To bylo nářků nad tím, že jako jediní v Evropě nemáme dětského ombudsmana a jak tím naše děti strašně trpí a strádají. A když pak je první dětský ombudsman konečně Poslaneckou sněmovnou zvolen, je tomu ve sdělovacích prostředcích věnována jen okrajová pozornost a v obrazové části zpravodajství z téhož dne dominuje ten, kdo zvolen nebyl – Rakušan. Přitom zvolení mosteckého soudce Beneše do této funkce je pozoruhodné nejen s ohledem na samotnou existenci dětského ombudsmana u nás, ale i s ohledem průběh samotné volby.

Ta probíhala zcela nově podle nového zákona o veřejném ochránci práv a dětském ombudsmanovi, který pro volbu obou těchto významných osob stanovil nová pravidla. Podle tzv. „pařížských principů“, abychom se té Evropě konečně vyrovnali. Podle nich byla zřízena zvláštní výběrová komise složená ze zástupců veřejnosti, a i zástupců dětí (?). Ta má ještě před samotnou volbou poslanci a poslankyněmi ve Sněmovně, posoudit kandidáty na tyto funkce. Ty navrhl prezident republiky , Senát a Konference rektorů. To se mi sice samo o sobě zdá zvláštní – aby nějaká komise posuzovala, zda třeba prezident navrhl pro volbu správného kandidáta – ale měla-li by tato komise posuzovat kandidáty nezávisle z odborného hlediska a s přihlédnutím ke všem aspektům vykovávané funkce, tak proč ne.

Kandidáti byli tři: mostecký soudce Beneš, předsedkyně Vládního výboru pro práva dětí Petrová a advokát a bývalý ministr Šalamoun. Komise se účastnila veřejného slyšení kandidátů, sama je na několika dalších setkání posuzovala a podle svého „odborného“ posouzení stanovila, že nejvhodnějším dětským ombudsmanem by měla být Petrová. Oni přísloveční „vrabci na střeše“ si však říkali, že se tak stalo nikoliv s ohledem na odbornost kandidátů, ale především pod masivním lobingem neziskových organizací.

To se pak projevilo při hlasování poslanců o kandidátech ve Sněmovně. Před samotnou volbou vystoupilo několik poslankyň, které velmi doporučovaly ono „odborné“ stanovisko komise jako velmi závažné a následování hodné. Poslanci se však nedali ovlivnit tímto, i v kuloárech Sněmovny nemístně provozovaným lobingem, a rozhodli zásadně odlišně o doporučení komise. A to tak, že Petrová dostala 27 hlasů, Beneš 107 a byl tedy zvolen prvním českým dětským ombudsmanem. Podle mého názoru naprosto správně: soudce věnující se opatrovnickému řízení bude mít o potřebách dětí asi větší reálnou představu než funkcionářka, byť dětských organizací.

To je samozřejmě zklamání nejen pro samotnou Petrovou, která zřejmě své zvolení považovala za velmi pravděpodobné, ale především pro samotnou již zmíněnou komisi. Ukazuje se totiž, že samotné zřízený instituce pro nezávislé a odborné posouzení věcí samo o sobě nic takového nezaručuje. Komise se ukázala jako neschopná odborného posouzení problému, ale především politickými tlaky ovlivnitelné těleso. Stejná komise má však za několik týdnů posuzovat i vhodnost kandidátů navržených na funkci veřejného ochránce práv, tedy ombudsmana. Pokud její „doporučení“ nebude příslovečným „polibkem smrti“ pro označeného kandidáta, asi příliš vliv na rozhodování poslanců a poslankyň ve Sněmovně mít nebude...