Zdá se mi zvláštní, že i při nezbytné úpravě věcí veřejných se nedovedeme vyhnout překotným a nepromyšleným krokům, které jen prohlubují vzájemné nedorozumění a zbytečně oddalují věcné řešení problému. A k politizaci tam, kde to opravdu není zapotřebí. Po nedůvodném obviňování vlády že hodlá omezit veřejnoprávní media, se ve veřejném prostoru objevují obvinění, že vláda hodlá, v souvislosti se zamýšleným novým uspořádáním svých odborných a poradních orgánů omezit lidská práva. To sice samozřejmě pravda není, ale neuváženost, nepromyšlenost a překotnost se kterou byla a je reorganizace prováděna poskytla záminky k takovým podezřením. Zbytečně.

Podle mých zkušeností dosavadní mnohačetné a přebujelé uspořádání opravdu není vhodné ani efektivní, ve smyslu viditelného zlepšování problémů, které musíme řešit. Jako by se zdálo, že prostě musíme mít v rámci úřadu vlády Radu vlády, výbor nebo vládního zmocněnce pro kde jaký určitý obor, jinak naše pověst utrpí jako bychom problém věcně nechtěli řešit. Přitom jak při Úřadu vlády, tak pod jednotlivými ministerstvy již dnes existuje řada rad, výborů a komisí, takže přesun pravomocí mezi nimi by v zásadě nepředstavoval žádnou radikální změnu. Lidskoprávní témata by však rozhodně neměla být rozdělována mezi ministerstva, neboť v takovém případě by jejich skutečná ochrana byla výrazně ohrožena, jak jsem na to, společně s dětským ombudsmanem a naším zástupcem upozornil v našem stanovisku z 19.5.

Změny však musí být prováděny s rozmyslem. Oboustranným: popsat jednání s předsedou vlády za „šaškárnu“ asi k ničemu dobrému nepovede. Na posledním jednání Rady vlády pro lidská práva musel předseda vlády vyslechnout tolik nesmyslných, nereálných a s věcí nesouvisejících vystoupení, že ho mohlo napadnout, že změny by byly dobré.

Rozhodně bych se nebál v tomto směru radikálních řešení. Příklad uvedu kacířským sdělením: nevím o nikom, kdo by věděl o něčem smysluplném, co by v poslední době plynulo např. z jednání Rady vlády pro rovnost žen a mužů. Muži a ženy jsou u nás – na rozdíl od některých jiných, třeba muslimských států – zcela před zákonem rovni. Může sice občas dojít k excesům na úrovni diskriminace, ale ty jsou tak minimální a nevýznamné, že existenci zvláštního vládního výboru nevyžadují. A pokud jde o rovnost v odměňování, ta při dnešním nedostatku pracovních sil sotva může být ve skutečnosti nějak významná. Většinou se jedná o různé odměňování různých druhů vykonávané práce bez ohledu na pohlaví, nebo o různé nevhodné odměňování v důsledku organizačních pochybení, nemající však s pohlavím žádnou souvislost. Neziskovky, které se „živí“ vytvářením nejrůznějších statistik, a to i na evropské úrovni, to ovšem vidí jinak… Čtu-li nyní, že na protest proti navrženému uspořádaní rezignovalo z této Rady již 53 odborníků, ptám se, nejen já, ale i mnoho ostatních občanů na sociálních sítích, co vlastně dosud dělali.

Byl jsem mnoho let členem Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Jde o složitý problém, v mnoha ohledech vyžadující zvláštní řešení. Po celou dobu členství jsem neměl dojem, že by se zde jednalo o aktuální otázky života Romů, jejich soužití s majoritní společností, bydlení apod. Naopak. Odškodnění Romů za majetek, o který přišli v důsledku nuceného usídlení a zákazu kočování v padesátých letech, se mi jako problém nezdál příliš aktuální. Nekonečné spory o to, jak má vypadat památník v Letech byly unavující. V poslední době za zmocněnkyně Fukové se situace změnila, ale zase přibyly debaty s předsedou Agentury pro sociální začleňování Šimáčkem, neboť mnoho členů Rady nemělo dojem, že by tato agentura dělala smysluplnou práci. Snad se zmocněnkyni Fukové podaří najít vhodné uspořádání...

Nejde přece o to, aby odcházeli odborníci, kteří se o nápravu upřímně snaží. Ale o to, aby toto úsilí nebylo zatěžováno balastem často zcela mimo realitu existujících představ, prezentací osobních, často kuriozních názorů a přesvědčení. Ambice samozvaných představitelů nejrůznějších neziskovek, podle mých zkušeností, smysluplnou práci jen zatěžuje. Nevím, zda to nyní bude jinak, ale moc bych si to přál.