Ministerstva vnitra a průmyslu a obchodu navrhují, aby poskytovatelé připojení k internetu zaznamenávali, které weby lidé navštěvují. K těmto citlivým informacím má mít přístup i policie a zpravodajské služby.

Je alarmující, s jakou lehkostí přibývají zákony a vyhlášky, které mohou omezit svobody občanů a jejich soukromí. Jako teď „šmírovací“ vyhláška, která by umožňovala státu snadno zjistit, na co se kdo dívá na internetu, nebo „šmírovací“ zákon o registru e-Turista, kterým má stát evidovat kdo, kde a s kým se ubytoval na našem území.

Od Sametové revoluce a pádu komunistického režimu v roce 1989 uplynulo asi už mnoho let, že si dostatečně nepamatujeme, o co tehdy šlo. To nejdůležitější byla svoboda, kterou totalitní režimy lidem upírají. Po roce 1990 byly schvalovány zákony, které chránily svobodu občana, soukromé vlastnictví a zaručovaly ochranu lidí proti zneužití moci. Byla schválena Ústava včetně Listiny základních práv a svobod. Troufám si říct, že v 90. letech by nikoho nenapadlo, že by stát měl vědět, co si občané čtou, na jaké články či filmy se dívají a jak a s kým tráví volný čas. Je pravda, že současné technologie, zejména rozšíření internetu, riziko omezování svobody a soukromí lidí dramaticky zvyšují samy o sobě. A když tyto nástroje má v rukou stát, tak to nemůže dobře dopadnout, pokud se tomu nebudeme zásadně bránit.

Poslední pokus se objevil vlastně nenápadně. Nebýt novinářů z Českého rozhlasu, pravděpodobně mohla být v tichosti schválená vyhláška, kterou připravilo ministerstvo obchodu a průmyslu ve spolupráci s ministerstvem vnitra a která by uložila poskytovatelům internetového připojení uchovávat adresy webových stránek, na které se lidé připojují. Za přijetí vyhlášky se stavěla Policie ČR se zdůvodněním, že by to mohlo pomoci policistům lépe zacílit vyšetřování.

Nyní ministr vnitra i premiér prohlásili, že nic takového neschválí, ale bohužel varující už je jen to, že vyhláška byla připravována, tedy někdo tento záměr vůbec schválil! Ještě stále je vyhláška v legislativním procesu v rámci vnějšího připomínkového řízení. Připomínky by měly resorty dodat do 27. března, takže vlastně nic ještě není „odpískáno“.

Vyhláška o uchovávání, předávání a likvidaci provozních a lokalizačních údajů (jak se vyhláška jmenuje) už dnes umožňuje rozsáhlé shromažďování a uchovávání informací o tom, odkud a kdy se lidé na internet připojují. Tato povinnost je uložena poskytovatelům internetového připojení jak prostřednictvím mobilních telefonů, tak pevných linek. Současný návrh vyhlášky by měl podstatně rozšířit množství údajů, které by o lidech museli operátoři uchovávat a v případě žádosti orgánů činných v trestním řízení je poskytnout.

Varovné je, že tento průlom do soukromí se neděje na základě seriózní a důkladné debaty, a nejde cestou změny zákona. Pouze stačí změna vyhlášky, což je v pravomoci ministerstva a Parlament České republiky do toho vůbec nemůže mluvit. Dokonce se o tom ani nemusí dozvědět, takže zde neexistuje dostatečná kontrola ze strany zákonodárné moci.

Sice se dá pochopit, že narůstá množství trestné činnosti, která se odehrává prostřednictvím internetu, proti které jsou orgány činné v trestním řízení často bezmocné. A vyšetřování této trestné činnosti je velmi složité. Ale to nemůže znamenat, že se otevře masivně Pandořina skříňka, která umožní obrovský zásah do soukromí deseti milionů obyvatel České republiky, z nichž drtivá většina žádnou trestnou činnost nepáchá, ani z ní není podezřelá.

To, že v médiích ministr vnitra a premiér prohlásili, že k této změně nedojde, nás ale nemůže uklidnit. Resort vnitra totiž o podobné rozšíření sběru dat usiloval neúspěšně už před deseti lety, a to přesto, že Úřad pro ochranu osobních údajů upozornil na to, že v roce 2014 Evropský soudní dvůr prohlásil za nepřípustné uchovávání údajů o všech občanech plošným a nerozlišujícím způsobem.

Pokud existuje problém, s nímž se potýkají orgány, které zajišťují bezpečnost občanů, není řešením masivně omezit svobody a soukromí všech občanů, protože to může být vždy zneužito. Navíc vyhláška neobsahuje dostatečné záruky, že tento nástroj nebude nadužíván či dokonce nedojde k úniku informací o občanech, kteří nejsou podezřelí z žádné trestné činnosti. Tak jako není možné kvůli boji se zločinem zavést masivní sledování pohybu lidí off-line, není přípustné toto plošně zavádět on-line. To bychom obětovali svobodu, která by měla zůstat nejvyšší hodnotou a ochranou občana.

Autorka je advokátka a senátorka.