Selhání Policie, která nedokázala ochránit účastníky nedávného Pochod za život před jejich agresivními odpůrci byl poslední kapkou, po které by měl následovat jediný možný krok – odchod Víta Rakušana z postu ministra vnitra.

Nedělejme si však iluze, že k tomu opravdu dojde. Pan Rakušan měl totiž svoji ministerskou sesli opustit už dávno, respektive na ni neměl nikdy ani usednout. Vzpomeňme jen, jak začal „úřadovat“ ještě předtím, než byl do své funkce jmenován. Jde o památnou schůzku s tehdejším policejním ředitelem Janem Švejdarem, po které dotyčný rezignoval. Lze se jen dohadovat, jaký vliv na tento jeho krok měla rozmluva s jeho příštím šéfem, nicméně „vyhazovem“ to zavánělo na sto honů. A někoho vyrazit ještě před nástupem do funkce je krok i na naše poměry bezprecedentní a naprosto v rozporu i s těmi nejzákladnějšími pravidly politické kultury, jejichž porušení je neslučitelné s výkonem vrcholné politické funkce. Pokud si totiž někdo něco takového dovolí ještě před svým nástupem do funkce, co asi bude dělat, až se v ní skutečně ocitne?

To jsem se ostatně dozvěděli o něco později. Další vývoj totiž překonal i ta nejpesimističtější očekávání. Když vypukla kauza Dozimetr a ukázalo se, že zasahovala až do nejvyšších politických pater hnutí STAN, tak to sice stálo křeslo tehdejšího ministra školství Petra Gazdíka, ale rezignace Víta Rakušana jsme se nedočkali. Přitom právě on měl jako šéf hnutí odejít první, ale především má jako ministr vnitra pod sebou i Policii ČR, která celou kauzu šetřila. A tedy podezření, že by mohl do její práce zasahovat, bylo natolik silné, že se neslučuje s výkonem ministerské funkce. Nestalo se však nic. Což je docela kontrast oproti tomu, když se za vlády Andreje Babiše stala ministryní spravedlnosti paní Marie Benešová. Vzpomeňme na mohutné protesty organizované Miliónem chvilek na Letné. A jak reagovali jeho členové na analogickou situaci v případě pana Rakušana? Převedli nám, že jsou mistry ve slovní ekvilibristice…

Veřejnost také stále čeká na odpovědi na otázky týkající se zásahu Policie proti atentátníkovi na filozofické fakultě a jestli opravdu vše probíhalo tak, jak mělo. Velmi důsledně je vyžadovala paní Marie Šimůnková, maminka jedné z obětí. Nedočkala se jich však ani od ministerstva, ano od pana Rakušan osobně. Paní Šimůnková nakonec spáchala sebevraždu. A reakce pana ministra? Bez empatie a sebereflexe. Což nespraví ani jeho potenciální vyhazov. Za to by totiž zasloužil pár facek…

Pak tu máme třeba neblaze proslulý KRIT, což je zkratka pro „krizový tým ministerstva vnitra“, který navrhoval prostřednictvím „anonymního monitoringu“ (česky „šmírování“) odhalit „šíření antisystémových nálad“ (česky „kritiku vlády“). Pro úplnost nejde o tým ruského ministerstva vnitra, jak by se mohlo podle jejich návrhu na první pohled zdát, ale o tým ministerstva pana Rakušana. Na jeho ministerstvu pak ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu spatřil světlo světa i záměr šmírovat, co naši občané sledují na internetu. A nezapomeňme ani na „vak na mrtvoly“, který nechal pan ministr pověsit na stěnu svého úřadu. Nic proti jeho vkusu, každý máme zkrátka jiný, ale ať si tyhle věci příště věší na svůj dům, a nikoliv na veřejnou budovu.

Ve světle všech těchto selhání a přešlapů se tak ono selhání Policie při Pochodu pro život vlastně dalo očekávat. Událost máme všichni ještě v živé paměti, takže jenom ve zkratce. Řádně ohlášený, spořádaný a klidný Pochod pro život byl násilně zablokován radikálně levicovými extrémisty a Policie přitom úplně rezignovala na svoji povinnost, kterou v tomto případě bylo zajistit právo účastníků pochodu svobodně se shromažďovat a vyjadřovat svůj názor.

Co je však ještě horší, je podezření, že nečinnost Policie nebyla dána její neschopností, ale dostala k tomu pokyn. Tvrzení je o to závažnější, že pochází z úst koaliční poslankyně Romany Bělohlávkové, a tedy neobstojí argument, že si chce někdo jenom přihřát svoji opoziční polívčičku. Kriticky se pak k (ne)činnosti Policie postavilo i předsednictvo KDU-CSL. A co na to pan ministr Rakušan? Nejdříve nepřekvapivě prohlásil, že bylo vše v pořádku. Nicméně nakonec ustoupil tlaku svých koaličních partnerů a nechal zásah prošetřit. Uvidíme, s jakým výsledkem a zda s ním bude veřejnost seznámena. Vzhledem ke zkušenosti, jakou máme s vyšetřováním zásahu na Filozofické fakultě osobně očekávám, že bude vyhodnocen jako perfektní. Dost možná to však bude tentokrát odpovídat skutečnosti. Pokud totiž bylo záměrem nenechat průvod projít, splnila Policie svůj úkol do puntíku.

Je toho zkrátka už přespříliš na to, aby pan Rakušan mohl nadále zůstávat ve své funkci ministra vnitra. A protože od něj nelze na základě předchozích zkušeností očekávat žádnou sebereflexi, nezbývá než se obrátit k vyšší instanci.

Pane premiére, podejte prosím okamžitě panu prezidentovi návrh na odvolání ministra vnitra!

Psáno pro deník TO.