Předseda Ústavního soudu Josef Baxa pronesl dneska 17. května 2026 v Terezíně slova, která patří k nejsilnějším veřejným varováním zaznělým z úst vysokého ústavního činitele v novodobé české historii. Na pietní akci k 81. výročí konce druhé světové války přirovnal současnou společenskou atmosféru k „světu před devadesáti lety“ – k době, kdy se stahovala mračna a zlo přicházelo nenápadně, „není to zprvu tak viditelné a nápadné“. Mluvil o masovém šíření vědomých lží vydávaných za pravdu, o ztrátě důvěry v realitu i instituce a o politicích, kteří slibují pořádek a ochranu, zatímco pod rouškou těchto slov útočí na samotné základy svobody a práva.

Tento projev nelze číst jinak než jako přímé varování před tím, co se nazývá Babišismem – technokratickým, oligarchickým populismem, který se neprezentuje jako otevřený fašismus, ale jako pragmatická, „rozumná“ správa věcí veřejných.

Nenápadný mechanismus autoritářství

Baxa upozornil na klíčový rys současného nebezpečí: nenápadnost. Přesně to charakterizuje Babišovu strategii. Andrej Babiš sám zůstává tváří „umírněného“ manažera, který „jen chce pořádek“. Špinavou ideologickou práci – protiimigrační hysterii, relativizaci pomoci Ukrajině, útoky na „zelený fanatismus“ nebo snahu omezit neziskový sektor – nechává na koaličních partnerech SPD a Motoristech. Tím dosahuje něčeho rafinovaného: ANO zůstává voličsky přijatelné pro střed, zatímco celá vláda se posouvá výrazně doprava. Je to klasický příklad toho, co Hannah Arendt nazývala banalitou zla v moderním, administrativním hávu – nikoli dramatický vpád barbarů, ale pomalé, racionálně vypadající požírání veřejného prostoru soukromým zájmem a mocenským pragmatismem.

Když Baxa hovoří o politicích, kteří „slibují zavedení pořádku, který ochrání společnost“, ale ve skutečnosti útočí na instituce, které nás chrání, popisuje přesně mechanismus, který vidíme: plány na ovládnutí veřejnoprávních médií, návrhy „zákonů o zahraničních agentech“, ochranu před trestním stíháním, oslabování pozice prezidenta a Senátu. Vše je podáno jako „efektivita“ a „ochrana českých zájmů“. Stejně jako norimberské zákony, na něž Baxa poukázal, i dnešní kroky jsou formálně legální – a právě proto nebezpečné.

Oligarchický rozměr

Na rozdíl od klasického fašismu nebo i Orbánova modelu není Babišism primárně ideologický. Je oligarchický. Spojuje politickou moc s obrovským ekonomickým impériem (Agrofert), které nadále profituje ze státních a evropských zdrojů. Cílem není vytvořit totalitní stát v klasickém smyslu, ale autoritářský kapitalismus, v němž jeden muž a jeho hnutí ovládají rozhodující páky ekonomiky, médií, justice, zdravotnictví, školství i obrany. To je ten „pořádek“, který je slibován – pořádek, v němž se soukromý zájem maskuje jako veřejný.

Naděje a odpovědnost

Přesto Baxův projev není jen zoufalým výkřikem. Je voláním k odpovědnosti. Připomíná, že „rolí každého z nás“ je naslouchat výrokům lhářů, nepodléhat lhostejnosti a bránit instituce. A instituce – přinejmenším zatím – ještě nepadly. Prezident Pavel, Senát, Ústavní soud (jehož předseda právě promluvil) a stovky tisíc lidí na ulicích ukazují, že česká společnost není pasivní.

Historie však učí, že autoritářství vítězí tehdy, když slušní lidé přestanou věřit, že na výsledku záleží. Baxa nám připomněl, že zlo přichází postupně, paragraf za paragrafem, lež za lží, kompromis za kompromisem. A že právě v té chvíli, kdy se zdá „ještě není tak zle“, je nejdůležitější se postavit.

Terezín není jen pietní místo. Je varováním. A dnes, v 17 květnu 2026, zní toto varování z úst předsedy Ústavního soudu České republiky bolestně jasně.