Po éře nadutých hrabivých jedinců Fialovy vlády máme konečně v čele státu tu správnou squadru, která nám imponuje.

Český občan, jsa po dobu 40 let indoktrinován, že tím nejlepším flekem ve společnosti je být proletářem, se konečně dočkal. Řada vládních představitelů jeví zřetelné známky žádoucí bídy, i když nemusí být nutně ta hmotná.

Ministr obrany pan Zůna je na prvním místě tohoto pomyslného pelotonu chudých. Zatímco jeho resortní kolegové zemí okolo nás navštěvují hojně bránící se Ukrajinu, jemu bylo ve videu kolujícím po sítích SPD, páterem Radimem vlídně doporučeno, aby se tam nevydával. Pan ministr jeho homilii s vážnou tváří promyslel a poté se – samozřejmě z vlastní vůle a rozvahy – do Kyjeva nevydal.

Bohužel nám nebyla poskytnuta makulatura tohoto virálního majstrštyku, kde bychom pana ministra nejspíše přistihli, jak se po vzoru Slánského party učí svou roli.

Nyní mu pan premiér zatrhl náčelníka generálního štábu (dle Babišova ptydepe „engeše“). Odkaz Pan Zůna sice odvážně prohlásil, že měl na mysli kohosi jiného, ale to bylo místo sopečné erupce jen zabublání termálního pramínku a žák Zůna se posadil zpět do lavice.

V jiné zemi by už takto opakovaně ponížený a morálně zbídačelý jedinec volil sebevraždu kulí do hlavy, tak jak se na vojáka sluší, v mírnějším případě hodil zmačkaný ministerský dekret premiérovi pod nohy a odkráčel středem. V našich zemích je viditelně teplý flek nad čest.

Dalším v řadě je pan ministr kultury (už to je v jeho případě jistý protimluv) Ota Klempíř, krycím jménem Olda. Na něj zase ti proklatí šťouralové z novinářské žumpy vytáhli historii práskání přátel estébákům. Dokonce se našel i ten, komu tento pán zničil život. Jeho kolegové od fochu pro něj mají již jen slova hlubokého pohrdání, která ve slušné společnosti nelze doslova interpretovat. Pan Klempíř vstupoval do politiky s tím, že zachová systém plateb veřejnoprávních médií ve stávajícím stavu, aby krátce po inauguraci prohlásil pravý opak. Navíc, jak se zdá, jeho návrh je takovým paskvilem, že to kupodivu chápe i pan Babiš, který se na otázky novinářů kroutí jako kobra v košíku kdesi v New Delhi. Odkaz V tomto případě se však ještě nabízí varianta, že řídící orgán pana premiéra (dříve Šuman, nyní Tunde Bartha) začal blikat varovným červeným světýlkem po zhlédnutí řady protestů ve velkých městech.

Opravu chudá je však další ve frontě. Paní ministryně Mrázová bydlí v obecním bytě v Bílině za cenu, za kterou nedostanete v pronájmu ani sklepní místnost 2×3 metry. V dojemném videu na FB se brání tím, že měla velmi těžký život, ne nepodobný tomu, který v románu Čenkovej deti vylíčil Fraňo Král. Ne, že by hned prodávala své potomstvo, ale nebyla dle vlastních slov jinak schopna jim zajistit aspoň bazální životní úroveň. Oko nezůstalo suché do doby, než opět ta novinářská spodina nesjela její instagram. Tam ti poťouchlíci našli řadu fotografií z destinací typu Japonsko, Srí Lanky či Brazílie. Odkaz My všichni v České republice víme, že v uvedených zemích je podstatně levněji než u nás, takže argument bídného života paní ministryně tímto zásadně vyvrácen nebyl.

Paní ministryně Schillerová v obsáhlém rozhovoru uklidnila náš národ, že slovo dluh není ničím negativním, ale naopak vysoce pozitivním prvkem. Takže na její popud byly vydány dluhopisy, kterými si má stát půjčovat od obyvatel státu na to, aby jim vyplácel jejich důchody a další předvolební sliby z dílny ANO. Což sice nesvědčí pro Biafru ducha paní ministryně, ale o zoufalou snahu posunout kolaps státních financí na dobu, kdy už ti chudí duchem výše uvedení a jejich kumpáni budou za vodou (nejspíše nejen obrazně, ale nejspíše i fakticky třeba v Belize).

Nebuď smutný, milý čtenáři. Jak praví staré přísloví „Vyšel jsem z chudých poměrů, abych se do nich po čase vrátil“. Až budou mít české bankovky několik nul, za něž bude bochník, věz, že to byla tvoje vůle, aby tomu tak bylo. A že ses opět vrátil do žádoucí kategorie proletář a tak ses připodobnil té bídě dnešní.