Říká se, že ryba smrdí od hlavy. Pokud to aplikujeme na vládu, pak vláda smrdí od svého premiéra. A je to pravda. Petr Fiala je osoba téměř neviditelná - stejně jako většina jeho ministrů. Vzato trochu s nadhledem jsme ho vlastně viděli jen dvakrát.

Poprvé byl k vidění, když se v půli března vydal do Kyjeva, podruhé když koncem června promluvil k národu.

Proč jel Petr Fiala do Kyjeva, těžko říci. Závěry z cesty žádné zveřejněny nebyly a tak zůstal jen údiv z toho, že on, roduvěrný Bruselan, vyjel na výlet s polskými a slovinskými euroskeptiky.

A projev k národu? Přiznám se dobrovolně, že si z něj pamatuji jen to, že na jeho konci jsem marně přemýšlel, co že mi to premiér vlastně sdělil. A pak si ještě pamatuji na jeho máchání rukama, které mi připomnělo cimrmanovské „oživlé dřevo“.

Vyjdeme-li z toho, že za pár dní to bude devět měsíců od chvíle, kdy se tato vláda a tento premiér ujali moci, tak je to až skoro málo.

Voliči „Spolu“ a „PirStanu“ a především mediální mainstream se střídáním vlády spojovali velké očekávání změny.

Chtělo by se napsat, že změna nepřišla a velké očekávání bylo následováno velkým zklamáním. Ale není to pravda. Tedy není pravda, že nepřišla změna.

Přišlo ještě více chaosu, ještě více nekompetentnosti a šťavnatější skandály. A především přišlo ignorování nejpalčivějších problémů.

Vědomí, že míříme do průšvihu, jde napříč celou společností. Pocit, že vláda s tím nic nedělá (a pokud dělá, pak asi stejně účinně jako Pat a Mat z oblíbeného animovaného seriálu), už naplňuje depresí i komentáře vládě věrného mainstreamu. Zklamání je téměř hmatatelné.

Za klidných časů by neviditelná vláda vlastně měla být snem každého občana. Klidné časy ovšem pominuly na jaře 2020 a od té doby se to už jen zhoršuje.

Bývá zvykem, že si vlády v neklidných časech dávají nejrůznější jména typu „vláda národní jednoty“, „vláda národní oběti“, „vláda rozpočtové odpovědnosti“…

Tato vláda by se mohla nazvat „vláda nekompetentních a nepřipravených“. Je to až s podivem, neb tahle parta musela vědět, do čeho jde. Pomineme-li válku na Ukrajině, pak všechny ostatní průšvihy byly celkem očekávatelné, už když se v prosinci usazovala do ministerských křesel.

Petr Fiala je nekompetentní předseda nekompetentní vlády, jejíž řízení viditelně nezvládá - viz mediální chaos a mlha, které vláda produkuje.

Petr Fiala viditelně upřednostňuje ceremoniální stránku své funkce před skutečným výkonem moci – viz jeho „zamilovanost“ do evropského předsednictví.

Řešit by to měla politická strana, kterou ve vládě zastupuje.

Řešení tu je. Vládní koalice nemá kandidáta do blížících se prezidentských voleb. Petr Fiala by nepochybně vypadal dobře na známkách a nepochybně by svědomitě plnil všechny ceremoniální úkoly. Byl by prezidentem, po kterém touží politická scéna i média, tedy prezidentem, který spolehlivě pokládá ve správný čas věnce a poslušně podepisuje, co se mu předkládá. Skončil by čas zlobivých chlapců jako Klaus a Zeman, kteří zastávali názor, že prezident má i nějaké pravomoci a dokonce to demonstrovali i v praxi.

Pokud by Petr Fiala přijal prezidentskou kandidaturu, je skoro jisté, že by v březnu následovalo stěhování ze Strakovy akademie na Hrad.

Pak by přišla rekonstrukce vlády, možná na kompaktnějším půdorysu, něž je dnešní rozkročení odleva doprava a od progresivismu ke konzervativismu. ODS nepochybně disponuje politiky, kteří mají na to stanout v čele vlády - stačí se podívat na její krajské hejtmany. Nový premiér by pak mohl sestavit „vládu kompetentních“.

Petr Fila na Hradě je velká naděje pro nás občany, pro tento stát, a především pro funkčnost té části exekutivy, kterou by opustil.

A proto: „Fiala for presinent!“