Pavel Bém byl odstraněn z vedení protidrogové politiky ve stylu odvolání ministra Ivana Bartoše – dokonce i bez upozornění esemeskou. Byl v zahraničí a „nikdo ho neinformoval“.

Pavel Bém poskytl médiím obsáhlý rozhovor, jehož tématem je přesunutí protidrogové politiky z Úřadu vlády na Ministerstvo zdravotnictví. S tímto postupem nesouhlasí.

Je to pokus odstranit silné hráče z bitevního pole, hodnotí končící národní protidrogový koordinátor Pavel Bém v rozhovoru pro Novinky chystaný přesun protidrogové agendy z Úřadu vlády na ministerstvo zdravotnictví. Situace ho nepřekvapila, ale zklamala. Domnívá se, že kromě ekonomických důvodů za ní stojí i Národní protidrogová centrála v čele s generálem Jakubem Frydrychem. Premiéra Andreje Babiše (ANO) podle Béma zákeřně a destruktivně ovlivnili, aby nečelili kritice, že se jim nedaří bojovat s černým trhem s drogami. Není navíc jasné, kdo protidrogovou politiku převezme. Dita Protopopová to prý být nemůže.

Tak začíná obšírný rozhovor s Pavlem Bémem o protidrogové politice. Ten se obhajuje tím, že jeho politika v oblasti drog je zaměřena na prevenci a neusiluje o „pouhé“ protidrogové policejní manévry, což má být údajně specialita generála Frydrycha z Národní protidrogové centrály.

Celá „diskuse“ je přitom zahalena pouze do spousty slov a chybí vlastně to hlavní. Jak se vyvíjí drogová závislost v Česku. Položil jsem si tuto otázku a našel například tyto informace:

Financování adiktologických služeb v České republice:

Z tabulky plyne, že přes 60% výdajů zajišťuje Ministerstvo práce a sociálních věcí a asi 32 % Úřad vlády. Zbytek jsou výdaje zdravotnictví, školství a spravedlnosti.

Z údajů Národního monitorovacího střediska plyne následující vývoj počtu závislých osob na drogách:

A jak se vyvíjela spotřeba jednotlivých drog podle stejného zdroje:

Hlavní trendy 2006–2026

Co z výše uvedeného plyne? Od roku 2016 se počty drogově závislých osob pohybují mezi 46000 až 48000 osob. Zda jde o výsledek adiktologické politiky státu (Adiktologie je podle definice „věda zabývající se závislostmi“) nebo obecně o stav, který není touto politikou nijak zásadně ovlivněn a je dán hlavně „nabídkou a poptávkou“ v této oblasti „trhu“ , se lze přít.

Ten zásadní spor, tak jak ho popisuje Bém, se týká toho, že ředitel Národní protidrogové centrály Frydrych o Bémově přístupu hovoří jako o „prodrogové“ politice, zatímco Bém tvrdí, že jenom „teror“ pomocí státních represivních složek nestačí.

Závěr: Kritika Pavla Béma ve smyslu, že premiér Andrej Babiš byl „zákeřně a destruktivně ovlivněn“ svědčí o něčem zvláštním. Bém byl odvolán zcela jistě nesolidním způsobem – ve slušné společnosti se to jistě řeší „lépe a radostněji“. Navíc, pokud k tomu dojde tak, jako v případě Béma, lze očekávat právě takovou „reakci“ postiženého v médiích a chytrý člověk to ví. Zda to tuší či ví Úřad vlády a jeho šéfka, nevím. Spíše ne (po jejích životních peripetiích, o kterých se údajně s „experty“ bavila). Babiš jistě není ten, který se nechá „zákeřně a destruktivně ovlivnit“. Dělá si „svou politiku“ a je mu celkem jedno, co si o ní Bém myslí. Mně osobně budou zejména zajímat čísla. Pokud se počet drogově závislých po změnách výrazně zvýší, je možné to připsat této změně, pokud zůstane na přibližně stejné úrovni, bude to spíše svědčit o tom, že „drogový trh je nasycen“. Mohu tedy opět jenom konstatovat – uvidíme!