Sněmovna bude zítra opět hlasovat o imunitě Andreje Babiše ve vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Nedávno jsem v nedělním pořadu České televize Události, komentáře týdne v této souvislosti uvedl provokativní tezi, že by tuto nikdy nekončící zátěž české politiky měl už ukončit prezident republiky. A to udělením tzv. abolice, respektive zastavením trestního stíhání současného premiéra.

Proč si to myslím, jsem (v rámci TV pořadu) snad také stručně vysvětlil, nicméně ve světě sociálních sítí a clickbaitových sestřihů se v reakci místo věcné diskuse rozjel ohňostroj emocí. A to až tolik, že prezidentův mluvčí považoval za nutné oznámit, že prezident Petr Pavel o abolici nikdy neuvažoval. Moje argumenty se tedy týkají něčeho, co se teď nestane. Nepůjde tudíž ani o seriózní právnický rozbor, je to jen něco jako intelektuální politické cvičení člověka, který je jinak principiálním a trvalým nevoličem Andreje Babiše.

Snad všichni se shodneme, že kauza Čapí hnízdo zásadně ovlivňuje tuzemskou politiku už po více než deset let. Pro Babišovy odpůrce představuje ústřední bod antibabišismu a podstatný argument, proč by Babiš měl být (jako ten, kdo porušil zákon) z politiky odstraněn. Pro Babišovy stoupence je kauza naopak důkazem, jak se „polistopadový kartel“ setrvale snaží z prkotiny (u dotací trošku podvádí přece skoro každý) vyrobit záminku na vyřazení Babiše z politiky.

Čtěte také: Cena za zrušení koncesionářských poplatků

Nové argumenty a fakta už dávno ani na jedné straně nezaznívají. Z Čapího hnízda se stalo něco jako symbol neproduktivnosti dnešní české politiky: o co víc se oba tábory emocionálně rozhořčují a utvrzují ve svém pohoršení, o to méně jsou tématem tuzemské politiky věci skutečně podstatné pro fungování našeho státu.

Nemravné, ale ne protizákonné

Patřím k těm, kdo sice roli Andreje Babiše u dotačního podvodu v rámci Čapího hnízda považují za ukázkový příklad dotačně nemravného jednání, současně ale už dlouho nevěřím, že toto téma může současného premiéra jakkoliv voličsky poškodit. Ostatně od vypuknutí aféry už prošel úspěšně několika volbami. Je prostě evidentní, že většině české společnosti Čapí hnízdo nevadí. A i ti kterým vadí, pokud si přečetli celý osvobozující rozsudek soudce Jana Šotta, který už dvakrát v prvoinstančním rozhodování Babiše zprostil viny, budou muset uznat, že jeho jednání zřejmě nebylo jednoznačně protizákonné. Bylo vyčůrané, účelové, neslušné, možná i za hranou zákona, ale nikoliv nezpochybnitelně v rozporu se zákonem.

Snad se také většinově shodneme, že stav, kdy je šéf opozice a nyní premiér země dlouhá léta trestně stíhán a neúspěšně souzen, není normální a nesmí se stát přijatelnou normou české politiky. Znají to v Izraeli a platí to i pro Českou republiku. Je to situace, která ať probíhá jakkoliv a má jakýkoliv výsledek, nakonec vždy vážně oslabuje důvěru v justiční systém, respektive v celý politický systém země. Kdo pochybuje ať si vzpomene, jak moc destruktivní byla pro justici i celou tuzemskou politiku kauza někdejšího vicepremiéra Jiřího Čunka. Proto tvrdím, že považovat stíhání premiéra za něco přirozeného může snad jen ten, kdo bere politiku jako fatální boj Dobra a Zla. Takoví lidé ale lepší kvalitě demokracie nepřispívají nikdy.

Nástroj na neřešitelné situace

Za mimořádnou situaci, která vyžaduje řešení, by proto Čapí hnízdo měl považovat i prezident republiky, jehož ústavní odpovědností je hájit obecný, respektive vyšší zájem státu. U Petra Pavla, který ve jménu vyššího zájmu šel v případě nejmenování Filipa Turka dokonce na hranu ústavního pořádku, to pak platí dvojnásob. Prezident republiky je navíc jediným, kdo má možnost a také ústavní nástroj, jak do kauzy Čapí hnízdo legálně zasáhnout.

Právo zastavit trestní stíhání, respektive celý koncept abolice ostatně není v ústavě jen jako samoúčelný relikt panovnické tradice: je to zcela mimořádný nástroj, kterým hlava státu může řešit jinak neřešitelné situace. A když už se Petr Pavel rozhodl Andreje Babiš po volbách premiérem jmenovat, bylo by správné udělat i druhý krok: a vyřešit premiérovu neřešitelnou situaci.

Nejčastější a nejlogičtější námitkou proti je argument, že zastavením trestního stíhání Andreje Babiše by prezident posvětil nerovnost před zákonem. Respektive potvrdil, že k beztrestnosti v Česku stačí získat dostatečný počet hlasů v parlamentních volbách. Nemalá část společnosti by to tak jistě vnímala a prezident by na to s jistotou krátkodobě také politicky doplatil. Státník se takovým situacím ale má umět postavit. Až by opadla první vlna emocí, věcně by pro to měl i dost argumentů. Už dva prvoinstanční soudy Babiše osvobodily, takže jeho jednání asi nelze jednoznačně označit za prokazatelný zločin. Abolice za Čapí hnízdo prostě není totéž jako abolice pro někoho, kdo zcela prokazatelně zavraždil manželku.

A nakonec možná to nejpodstatnější: konec kauzy Čapí hnízdo by s nemalou pravděpodobností otevřel cestu k pozvolnému odblokování dlouhodobě patového stavu zdejší politiky a jejímu fatálnímu rozdělení určenému vztahem k Andreji Babišovi. Vstup prezidenta do věci by pomohl otevřít cestu k debatě o vládních koalicích na základě programů, a nikoliv především na základě odporu k jednomu člověku. Mohl to být významný krok abychom už konečně přestali mluvit o Česku A a Česku B.

Jinak řečeno: pokud by se s možností abolice chytře hrálo už při sestavování vlády, byla tu reálná šance na jinou vládní sestavu, a mohli jsme si ušetřit i Tomia Okamuru v čele Sněmovny. Mohla to být prostě rána rozstřelující nehybný kulečník české politiky. Za mě by to byla přijatelná cena za výsledek.