Platy ve státní službě a veřejném sektoru se od září zvýší o deset procent. V úterý se na tom dohodli odboroví předáci s lídry vládních stran, oznámil ministr práce Marian Jurečka. Dohoda na růstu výdělků zaměstnanců státu a veřejných služeb pro příští rok se nenašla. Zvýšení platů se týká nepedagogických pracovníků ve školství a nezdravotnických profesí ve zdravotnictví či lidí z příspěvkových organizací. Výdělek by tedy měl vzrůst zaměstnancům muzeí a galerií, hercům z divadel či hudebníkům z orchestrů, kuchařkám, uklízečkám, vrátným či školníkům. Do skupiny patří i úředníci samospráv. Spadají sem také třeba zaměstnanci sportovišť, pečovatelských služeb či domovů, které zřizují města. Tarif se zvedne i úředníkům ve státní službě.
Na zvýšení bude do konce roku z rozpočtu třeba 1,1 miliardy korun.
Odbory, vedené Josefem Středulou, dosáhly tedy významného úspěchu při mzdovém vyjednávání se státem. Hřeje to zvlášť nyní, kdy je hospodářská situace turbulentní a inflace neklesá. A zvýšení mezd jedné skupiny pracujících vede automaticky k tlaku na mzdy ostatních.
To je dobře. Čeští ekonomové a novináři neradi zmiňují, že u nás jsou jedny z nejnižších mezd v Evropě, když ziskovost podnikatelů je naopak nejvyšší. (Viz. https://neviditelnypes.lidovky.cz/ekonomika/ekonomika-vykoristovani-cechu.A210520_215626_p_ekonomika_wag) Nezaměstnanost prakticky nulová. Podnikatelé mají na růžích ustláno a zaměstnanci jsou sprostě vykořisťováni. Je to situace prastará. První, kdo ji začal řešit, byl Andrej Babiš, který do podnikání viděl a také věděl, že peníze dělají peníze. Zvyšováním mezd zvýšil i příjmy státu z odvodů i daní. Mluví-li pravice nyní opět o potřebě důchodové reformy (téma staré 25 let, zcela bez pokroku) nevšimla si, že přiměřený růst mezd přinese potřebné peníze na důchodový účet a žádná důchodová reforma nebude nutná.
Josef Středula je jeden z 25 kandidátů na prezidenta (včetně A. Babiše, který se se ještě nerozhodl), z nich 19 jsou nuly – buď věční kandidáti bez podstatného zisku hlasů, nebo lokální veličiny. Z šesti zbývajících jsou tři s jistou politickou vážností: Miloš Vystrčil, Libor Michálek (bývalý ředitel Fondu životního prostředí, který odmítl ulít 500 mld. Kč pro ODS) a Alena Vitásková. Mají šanci na postup do 2. kola. Tam se však střetnou s jedním z nejtěžších borců:
Andrej Babiš. Bude-li ovšem kandidovat. Jeho postup do 2. kola vyvolá další kolo řevu antibabiše, což celou prezidentskou volbu změní v nechutné divadlo. Hlavně však lze hádat, že si počká na vítězství své strany ve volbách do sněmovny.
Generál Petr Pavel. Úspěšný voják. Na funkci podobně vysokou jako předseda vojenského výboru NATO se žádný Čech ještě nedopracoval. (Snad jedině Karel Kovanda, svého času předseda Rady bezpečnosti OSN.) Pavla se některé české slepice snaží pošpinit, že byl kdysi v partaji, ale jinak na něj nic nevyhrabaly. Úspěšný, čistý… Stačí to? Jeho politické názory neznáme. Navíc – je vždy smrtelně vážný. Chtělo by to pustit do médií fotky z rodiny a obsáhlejší rozhovor probírající aktuální problémy.
Zbývá mi Josef Středula. Moc se nesměje, ale co řekne, to sedí. Jedná soustavně v zájmu dolních deseti milionů. Lze mu vyčíst, že není dost razantní. Několikrát už by měl správně vyvolat generální stávku. Ale lepšího nemáme. Pokud spustí potřebnou propagandu, dostane se do 2. kola a pak vyhraje. Jako protiváha mlhavých českých pravičáků bude výborný.