Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996VIZE: Matovičovo Slovensko - naše budoucnost?
Mnoho let, prakticky po pádu totality, ale zvláště pak po odchodu Mečiara nás kdekdo v mediích přesvědčoval, že Slováci jsou jako stát „politicky a morálně daleko před námi.“ To bylo řečí, jak je slovenský národ progresivní, když za vlády Fica za jásotu všech eurohujerů a u nás pravdoláskařů, zelených atd. přijalo Slovensko euro. To bylo slávy.
Nedávno jsem četl na margo tohoto výročí dokonce (tuším že od Palaty) článek, jak díky tomu Slovensko téměř dohnalo v ekonomice ČR. Ovšem po oslavných tirádách byl nucen autor přiznat, že ne všichni Slováci jsou ale eurem nadšení. „Mezi nevýhodami jmenují Slováci především zdražení zboží a služeb a povinnost platit dluhy jiných států jako v případě Řecka,“ uvádí bratislavský ekonom Peter Bukov. Překvapivě má podle nejnovějšího průzkumu návrat ke slovenské koruně nejvíce příznivců ve věkové kategorii 18-28 roků. Naopak Slováci nad šedesát let jsou prý rádi, že mají místo koruny euro.
Ale zpět k době po mečiarismu. Oproti „odporným vládám“ (Klaus, M. Zeman, Topolánek) v ČR, byla stavěna slovenská vláda Dzurindy a hlavně „pokroková vláda paní Radovičové“. Z počátku také pochvaly na Fica. Potom ovšem po roce 2006 přišel na Slovensku nevyhnutelný zlom. Rozpad tradičních politických stran, probíhající v Evropě, se silně projevil i na Slovensku.
Slovensko nemělo nikdy skutečně masovou levicovou stranu, jak u nás byly předválečná KSČ a ČSSD. Prostě proto, že za první republiky byl na Slovensku proletariát vytvořen z bývalého zemědělského obyvatelstva. Zatímco u nás a na Západě tento proces k levici proběhl v druhé polovině 19 století a stal se masovou silou (viz Beneš byl národní socialista!!!). Slovenský proletariát na začátku 20 století směřoval spíše k nacionalismu podle italského vzoru Mussoliniho fašismu.
Ale Slovensko také nemělo žádnou silnou „buržoazní „stranu“. Hlinkova slovenská lidová strana byla formálně z počátku demokratická, ale brzo se stala stranou národně nacionalistickou/ nacistickou. Demokratická strana vzniklá v roce 1944 za Slovenského povstání se po roce 1948 stala jen filiálkou KSČ, tak jako u nás strany Národní fronty.
Taková historie má prostě svoje důsledky. Slovensko, od svého vzniku (dle historika Havlíka skončila Velkomoravská říše v roce 1055) až po existence jako součásti ČSR, nemělo po tisíc let „politický národ“. V českých zemích pak stačilo, abychom neměli „politický národ“ mezi roky 1648 a začátku 19 století, a i tak trpíme jako národ nedostatkem trvale žité politické zkušenosti.
V době rozpadu tradičních politický stran, po nástupu v USA západní tzv. liberální demokracie“, bylo Slovensko pod silným tlakem Evropské unie a americké „pokrokové levice“ ( Sörös). Do té doby přežíval zpočátku na Slovensku stesk značné části obyvatel po „Slovenskom štátě“ ( viz pokus o lynč Václava Havla ( viz Respekt https://www.respekt.cz/tydenik/1991/12/bratislava-14-brezna ) .Ten postupně v zásadě vyšuměl, dnes starší generace spíše se slzou v oku vzpomíná na dobu, kdy v Praze seděl na Hradě G. Husák.
