VOLBY: Jak nepromarnit volební hlasy
Že si český volič zoufale přeje změnu politického klimatu, není nic nového. Zdánlivě se to projevuje chaotickým přebíháním od jedné populistické mesiášské strany k druhé. V minulých volbách to byly Veverky (VV), před tím zelení.
Tentokrát těch experimentálních stran, co se dostanou do parlamentu, může být až pět. To bude mazec. Ale co má chudák volič dělat? Pokud objeví stranu, která je nová a přichází s rozumným politickým programem, tak je velice nepravděpodobné, že se tato strana na první pokus dostane do parlamentu. A žádný volič, který se rozhodne jít k volbám, nebude rád, když jeho hlas přijde nazmar. Takže, jak to vidím, strategie je asi následující: Občan, volič musí počkat, až nějaká nová strana nahrabe podle průzkumu veřejného mínění tolik příznivců, resp. příslibu voličů, že se vyplatí na ni vsadit a doufat, že pod nátěrem těch populistických slibů je někdo, komu záleží na Česku a ne na vlastní kapse. Nebo aspoň víc na Česku, než na vlastní kapse. V nejhorším, že mu záleží nejen na vlastní kapse, ale trochu i na Česku. (To jsme to dopracovali.)
Jak to vylepšit? Osobně bych se přikláněl k systému, který by umožnil voliči zvolit stranu svého výběru, ALE současně přidat stranu náhradní, jako volbu číslo 2, která by "podědila" jeho hlas, pokud by se strana jeho první volby do parlamentu nedostala.
Jednoduchý příklad: Volič dá první hlas Úsvitu Tomia Okamury, ale jako druhý uvede ODS. Když se Úsvit dostane do parlamentu, obdrží voličův hlas, když ne, voličův hlas se převede na ODS.
Příklad druhý: Volič dá první hlas Zemanovcům a druhý ČSSD. Když se Zemanovci dostanou do parlamentu, hlas patří jim, jinak se převede na ČSSD.
Logicky, druhá volba by byla pro zavedenou stranu, která by se do parlamentu s největší pravděpodobností dostala, a volič by tak víceméně volil politický směr, pravici či levici.
Byl by to jednoduchý systém, který by vnesl do politiky víc dynamiky a urychlil by kvasící proces české politické kultury. Co si budeme namlouvat, voliči se učí stejně jako politici. Jen mnohem bolestněji.
A také by to umožnilo zbavit se zdiskreditovaných zájmových spolků v politice daleko dřív. Tento systém nejspíš není nic nového, já ho navrhoval, tuším, už v předminulých volbách a ač se mi to vylíhlo v mé vlastní hlavě, tak jsem asi první nebyl, nedávno jsem četl, že totéž zvažují nějací politologové v Německu a tuším ve Švédsku. Myslím, že by to bylo spravedlivější jak k voliči, tak ke státu, protože by to přesněji vyjádřilo skutečnou vůli lidu. A kdoví, třeba by ty "ztracené" hlasy zamíchaly pořadím.
Problém je v tom, že by to vyžadovalo změnu volebního zákona a to je v rukou parlamentu, takže větší strany v parlamentu by se mohly obávat, že to posílí jejich konkurenty, a proto by to mohly blokovat. Takže by to muselo jít opět cestou určitého požadavku národa. Asi jako přímá volba prezidenta. Kterou mimochodem považuji za vynikající krok dopředu a nástroj demokracie (bez ohledu na to, co nám náš nejnovější exot na Hradě vyvádí) - holt i s tímto nástrojem se voliči musí napřed naučit zacházet.
Takže, pokud se vám tato myšlenka líbí, pošlete ji dál.
Ale hlavně jděte volit!
Kdo nevolí, nemá právo si potom stěžovat - ani u piva.
Sám bych volil, až bych brečel, ale co nadělám, jsem příliš daleko od volebních uren.
