Vykřikují investigativní novináři, aniž by nám prozradili, zda je tím čertem náš prezident, nebo budoucí premiér.

Víme od nich jen tolik, že se diskutuje jmenování ministrů nové vlády. Kdy Deník N přišel se seznamem nepatřičných výroků, které Filip Turek, navrhovaný na post ministra zahraničí, měl psát na sociální sítě. Radiožurnál a iROZHLAS.cz zase upozornily na Turkovo vyhrožování zaměstnanci saúdskoarabské ambasády, které zahrnovalo kresbu šibenice za stěračem a nábojnici na kapotě auta. Server Seznam Zprávy pak publikoval celý svazek, uložený v Archivu bezpečnostních složek, který komunistická Státní bezpečnost vedla na Otu Klempíře, v roce 1984 zaregistrovaného pod krycím jménem Olda, dnes navrhovaného stranou Motoristé sobě na ministra kultury.

Možná si leckdo vzpomene, že takzvaný lustrační zákon (č. 451/1991 Sb.) původně vyžadoval předložení lustračního osvědčení pro funkci ministra. Postupem času však z působnosti zákona, který měl zabránit osobám dříve spolupracujícím s komunistickou tajnou policií zastávat určité vysoké státní funkce, ministři byli vyjmuti a povinnost doložit čisté lustrační osvědčení u nás už pro žádného jmenovaného ministra neplatí. I když tato povinnost zanikla dříve po přijetí zákona o státní službě, vláda v roce 2022 schvalovala obnovení této povinnosti pro ministry a jejich náměstky v novele lustračního zákona. Ministři a náměstci členů vlády by tak měli povinnost se před jmenováním do své funkce prokázat čistým lustračním osvědčením. Legislativní rada vlády (LRV) však novelizaci komplikovala mimo jiné tím, že by se měl návrh lustračního zákona vztahovat také na prezidenta republiky, členy parlamentu, hejtmany a starosty, pročež nebyl návrh novely v Poslanecké sněmovně projednán. A s největší pravděpodobností už projednáván ani nebude, poněvadž se nad ním zavřela, jak se u nás říká, kalná voda.

Prezident Pavel dává najevo, že jména ministrů jsou premiérova kompetence. A dobře ví, že ohledně jmen ministrů nedrží v ruce, jak s oblibou říkává americký prezident Donald Trump, ty správné karty. „Ústava doslova říká, že předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády. Personálně má mít vládu v rukou předseda vlády. Ten si má vybrat svůj tým, s kým chce vládu tvořit a s kým chce vládnout,“ připomíná ústavní právnička Marie Zámečníková z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. K čemuž dodává, že prezident by do vlády neměl „personálně nějak široce zasahovat“, avšak může být „velmi krajní pojistkou“ pro případ, kdy některá osoba, navržená na ministra, by znamenala bezpečnostní hrozbu.

Ovšem nejvíce dnes skloňované Turkovo jméno nemusí ustavení celé vlády blokovat. Ta by se totiž mohla ujmout svých kompetencí s tím, že by post ministra zahraničí, na kterém hodlá participovat Andrej Babiš a který z hlediska zahraniční politiky nové vlády bude v hledáčku prezidenta, dočasně zůstal neobsazený. Neboť pokud by prezident Pavel některého z navržených ministrů jmenovat odmítal, s největší pravděpodobností by šlo jen o jedno jméno. Podobně jako tomu bylo na Slovensku, kde prezidentka Zuzana Čaputová před dvěma lety odmítala do vlády jmenovat Rudolfa Huliaka, přestože měla výhrady i k jiným Robertem Ficem navrženým ministrům. Tedy budoucím premiérem Babišem navržení ministři kultury a životního prostředí, vůči kterým se v části veřejnosti, na těchto rezortech zainteresované, zvedla vlna odporu, s největší pravděpodobností prezidentem odmítnuti nebudou.

