Pane prezidente Pavle, pane prvního místopředsedo vlády Havlíčku, pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážení ministři, poslanci a poslankyně, představitelé ozbrojených sil, vážení kolegové.

Povzbuzuje mě, že se zde dnes sešlo tolik lidí, a děkuji sdružení Jagello 2000 za uspořádání konference, která tak jasně formuluje své poslání.

Českou bezpečnost – a naši společnou bezpečnost jako spojenců v NATO – skutečně nelze považovat za samozřejmost a název této akce dnes nemůže být aktuálnější. Žijeme v nebezpečné době a naše dnešní diskuse by se měla soustředit na to, jak ji učinit o něco méně nebezpečnou.

Ve světě se dnes odehrává mnoho věcí a hned na úvod bych rád ocenil, že jsme od našich českých partnerů zaznamenali – a velmi si vážíme – vyjádření podpory na vysoké úrovni.

Ve svém vystoupení se dnes zaměřím na Česko, kde neexistuje účinnější nástroj, jak těmto hrozbám čelit, než NATO – aliance, v níž jsme všichni bezpečnější díky našemu společnému závazku a investicím do kolektivní bezpečnosti.

Náš společný „nezlomný“ závazek ke kolektivní obraně podle článku 5 vychází ze skutečných hrozeb, kterým čelíme.

Stejně důležitý je však i článek 3: každý spojenec se zavazuje disponovat silami, schopnostmi, zdroji, infrastrukturou, připraveností k vedení boje i odolností, které jsou nutné k odstrašení a obraně.

Jak všichni v této místnosti dobře vědí, na summitu NATO v Haagu loni v červnu se všech 32 spojenců shodlo, že čelíme „zásadním bezpečnostním hrozbám a výzvám“. Všichni spojenci – včetně Česka – se zavázali splnit cíle v oblasti schopností a zajistit pro ně odpovídající financování. Je zásadní mít realistický plán, jak těchto cílů dosáhnout.

Tato čísla – 3,5 % HDP na základní obranu a 1,5 % na průřezové investice, celkem tedy 5 % – dosažená během příštích deseti let – nejsou náhodná. Nejde o americký požadavek. A není to ani jen podpis jedné vlády, který by mohl být snadno zpochybněn jinou. Je to dohoda suverénních spojenců, z nichž každý spoléhá na ty ostatní, bez výjimky. Odráží investice nezbytné pro bezpečnost a odstrašení.

A čeští občané tomu rozumějí. Podle nedávných průzkumů se 80 procent Čechů domnívá, že členství v NATO je „zásadní“ pro obranu a bezpečnost České republiky. Češi věří v NATO.

Tato víra však musí být podložena schopnostmi a závazky.

Podle odborníků na obranu by současné základní obranné výdaje zahrnuté v návrhu rozpočtu na rok 2026 měly činit přibližně 1,8 procenta HDP – tedy výrazně méně než závazek přijatý na summitu v Haagu, ale dokonce i méně než závazek z dřívějšího summitu ve Walesu a než úroveň z minulých let. Při přibližně 1,8 procenta HDP by se Česko mohlo ocitnout mezi zeměmi s nejnižšími výdaji v Alianci.

Dovolte mi to zopakovat: při zhruba 1,8 procenta HDP by se Česko mohlo ocitnout mezi zeměmi s nejnižšími výdaji v Alianci – a zároveň by vykazovalo negativní trend ve srovnání s partnerskými státy NATO.

Ještě důležitější však je, že taková úroveň výdajů znamená, že Česko riskuje nesplnění vlastních, jím samotným definovaných cílů v oblasti schopností. Pokud Česko své závazky nesplní, má to dopad na celou Alianci. A není třeba připomínat vám ani českým občanům, jak zásadní je, aby spojenci své závazky plnili.

Tyto závazky nejsou jen o výdajích. Jde o posilování NATO a o zajištění, aby fungovalo tak, jak má – jako aliance 32 silných a schopných spojenců.

