Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Prezident zákon podepsal, ale hodlá podat stížnost ústavnímu soudu. Jednoduše chce nechat rozhodnout o ústavnosti zákona instituci, která má o ústavnosti rozhodovat, a nerozhodl o této věci sám. Z mého pohledu je to řešení ústavně čisté. Prezident má koordinovat činnost ostatních ústavních institucí a nikoliv rozhodovat za ně.

Celkem mě příjemně překvapil. Konečně prezident, který se snaží respektovat ústavu.

Pokud to vidíte takhle, tak potom je chyba někde jinde. Že totiž máme naprosto špatný ústavní systém a špatně sepsané ústavní zákony , kde ani prezident neví, zda-li je zákon který podepisuje ústavní , nebo ne.. Sice by se to ještě dalo vyřešit - pokud by tedy soudci ústavního soudu mohli už teď panu prezidentovi (ale proč jen jemu?) poradit zda ten postup byl ústavní nebo ne. Ale to oni nemohou - prezident podepsal - a svým podpisem tedy stvrzuje že se zákonem souhlasí - //a až potom pokud bude podána ústavní stížnost o něm bude zpětně rozhodovat ÚS, který ten zákon zruší - čímž tedy zruší i ten souhlas prezidenta - ergo bude to stejná blamáž prezidenta jako vlády..Jak říká jedno přísloví společně chyceni, společně...

Není možné napsat takovou ústavu, aby bylo možné vždy jednoznačně určit, zda je jakýkoliv zákon či postup ústavní nebo není. Podobně není teoreticky možné vytvořit takové zákony, které by pamatovaly na úplně každou situaci.

V takové situaci musí o věci rozhodnout soud. Pokud by prezident zákon nepodepsal, nic by tím nevyřešil, protože by se věc vrátila do sněmovny a nešla by k ústavnímu soudu.

Mimochodem, z tohoto důvodu je třeba mít prezidenta, který se snaží ústavu dodržovat a respektovat její duch. A nikoliv využívat nejasnosti nebo neúplnost ústavy.

S tím co v úvodu píšete souhlas - ale jak snad patrno, měl jsem na mysli něco jiného.

Chyba toho ústavního systému je v tom že Ústavní soud nemůže ->předem<- prověřit a poradit nikomu zda je ten návrh zákona či postup ústavní nebo ne.

Tudíž, pan prezident Pavel se musí sám rozhodovat , (dle jeho právních znalostí) zda je ten zákon či postup je ústavní a podle toho podepsat nebo NE. Na svou na svou politickou zodpovědnost, za kterou si ručí. To snad chápete.

Ústavní soud může skutečně až ex post a na základě podané ústavní stížnosti rozsoudit (nikoliv posoudit, ale skutečně roz-soudit zda je ten zákon či postup neústavní a tím to ho zpětně ZRUŠIT. Čímž a snad to chápete se i to prezidentovo rozhodnutí že podepsat, stane protiústavní.

Čímž se ale vracíme k tomu co píšete v závěru - jak asi může prezident chtít ". dodržovat ústavu " - když ani sám neví zda to co podepisuje je v souladu s ústavou nebo ne?

Podle mého názoru tento zákon a ani postup jeho schvalování protiústavní nejsou. Princip zákazu retroaktivity platí pouze u trestního stíhání, u důchodů se o trestní stíhání nejedná. Zrychlené projednávání také není v rozporu s ústavou. Ale protože řada lidí má o ústavnosti pochyby, je rozumné tento zákon nechat ústavním soudem potvrdit.

Ústavní soud je pojistkou právního systému. Proto by neměl do fungování státu zasahovat nadměrně. Stát by měl fungovat bez ústavního soudu a ten by měl toto fungování pouze čas od času opravovat. Proto by asi nebylo vhodné, aby ústavní soud projednával vše dopředu. Kdo by pak opravoval fungování ústavního soudu ? Nějaký nadústavní soud ?