Je pravda, že když měl prezident Miloš Zeman před čtyřmi lety výhrady vůči navrhovanému Janovi Lipavskému z řad Pirátů, i když studoval mezinárodní vztahy na univerzitě v Česku a v Anglii, premiér Petr Fiala se za něj postavil a Zeman jej, přes svůj nesouhlas, nakonec jmenoval. Nicméně v roce 2018 Zeman dopředu řekl, že nebude akceptovat Miroslava Pocheho jako ministra zahraničí a tak na něm tehdejší premiér Babiš netrval. O rok později pak Zeman odmítal vyměnit ministra kultury Antonína Staňka za Michala Šmardu. I tehdy Andrej Babiš prezidentovi ustoupil a sociální demokraté jako náhradníka delegovali Lubomíra Zaorálka.

Pokud by budoucí premiér na jmenování prezidentem odmítaného ministra trval, mohl by na hlavu státu podat kompetenční žalobu, ke které ještě nikdy, přes různé politické tahanice, u nás nedošlo. Ale tomu se chce Andrej Babiš vyhnout: „Nedělám žaloby, jsem vstřícný člověk. Nejsem Fiala, který vyhrožoval Zemanovi kompetenční žalobou,“ uvedl po volbách s odkazem na čtyři roky starý tlak Petra Fialy na jmenování Jana Lipavského ministrem. Ovšem je také známo, že v dubnu 2017 Andrej Babiš na facebooku psal: „Imunita poslanců je podle mě zcela zbytečná a přežitá. Kromě imunity vůči výrokům proneseným ve Sněmovně by se na nic jiného neměla vztahovat. Poslanci nejsou žádní nadlidi.“ Více zde: Odkaz

Přičemž v nově vznikající vládní koalici nejspíše budou dva vysoce postavení trestně stíhaní politici, konkrétně nový šéf sněmovny a nový premiér. Oběma politikům se automaticky po volbách obnovila poslanecká imunita, k čemuž Andrej Babiš novinářům řekl, že možnost vydání jeho a Okamury ke stíhání nebyla součástí vyjednávání o vzniku nové vlády. Ovšem na svůj výrok, že dosavadní forma imunity poslanců je „zcela zbytečná a přežitá“, si již zřejmě nevzpomíná a nic nenasvědčuje tomu, že by při novém zasedacím pořádku v Poslanecké sněmovně navrhoval přehnané prvky imunity poslanců zrušit. Otázkou tak zůstává, zda jeho dosavadní výroky můžeme brát vážně. Tedy aby se v tom čert vyznal, obzvláště když se za „čertův kropáč“ ve skutečnosti nepovažuje hmatatelná kropenka, ale v přeneseném slova smyslu nečekaná, či nepříjemná situace, způsobující lidem zklamání.

Ale uvidíme, jak že se ta rozdanými kartami nastíněná politická hra rozjede a nakolik by se mohla podobat příběhu, v němž vysloužilý voják neznal bázně a nelekl se loupežníka Sarky Farky, ani rohaté chásky v Čertově mlýně. Dal se sice ošálit chytrým úskokem Dr. Solferna, ale toto nedopatření záhy napravil, neboť pro záchranu nevinných duší se pustil do boje s celým peklem, kde s přispěním vyšší moci slavně zvítězil. A k nápravě jím pak byl doveden jak loupežník Sarka Farka, tak i zpupný poustevník Školastyk :

POST SCRIPTUM

Vpravdě geniální Hrátky s čertem, původně divadelní hra Jana Drdy z roku 1942, získaly definitivní podobu v roce 1956 jako film, režírovaný Josefem Machem. Aby si tak získaly oblibu napříč generacemi, zejména díky silnému příběhu, humoru a charakteru hlavních postav, ale i díky kulisám a kostýmům s nezaměnitelným rukopisem Josefa Lady. A my v tom, co se tu na plátně, či spíše dnes na obrazovkách odehrává, opět hledáme skrytou symboliku nás obklopujícího dění.