkrátka odsouzeni k tomu si další kampaň opravdu pořádně užít.
A pište si, že bude opět hodně nechutná...