Ústava stanovuje pravidla, kdo řeší jaké situace. Pokud existují pochyby o tom, zda je nějaký zákon v souladu s ústavou, řeší tento problém ústavní soud a ne prezident. Prezident tedy zcela v souladu s ústavou předá tuto otázku ústavnímu soudu. Kdyby zákon nepodepsal, nešel by k ústavnímu soudu, ale vrátil by se do sněmovny. A ústava nedává sněmovně pravomoc rozhodovat o ústavnosti zákonů. Bylo by to jenom mrhání času a nerespektování pravidel dělby moci.

Jenomže, v tom je právě ten rozdíl, Ustavní soud ten postup nebude posuzovat, ale "rozsuzovat". Teprve pouze pokud někdo podá ústavní stížnost, bude ÚS ten postup soudit - a pokud rozhodne že je neústavní, tak ho zruší .

Co z toho plyne? Samozřejmě že by bylo mnohem jednodušší, kdyby ÚS mohl ten ten návrh zákona či postup posoudit už předem -a už předem říct (poradit) v čem je protiústavní. Takže ústavní činitelé by věděli zda je či není protiústavní a pak by ho (doufejme že ti čestní) podepsali nebo ne. Zatím to nevědí -a znovu, na svou politickou zodpovědnost sami rozhodují, zda je ústavn a podepíší a nebo není ...

Ale když se ptáte "..Kdo by pak opravoval fungování ústavního soudu ? Nějaký nadústavní soud ?", tak tím se dostáváme k podstatě věci - Ústavní soud, jakožto nevolený orgán, je v tomto státu nejvyšší stádium moci - a jeho rozhodnutí už nelze (právními prostředky) zvrátit...

Cílem ústavního pořádku není dosáhnout toho, aby všechna rozhodnutí byla právně "správná". Právní správnost totiž není nic jiného než čistě osobní subjektivní názor toho nebo těch lidí, které o věci rozhodují jako poslední. To by nakonec vedlo k tomu, o všem bude svévolně rozhodovat velmi malá skupina jednotlivců.

Je tedy třeba, aby ústavní soud nerozhodoval o všem, ale pouze o některých nejdůležitějších otázkách. Případná neústavnost není problém sám o sobě, protože je to pouze jiný právní názor lidí, kteří shodou okolností zrovna nejsou členy ústavního soudu.

Na rozdíl od asi většiny lidí si nemyslím, že ústavní soudci mají větší pravdu než jiné orgány ústavního pořádku. Pro mě jsou pouze pojistka fungování tohoto státu, nikoliv zdrojem nějaké právní pravdy. Podle mě žádná skutečná pravda v právu neexistuje.

Zkuste se na to podívat v mnohem jednodušším případě - když Vy něco ukradnete, tak přece soud nebude posuzovat, zda ta krádež je legální, aby Vás poučil, že není. Ten soud Vás rovnou za tu krádež odsoudí. Jestli vy jste si myslel že krást se může, Vaše chyba.

Takže i ten ústavní politik se musí sám rozhodnout, zda si myslí že to co podepisuje je ústavní nebo ne - a zda podepíše nebo ne.

Bohužel, a znovu, ÚS to nemůže (předem) posoudit, ale pouze až ex post soudit - stejně jako v případě té krádeže.

Alle jistě že ÚS toho ústavního činitele za ten podpis neodsoudí, nepotrestá a nedá zavří t. (i jen proto, že pan činitel má právě na tohle imunitu) ,

hovoříme čistě o politické zodpovědnosti, a že tím poklesne jeho politická autorita.

