ODS si nechala v posledních volbách sebrat symbolickou modrou barvu! Ačkoli ODS tvořila ve SPOLU dominantní stranu, volebními barvami byla zelená, oranžová a „apartní“ červené kloboučky. Modrou nám sebrali ANO a Motoristé. Agentura, která barvy pro SPOLU navrhla, by měla vrátit peníze, i když se bude oprávněně bránit tím, že jí ty barvy vedení SPOLU odsouhlasilo. Bohužel. Konečné pořadí kandidátek SPOLU se komplikovaně sestavovalo v Praze a několik krajských sdružení ODS bylo velmi nespokojeno, že vedení ODS ustoupilo požadavkům menších stran. Vedení SPOLU dokonce vyhlásilo možnost individuálních kampaní a ba co více, umožnilo vyzývání ke stranickému kroužkování. Jak to dopadlo je všeobecně známé. Byli jsme prostě slušní, resp. byli jsme přehlasováni.

Vedení ODS muselo členské základně mnohokrát vysvětlovat, že zásadní politické problémy se hlasovaly na K5ce, tedy hlasováním předsedů pěti koaličních stran, kdy každý předseda měl stejný hlas. A když to bylo například 3:2 proti názoru ODS, museli ministři za ODS respektovat, resp. obhajovat dané rozhodnutí. Pětikoalice vzniklá před čtyřmi lety měla jediný stmelující prvek, a to odpor proti vládě Andreje Babiše. Nechci zlehčovat, že pak společné vládnutí stran zleva doprava někdy působilo, jako když kočička s pejskem pekli dort. Odcházející vláda udělala mnoho správných věcí, jako například nutnou úpravu důchodové reformy, snížila a stabilizovala inflaci či zvládla ukrajinskou migrační vlnu. Za této vlády se postavilo 240 km nových dálnic, zahájila se výstavba vysokorychlostních tratí, dokončil se tendr na Dukovany, zavedl se jednotný portál občana a jednotné inkasní místo. Pozitivních věcí je plno. Ale mnohokrát jsme si naběhli na vidle – a prohráli volby.

Typickou ukázkou ideové rozkročenosti (či spíše rozpolcenosti) koalice je schválení emisních povolenek ETS2 během našeho předsednictví. Pomíjím skutečnost, že jejich záměr byl odsouhlasen již Andejem Babišem na Evropské radě v roce 2019, ale co naplat, konečná verze byla schválena za naší vlády v režii Ministerstva životního prostředí pod vedením KDU-ČSL. Z boje proti emisním povolenkám se stalo jedno z hlavních předvolebních témat a pod tlakem veřejného mínění se proti nim musela vymezovat i vládnoucí koalice. Podobně se nepodařilo ministrovi vnitra za STAN před veřejností obhájit migrační pakt a ani já dnes nemohu s jistotou říci, zda budeme muset v budoucnu platit velkou penalizaci či přijímat migranty z arabského světa. Piráti ve vládě naprosto selhali a totálně zpackali digitalizaci stavebního řízení a zkomplikovali výstavbu na léta dopředu. Svůj vyhazov z vlády však dokázali mediálně otočit ve svůj prospěch, osočit vládu z kmotrovství a drze nabízet řešení bytové výstavby ve svém volebním programu. Lidovcům z průzkumů vyšlo, že konzervatismus již netáhne a mladí chtějí více progresivismu. Ministerstvo zemědělství vedené ministrem z KDU-ČSL ve spolupráci a ekologickými aktivisty připravilo novelu mysliveckého zákona, která směřovala k likvidaci venkovské lidové myslivosti. Osmdesát tisíc registrovaných myslivců, z nichž jsou mnozí členy KDU-ČSL, to vnímalo jako ohrožení staleté tradice, jako cestu k likvidaci ochrany přírody a hospodaření v ní. Pro všeobecný odpor nakonec ministr zemědělství novelu mysliveckého zákona stáhl z projednávání. Vyhlášení nového Národního parku Křivoklátsko bylo také provázeno hlasitým odporem obcí na Křivoklátsku a návrh nakonec spadl „pod parlamentní stůl“. Ministři životného prostředí a zemědělství (oba KDU-ČSL) však před odchodem z funkcí ještě stihli naštvat obce podpisem memoranda, že se Lesy České republiky budou chovat k lesům na Křivoklátsku jako kdyby byly národním parkem. Proč to proboha ta moje vláda dělá?

Někdy je opravdu složité porozumět hranici mezi opravdovou ochranou přírody, péčí o krajinu a hospodařením se zvěří oproti chytlavému prosazování bezzásahovosti, divočiny a biologické rozmanitosti. Pro mne osobně tudy vede jedna z politických hranic mezi dnešním konzervatismem a progresivismem. Za prosazováním divočiny a bezzásahovosti, jak ji propagovali ministři Richard Brabec (ANO) a Petr Hladík (KDU-ČSL), jsou totiž tisíce hektarů žírem kůrovce zničených staletých lesů či schvalování požárů v národních parcích jako cestě k biologické rozmanitosti. Oněch politických hranic je samozřejmě v dnešním světě mnohem více: Green Deal a snaha o záchranu klimatu, resp. současná ideologie klimatismu, otázky genderu, stejnopohlavních sňatků a změn pohlaví, celá woke kultura a v neposlední řadě postoj k Izraeli či k Donaldu Trumpovi.

Z mého pohledu je koalice SPOLU po prohraných volbách mrtvý projekt. Neznamená to samozřejmě, že nebudeme společně hlasovat o navržených zákonech či naopak své návrhy vzájemně podporovat. ODS se však musí osamostatnit a vrátit k zdravému rozumu a racionálnímu konzervativnímu pohledu na svět. Překvapivě, není potřeba nic vymýšlet, cestu a směr ukazuje kniha Petra Fialy a Františka Mikše „Konzervatismus dnes“ (Books & Pipes, 2019). Politika, společnost a zdravý rozum v době nerozumu. Přečetl sem ji po prohraných volbách znovu a jsem si jist, že tato kniha může být novým „Manifestem ODS“! Členové ODS, než začnete komentovat můj návrh, přečtěte si nejprve 170 stran této knihy. A poté znovu po modré!