Mladí Slováci a část inteligence postupně naskočila na ideu „pokrokářů“. Ukazuje to průběh voleb presidenta A. Kisky . Proti Ficovi, levicovému postkomunistovi, se postavil a vyhrál miliardář. Ten vydělal peníze na půjčování peněz chudým, což je aby vždy nejlepší byznys. Z USA, kde nějakou dobu pobýval, si přinesl znalost mediálních fíglů a podporu amerických pokrokářů a mediálních marketérů. Andrej Kiska, člověk bez politické zkušenosti, president papouškující to, co mu mediální kouzelníci naservírovali. Jak se brzo ukázalo, byl politicky naprosto prázdná nádoba, která nevěděla, o co vůbec v politice a řízení státu jde. Zlé jazyky tvrdí, že se chtěl schovat před policejním vyšetřováním jeho ekonomické trestné činnosti.
Někdy v té době česká republika utekla „hrobníkovi z lopaty“ v presidentských volbách tím, že většina obyvatel prokoukla falešnost a politickou prázdnost knížete Schwarzenberga, který by poslal E. Beneše a tím celý český národ před Mezinárodní trestní soud, jak navrhovali po roce 1990 v parlamentu EU němečtí, a hlavně sudetoněmečtí poslanci.
Podruhé jsme o chlup utekli možnému presidentování mediálního výtvoru „pokrokářů“ a zahraničních sil zvaného J. Drahoš. Ale bylo to o fous. Dnes i ti co skutečně, ale skutečně nemají rádi Miloše Zemana, uznávají ,že Drahoš by byl malér, jen hlásná trouba cizích názorů.
I nadále se však v zůstatkových státech bývalé federace děly podobné, i když zdánlivě jiné věci. My v ČR jsme mezitím (2013) přežili pokus a státní převrat organizovaný navenek Ištvánem a Šlachtou. A k moci se po prvním rozvalu klasických politických stran dostal Babiš.
Přes téměř hysterickou mnohaletou protibabišovskou kampaň však jeho vláda zachovala doposud všechny demokratické principy a nedošlo k rozvinutí politických procesů, jak plánovali Ištván a Šlachta. K nimž začalo docházet už za předchozích vlád ČR a které většinou nakonec zarazily soudy. Také zkrotil pokus státních zástupců vedených Bradáčovou prosadit zákon, který by stavěl prokurátory a vybrané policejní útvary nad presidenta a Parlament. To v podstatě zachránilo - jistě že nedokonalou, ale přeci jen demokracii - v Č eské republice.
Na Slovensku mediální propaganda a politické tažení proti Ficovi, jejíž hybatelé se asi poučili z nesplněných plánů na státní převraty v ČR, Polsku a jen částečně na Ukrajině, připravila v roce 2018 půdu pro „převrat zorganizovaný zdola“. Využita k tomu byla vražda bezvýznamného novináře Kuciaka a jeho přítelkyně.
Slováci na to skočili celkem nadšeně. Najednou se organizovaly statisícové demonstrace, nad kterými vlály předem natištěné transparenty. Pokus organizované skupiny grázlů vylomit vrata k předsednictvu vlády , v přímém přenosu televizních stanic však nevyšel. Demonstrující dav se nepřidal.
Kdo se přidal k státnímu převratu byla nová presidentka Čaputová, Slovenska, původně bezvýznamná ekologická aktivistka. Její moc a síla rychle vyrostla v okamžiku, kdy na její účet „ekologické aktivistky“ přišly statisíce dolarů z USA. Mediální tažení bylo dovršeno zvolením Čaputové , opět politicky i intelektuálně prázdné nádoby, která nemá ani tuchu, jak se řídí stát. Že však vyhoví „spravedlivě rozhořčenému lidu“ bylo jasné. Fico padl.
Postupně se rozjely bujné konspirační teorie o spojení minulých slovenských vlád s italskou mafií. O tom, že Slovensku vládnou tajemné zločinné síly, které je třeba zlikvidovat. To vedlo až k volebnímu vítězství naprostého egomaniaka a politického analfabeta a stranického cestovatele (nejprve SaS, pak OLaNO) Igora Matoviče. Za jeho krátké vlády se prokurátoři a policie trhla ze řetězu a realizovala to, o co se u nás pokoušeli Ištván a Šlachta.