A když už píšete "Je tedy třeba, aby ústavní soud nerozhodoval o všem, ale pouze o některých nejdůležitějších otázkách." - jak se dá dohledat, ÚS rozhoduje ročně kolem čtyř tisíc případů "porušení ústavních práv! - ať jde o trestní případy, nebo majetkové spory, nebo jak i zde ty politické či úřední. A i v těch případech to že jde "..o jiný právní názor lidí", značí že v tom obvykle jde o velký prachy, stejně jako nyní v případě toho vládního návrhu--

Ale tím co píšete v závěru, souhlasím, " že ústavní soudci ne-mají větší pravdu než jiné orgány" . Ovšem - i to značí že pan prezident Pavel nepředává ten případ ÚS aby ten ho zkontroloval (což by značilo že ÚS ví jak to má být), ale skutečně rozhodl (dle svého právního názoru) za něj..

Když něco ukradnu, vystupuji v roli obyčejného občana, který je souzen státním orgánem. Jsem v podobném vztahu jako poddaný vůči lennímu pánu. V okamžiku, kdy se člověk dostane do role státního orgánu nebo feudálního pána, vše se pro něj mění. Nemá již nad sebou nějakou vrchnost, které se musí podřizovat. Jeho úkolem je naopak zajistit, aby jeho panství nebo království rozumně fungovalo.

V případě feudálního pána je vše jednoduché. O všem rozhoduje sám. Pokud je však feudální pán kolektivní orgán, kde navíc mají různí členové různé funkce a pravomoci, měl by tento kolektivní orgán rozhodovat podle svých vnitřních pravidel. Tato vnitřní pravidla a pravomoci jsou stanovena v našem případě ústavou. Nejde o to, že by každý člen kolektivní moci neměl na věc svůj vlastní názor, ten určitě má. Jde o to, aby kolektivní orgán moci rozhodoval podle svých vnitřních pravidel a aby také tato pravidla fungování byla rozumná.

Podle mě je chyba, že je ústavní soud zahlcen obrovským množstvím různých kauz. To je však zase poněkud jiný problém. Prezident respektuje duch ústavy, že v případě pochybností o ústavnosti některých zákonů nebo postupů má rozhodovat ústavní soud. Tedy ne on nebo sněmovna, senát či vláda. Podle mě je to správný postoj. Rozhodování o takových věcech prezidentu podle ústavy nepřísluší. Prezident by například měl rozhodovat o rozpuštění ústavního soudu, vlády nebo parlamentu, pokud se tyto instituce dostanou do nějaké závažné vnitřní krize ohrožující fungování tohoto státu. Pokud vše funguje dobře, prezident by neměl být příliš vidět.

Tak ono i historicky, za feudálů existovaly soudy a ty soudily v případě porušení tehdy platného práva - jejich rozsudkům se musel podřizovat i ten feudál , pokud byl sám obviněn že něco spáchal. Připomeňme známý případ čachtické paní.

Ale k té současnosti. Pořád se točíme kolem toho stejného . Pokud chce pan prezident respektovat ducha ústavy, tak se prostě musí rozhodnout tak, jak on si myslí, že ten duch ústavy platí.

Nemůže - jak si asi myslíte, požádat, nebo pověřit, nebo delegovat, nebo cokoliv, aby to "za něj, místo něj rozhodl či posoudil Ústavní soud" a tento mu řekl jak to má ústavně být.

Musí si to prostě "risknout" a nějak rozhodnout (podepsat/nepodepsat) - a pokud podepíše, tak později - pokud někdo podá ústavní stížnost, tak ten ÚS to bude rozsuzovat - a pokud tento ÚS rozhodne, že to -již prezidentem podepsané opatření/zákon byly protiústavní - tak ho zruší, včetně toho prezidentova podpisu.

Tohle je možná ta tvrdá lekce, kterou generál Pavel dostává hned na začátku -nemůže se schovávat ani za ÚS, musí rozhodovat sám, na svou politickou zodpovědnost a to zcela na očích veřejnosti.

Ten ÚS příjde až po něm, se svou vlastní soudní pravomocí. Je to jako na frontě - tam se taky jako velicí důstojník musel rozhodovat sám, jak nejlíp uměl.

Ale pokud se rozhodl špatně, tak potom jeho samotného, a za to jeho rozhodnutí, (by) soudil polní soud..