Volby dopadly hezky úhledně. Dva favorité doběhli stejně, shromáždili spolu 70 % hlasů a zbytku pelotonu přisoudili smutnou úlohu pokoušet se vyměnit svůj elektorát za sliby funkcí v prezidentské kanceláři. Na první pohled by se zdálo, že přísun hlasů z této akce prospěje více Pavlovi: především Nerudová a Fišer mají co prodávat.
Jsou tu ovšem háčky. Voliči Pavla, podle mých pozorování obvykle lidé zralého úsudku, volili Pavla jako osobu novou, politikou nekontaminovanou, která by mohla přinést do místního politického chlíva svěží vzduch. Negativní motivy, například volit proti Babišovi, Nerudové nebo Baštovi, byly spíše vedlejší. Stalo se však to, co se v politice stává: úspěšnou osobu si přivlastnila chamtivá parta vládní koalice, jejímž jediným dlouhodobým programem je Antibabiš. Antibabiš začal okamžitě vysílat svoji omšelou goebbelsovskou propagandu (Babiš je zlo, Babiš je estébák…) a Pavla prohlásil za ztělesněné dobro a jediného pravého demokrata. Do druhého kola tak Pavlovi nasadil psí hlavu vládního kandidáta. Kolik Pavlových voličů to odradí?
Je tu ovšem ještě 32 % voličů, kteří nevolili. Jsou to většinou lidé trpící určitým splínem vůči současným poměrům. Proto lze očekávat, že pokud přijdou, vládního kandidáta volit nebudou. Spíš toho, kterého vláda pomlouvá a kterému pomluvami dělá účinnou reklamu.
Závěrem vzpomeňme pietně Karla Schwarzenberga a Jiřího Drahoše, kterým v minulých prezidentských volbách pomohl do hrobu právě nadšený řev Pražské kavárny.