Za nezájmu Evropy byl pravděpodobně bestiálně ve vězení zavražděn bývalý slovenský policejní prezident Milan Lučanský. Slovenská policie během řady svých akcí zatýkala a dodávala do vězení dosavadní prokurátory, policisty, soudce či podnikatele. A to převážně funkcionáře a špičky z dob minulých vlád. Obvinila například speciálního prokurátora Dušana Kováčika z korupce a založení zločinecké skupiny, zatkla dva policejní prezidenty, šéfa národní protikorupční agentury nebo velitele protikorupční policie. Policisté zatkli ředitele kontrarozvědky Tibora Gašpara a další tři někdejší ředitele elitních policejních složek. Jako podle kopíráku, když při útoku na předsednictvo vlády ČR Ištván nechal zatknout ozbrojeným komandem i vedoucí činitele vojenských tajných služeb. Na Slovensku navíc jednoho z nejvlivnějších podnikatelů v zemi Jaroslava Haščáka, spolumajitele fy Penta Investments (zajišťuje cca 40 000 pracovních míst. V roce 2015 dosáhla Penta konsolidovaného čistého zisku ve výši 200 milionů EUR a zvýšila celková aktiva portfolia na 7 miliard EUR). Ten čelí obviněním z korupce a legalizace příjmů z trestné činnosti.
Lze konstatovat, že rozpad politické scény na Slovensku vložil moc do rukou politických šílenců a rozpoutal likvidaci špiček policie a soudů. V takovém státě se pak může stát téměř všechno. Slováci mají štěstí, ale i smůlu, že je Slovensko členem Evropské Unie. Bez pokrokářů za Západu a USA by se nikdy Matovič nestal předsedou vlády a Čaputová presidentkou. Na druhou stranu se bude EU starat o to, aby to celé proběhlo (až na pár desítek „odepsaných“ ) v rukavičkách.
Rozpad klasických stran čeká po podzimních volbách i nás. Podívám-li se na piráty, jde na mne hrůza. Ostatně, jejich duševní vůdce a ideologickou základnu popsal nedávno jeden známý publicista, když popisoval nové obyvatele a „ideové“ vládce Letné. Podle něj jde o lumpenburžoazii a degenerované rádoby umělce bez talentu. A já bych doplnil sociálně degradovaný prekariát s bezcennými diplomy.
Slovensko se hroutí. Matovič se ukazuje jako magor. Piráti u nás, vedeni v Praze Hřibem, ukazují svoji neschopnost, nekompetentnost. A takový senátor L.Wageknecht mnohým připomíná svojí neustálou udavačskou aktivitou a podlézáním Bruselu patru zločinců v doby kolem roku 1948, skládající se z ideologa Václava Kopeckého a nelítostného šéfa SNB a StB V. Noska, kteří plnili šílené a zločinné pokyny Moskvy.
Jistě dnešní Brusel není tehdejší Moskva. Ale když vidím, jak se nová totalita formuje v USA a teče přes oceán k nám, do Evropy, je jasné, že zvolení Matoviče a možné zvolení I. Bartoše je stejný čin stejných sil. Společenských i ideologicko-finančních.
Jako se rozpadá Slovensko, jako Hřib ničí Prahu, tak Bartoš a jeho parta jsou schopni zničit Českou republiku.
Co čeká nás?
Václav Vlk st

https://www.emimino.cz/clanky/bepanthen-pecovat-chranit-milovat-pro-spokojenost-tech-nejmensich/
Mast Bepanthen Baby je každodenní pomocník pro miminko i pro vás. Díky panthenolu a mandlovému oleji poskytuje trojitou péči – přirozeně...

ODS tepe Českou televizi za volební průzkumy. Působí fejkově, jiné agentury to dělají lépe, zní ze strany

Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.
