Prezident Petr Pavel si dovolil říci nahlas to, co se v české politice obvykle šeptá: že kandidát na ministra nemá být jen mediálně výrazný, ale především zkušený a politicky (i trochu odborně a manažersky) vyzrálý. Když v této souvislosti kritizoval pana Filipa Turka z hnutí Motoristé sobě pro nezkušenost a místy až (skoro) pubertální styl vystupování, nebyl to (jenom) osobní útok, nýbrž i racionální popis reality.

A právě zde – zejména poté, co premiér Andrej Babiš prohlásil, že otázku možného působení Turka ve vládě považuje za uzavřenou – se pro post ministra životního prostředí nabízí alternativa, která část (méně přemýšlivé a empatické) veřejnosti možná podráždí. Ale o to víc stojí za úvahu: profesor Václav Klaus.

Ano, ten Václav Klaus. Bývalý prezident, premiér, ministr financí, ekonom světového formátu. Veterán plný nápadů a energie. Zkušený a moudrý muž, který se otázkami klimatu a životního prostředí zabývá déle než většina dnešních environmentálních aktivistů. A nebojí se jít proti proudu. Skutečná osobnost, která se již nemusí bát stranických sekretariátů.

Žádný povrchní vzdor

Ať už s jeho závěry souhlasíme či nikoli, jedno mu nelze upřít: systematičnost, hlubokou znalost tématu a schopnost vést spor věcnými argumenty, nikoli lacinými hesly.

Václav Klaus v posledních letech věnoval tématu ochrany klimatu a environmentální politiky enormní pozornost. Napsal k nim desítky kritických textů, několik knih, přednáší o nich po celém světě a vede dialog s akademickou i politickou elitou.

Nejde o povrchní vzdor vůči „zelenému šílenství“, jak se mu často podsouvá, ale o konzistentní kritiku ideologizace environmentální politiky. A jejího neuváženého odtržení od ekonomické a sociální reality.

Právě ministerstvo životního prostředí dnes zoufale potřebuje někoho, kdo dokáže oddělit ochranu přírody od „klimatického moralismu“, data od emocí a skutečnou ekologii od politického aktivismu. Klaus by tento resort neřídil twitterovými či instagramovými výkřiky ani fotografiemi z okruhu v Mostě, ale konceptuálně – jako součást celkové hospodářské a společenské politiky státu.

Názorově čitelný intelektuál

Hnutí Motoristé sobě by proto mělo opustit představu, že jediným možným kandidátem na ministra životního prostředí je pan Filip Turek. Prezident má pravdu: chce to zkušenějšího člověka. A Václav Klaus tuto podmínku splňuje beze zbytku. Navíc je ve výborné duševní i fyzické kondici, stále aktivní, intelektuálně ostrý a názorově čitelný – což je v dnešní rozbředlé politice spíše výjimka.

Argument věku? Pokud někdo tvrdí, že Klaus je „příliš starý“, pak nevede seriózní debatu, ale dopouští se laciné a trapné diskriminace. Ve veřejném prostoru by dnes neměla mít místo.

Politika není atletický sprint, ale maraton zkušeností, paměti a schopnosti předvídat důsledky rozhodnutí. Václav Klaus jako ministr životního prostředí by byl možná pro některé provokací. Ale také by to byl jasný návrat k politice, která se nebojí myslet. A to je přesně to, co české životní prostředí – i česká politika – momentálně potřebují.

Dejme tam Klause! Motoristé, nebojte se ho navrhnout!

Autor je VŠ pedagog, právník a bloger (Legendární Med(ium)věd). Psáno pro Lidové noviny.