Víme, že společně mají evropské státy NATO potenciál být výrazně silnější než jakýkoli protivník. Každý z nás – včetně Česka – však musí tento potenciál proměnit v reálné schopnosti.

Každý lídr v Alianci k tomu přistupuje jako ke generačnímu závazku. Nemůžeme odkládat obtížná rozhodnutí na nějaký budoucí rozpočtový cyklus.

Všechny členské státy NATO čekají také volby, složité koalice a politickou opozici, předvolební sliby i soupeření o omezené veřejné prostředky.

Všichni spojenci Česka – navzdory vlastním politickým tlakům a rozpočtovým omezením – činí obtížná rozhodnutí. A to jak v Evropě, tak za Atlantikem.

Posilování obranných schopností je především něco, co musí Česko udělat pro své vlastní občany – je to generační investice do vlastní bezpečnosti.

Jak tyto investice nastavit, aby nejlépe vedly k rozvoji schopností, je suverénním rozhodnutím každé země. Já jsem zde však proto, abych zdůraznil základní závazek, který již byl přijat, a vysvětlil, proč je důležitý.

Tento závazek znamená zajistit, aby vaši vojáci měli potřebnou výstroj, zásoby a výcvik, aby byl váš vzdušný prostor bezpečný, infrastruktura odolná, aby byl stát připraven a jeho občané v bezpečí.

A pokud by došlo ke konfliktu, bezpečí nelze najít v nečinnosti stranou. Bezpečnost vychází ze závazku. Závazek vede ke schopnostem. Schopnosti nás činí silnějšími. A právě tato síla vytváří odstrašení. Odstrašení znamená skutečnou bezpečnost – ale zde v Praze stále vedeme debaty o prvním kroku na této cestě: o závazku.

Naše dvě země mají pevné základy ve vztazích mezi našimi národy, které sahají až k založení Československa. A dnes má administrativa prezidenta Trumpa vynikající vztahy s vládní koalicí.

Příští týden se těším, že se připojím k prvnímu místopředsedovi vlády Havlíčkovi na jeho cestě do Washingtonu a Texasu – kde nás čekají důležitá jednání s členy kabinetu prezidenta Trumpa i dalšími vysokými představiteli americké vlády.

Takto vysoká jednání nejsou samozřejmá ani běžná. Mnoho zemí takový přístup nemá, Česko ano – protože ve Washingtonu je vnímáno jako významný přítel a partner se sdílenými hodnotami a velkým potenciálem pro společné projekty zaměřené na společnou ekonomickou prosperitu.

Zároveň však pan Havlíček uslyší stejný vzkaz ohledně NATO a naší společné bezpečnosti, který čeští představitelé slýchají od našich nejvyšších vládních představitelů zejména od loňského summitu v červnu: všechny země musí mít konkrétní a realizovatelný plán, jak splnit cíle v oblasti schopností, a v návaznosti na to během příštích deseti let zvýšit základní obranné výdaje z 2 % na 3,5 % HDP, přičemž již v roce 2026 se očekává pozitivní vývoj.

Pokud má silná transatlantická aliance obstát v dnešních strategických výzvách, nesmíme si v tomto bodě nerozumět: neexistuje žádná alternativa ke skutečné změně a skutečnému závazku – bez odkladu.

Pokud to s obranou našich občanů myslíme vážně, musíme sladit slova se zdroji, závazky se schopnostmi a víru s konkrétními kroky.

Toto je chvíle pro jasnost – pro sdělení, zda je každý z nás, včetně Česka, plně odhodlán.

Česko potřebuje NATO stejně jako NATO potřebuje Česko.

A stejně jako NATO potřebuje Spojené státy, potřebují Spojené státy silné NATO.

Spojené státy plní svou roli a budou v tom pokračovat.

Žádáme naše spojence, včetně České republiky, aby učinili totéž. Naše společná bezpečnost to vyžaduje – protože nakonec v tom jsme všichni společně.