Po dlouhých mučivých nocích, komu dám svůj hlas, jsem se nakonec rozhodl pro coming out. A ulevilo se mi, jsem šťasten. Můj hlas dostane hnutí ANO.

Je možné, že řada mých dosavadních přátel se ode mne odkloní a přestane mne zdravit. Letité vztahy budou narušeny, kolegové se mnou přestanou spolupracovat. Je mi to jedno, nic mne nezastaví. Nic z těchto povrchních ztrát mi nemůže nahradit až téměř orgastické uspokojení z mé volby na další 4 roky. Možná se ptáte, jak jsem k tomu dospěl.

Dnešní rozhodnutí pražského vrchního soudu opět zrušilo už jasný osvobozující rozsudek v kauze, jež se táhne již mnoho let. Sám Andrej Babiš prohlásil, že je nevinen, že s Čapím hnízdem nemá nic společného a to by snad těm zaprodancům a ztroskotancům v talárech mělo stačit. Co na tom, že existuje filmový šot, kde říká, že je to jeho nejlepší projekt. Rozhodující je jeho mínění o zkorumpované justici, která se jej snaží poškodit před dalšími volbami. Pravda, kdysi v rozpuku druhé dekády 21. století prohlásil, že půjde do politiky jen na jedno volební období, ale my všichni víme, jak obětavý člověk to je a že se každé 4 roky přemáhá a pokračuje dále v obětavé práci. Vždy chce skončit a věnovat se čistě byznysu, ale tisíce mailů jej prosí, aby ještě zůstal, že bez něj život postrádá smysl. Jak sám prohlásil, každý den ráno při meditacích s Jezulátkem v dlani lituje, že šel do politiky. Ta jeho obětavost mne nepřestane dojímat. „Vše pro Česko“ hlásá jeho plakát nad mou oblíbenou čerpací stanicí. Vždy se zastavím a chvíli s rozkoší inhaluji to nosné heslo, jež mne naplňuje nadějí, že jednou bude líp.

Dalším důvodem je fakt, že nám vrátí vše, co nám Fialova vláda vzala. Znám řadu lidí, kteří byli touto bezcitnou a zkorumpovanou vládou s nejhorším premiérem na světě doslova ožebračeni a nyní místo v přepychovém 4+1 na Hanspaulce sedí pod Negrelliho viaduktem a opékají si tam párek. I přes to, že je to výborná pochoutka z Kosteleckých uzenin, nemůže tento fakt ani na okamžik zastínit trudnost jejich dosavadní existence. Všichni tito jedinci se ale po 5. říjnu nadechnou k novému životu. Protože vědí, že bude konečně líp.

I v dalších otázkách je nutno pana Babiše podpořit. Tak třeba, nesmyslné vyhazování peněz na tanky či kvéry. Proboha, proč? Vždyť bychom stejně nikomu nešli na pomoc, jak druhdy prohlásil při bohužel neúspěšné kandidatuře na hlavu státu. Ještě tak bojovat za Poláky či jiné podobné, kteří nám slíbili v případě našeho napadení pomoct, To ještě byli občané zpitomělí rétorikou jednoho oficírka, který svou existenci založil na poklonkování Bruselu. My všichni dobře víme, odpor je marný, že obrana je na nic, navíc před zemí, kde zítra znamená již včera (nebo tak nějak podobně) a která nám jistě prodá levnou ropu a plyn, což jsou dvě komodity občanské slasti. A potřebujeme rázného jedince v bruselském předpeklí, kde jasně zazní český hlas, že si od EU vezmeme všechno, na co máme nárok, ale naopak nedáme nikomu ani zlámanou grešli. Protože jedině tak je možné s těmi nabubřelci jednat, tak jedná ten, který má telefon na Macrona.

Věřím, že bude líp. Pan Babiš všem zvedne důchody. Zavede slevu na jízdném, pastelkovné a řadu dalších prebend. Co na tom, že se objevují šťouralové, kteří vznášejí preverzní dotazy, kde se na to všechno vezme. Ale pan Babiš to přeci ví. Žádné vyšší daně, naopak. Jen ekonomický pablb si myslí, že když jsou vyšší výdaje, je nutné zvýšit příjmy. To je už dávno opuštěná ekonomická mantra. Má za sebou Karla Havlíčka, který se osvědčil jako double ministr. Má bohaté zkušenosti z byznysu, třeba s kmenovými buňkami, kde se snažil zachraňovat lidské životy doslova za každou cenu (tedy od těch chudáků, ale neřešme nějaké linquistické detaily). I jeho nápad o zastropování cen pohonných hmot, který tak bezvadně vyšel v Maďarsku, by neměl být zapomenut. A věčná škoda, že Rosatom byl zadupán do země. Mohli jsme být dnes mostem mezi Putinem a Zelenským a věhlas naší země mohl stoupat, hoši by se mohli scházet třeba U Pinkasů.

Je to skvělý člověk. Miluje svou rodinu a to až tak, že na ně tu a tam přepisuje svůj majetek. Své děti posílá na dovolenou až na slunný Krym. Je studnicí znalostí třeba literatury, biologie či astronomie. Nikdy nelže, na nikoho nemá složky, nikoho neúkoluje hledáním kompromitujících materiálů a nikdy nikomu nenadává. Vždy jen trpělivě vyslechne cizí invektivy a poté je brilantní češtinou vyvrátí, že jeho protivníci utichnou a odeberou se do ústraní, aby se hluboce zastyděli.

Má volba je jasná. Už teď otvírám láhev Dom Perignon, ročník 1954, což je – jak všichni vědí – rok, kdy se náš spasitel narodil. A budu pomalu ulizovat a mručet v tom slastném čekání....

Autor si nepřeje pod svými články diskusní blok.