Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

"...Západ Německo nezadupal jako po první válce, ale hýčkal si ho a pomohl ho opět postavit na nohy."

Západ totiž předtím Versaillskou smlouvou Německo tak ožebračil a ponížil (!), že si přímo Ádu vypěstoval. WW2 byla jen pokračováním WW1.

A jestli se chtěl autor vyhnout souvislosti s UA, tak tady je. A pak ta věčná touha "Drang nach osten!", ta je tak silná!

Je třeba definovat, kdo je vítěz. Jestli ten, kdo porazil nepřítele. Ten, co měl nejmenší ztráty. Nebo ten, kdo na válce nejvíce vydělal. I ve válce je třeba sledovat tok peněz.

„Chtěli jsme demokracii, tak teď musíme i Green Deal a liberálně korektní pozitivisty.“ Opravdu...? Jak to spolu souvisí? Znamená to snad, že když se kloním k vládě lidu, musím si zároveň zničit průmysl a naskakovat na nesmysly někomu, kdo není ani liberální, ani korektní a konečně ani pozitivista.

No jo, kdysi boj za mír se SSSR proti západním imperialistům na věčné časy a nikdy jinak. Teď boj za spravedlivý mír se západními imperialisty proti Rusku, vydávanému za SSSR. Západní imperialisté ovšem poznenáhlu začali bojovat za mír s islámem proti náboženské nesnášenlivosti evropských starousedlíků. Tak ještě uvidíme, co nám budoucnost přinese.

Umění přežít u malých národů spočívá ve schopnosti být vždy na straně vítězů. To znamená nevázat se na ideologie, ale na vlastní prospěch. Ideologie přicházejí a odcházení. Národ zůstává.

to mi připomíná pohádky Josefa Náhlovského o Krušnohorcích, jejichž zásadou bylo pomáhat silnějším, až se jednou spletli, v důsledku čehož je ostatní slovanské kmeny vyhnaly z Balkánu do české kotliny

Aktuální zajímavost o tom, jak to vidí s válkou v Německu. S našimi dlouholetými Německými bratry bude naše vláda jistojistě souhlasit, proti té bolševické okupační bandě!

https://dfens-cz.com/jakou-cenu-ma-ukrajinec/

Prolétl jsem diskuzi a zanechalo to ve mě lehké pochopení situace: k tradičně proradným ( oportunistickým, lokajským ) hercům, zpěvákům, režisérům a jiným umělcům se v naší době přidali i politici. Téměř všichni naši i evropští politici ( výjimka Orbán a trochu i Fico, ten s plynovou koulí na noze ). Kam se to přidali: k mejnstrýmu, k prachům, co nesmrdí. A tak všichni bubnují do svaté války s Putinem, dnes i s Trumpem. A bojovně roztáčí větrníky, tůrují elektroauta, píchají do sebe šmakulády a jedou na stejné Vlně. A ten český lev už běží tak rychle, že seskočit z něj není ale vůbec snadné. Tento Taxis už nedají, skončí v příkopě se zlámanou chrbticí.

Možná, že budu trochu off-topic, ale kdykoliv čtu o prohraných/vyhraných válkách, tak se mi v pamětii vždy vybaví jedna epizoda ze skvělé knihy Dr.Falla věnované válce Francouzů v Indočíně v letech 1946-1954. Název knihy je “Street without Joy”. (Dr. Falla – Francouze – zabila v roce 1967 ve Vietnamu nášlápná mina).

(Přeložit to nemohu, tak to výrazně zkrátím a převyprávím vlastními slovy, I když se tím ztratí ten půvab Fallova jazyka).

Příběh se odehrává v roce 1953 v Kambodži, kde je autor s jednotkou kambodžské armády, v jednotce působí jako poradci francouzští důstojníci a dr. Fall potřebuje se večer dostat s konvojem do hlavního města. V oblasti žádné nepřátelské jednotky nejsou a tak poradci zde tráví docela příjemný čas.

Z transportního oddělení ho kambodžský voják s omluvou posílá na tenisové kurty, kde francouzský důstojník, který musí podepsat jeho cestovní povolení hraje s kolegou tenis. U stolku vedle kurtu sedí jejich manželky, oblečené dle poslední pařížské módy a obsluhované v uctivé vzdálenosti stojícími 3 kambodžskými sluhy.

V té chvíli na kurt přichází kambodžský seržant (v originále master-seržant, to nevím, co to je za hodnost) ve francouzské uniformě, s 3 řadami vyznamení za Italskou kampaň v roce 1943 a účast v bojích na Rýnu v roce 1945. V levé ruce drží cestovní příkazy pro konvoj, které musí francouzský důstojník podepsat.

Když důstojníci přerušili hru a osvěžovali se u stolku jejich manželek, kambodžský seržant zasalutoval, přistoupil ke stolku manželek a předal důstojníkovi příslušné cestovní příkazy.

Rozlobený důstojník: “Seržante, vždyť vidíte, že jsem zaneprázdněný”. “Počkejte, až budu mít čas, nemějte obavu, konvoj odjíždí až večer.” Důstojnící pak pokračovali ve hře.

Dr. Fall: Trvalo to moment, v němž jsem si uvědomil, proč tu válku prohrajeme. .

To je dobrý příběh. Připomíná mi, z opačné strany, legendu o Napoleonovi. Kvůlu špatným zprávám ho budit museli, kvůli dobrým nikoliv.

Tak na prohrávání, ze kterého jsme jsme po okupaci vyšli jako vítězové, bychom mohli mít přímo patent, druhý takový národ v Evropě snad nenajdete.

Ukrajina by se od nás jistě měla hodně co učit!

Ale v posledních letech jsme s novou generací evidentně národ hrdinů, ochotných statečně bojovat za svou svobodu až do posledního Ukrajince!

Nebo vlastně...

Ještě úspěšnější národ než my jsou v tomto směru Slováci. Češi i Slováci bojovali ve 20. století ve třech válkách: prvé světové, druhé světové a studené. Do všech třech vstoupily naše státní struktury na straně těch, co prohráli, a vždy jsme nakonec skončili na straně vítězů. A proč jsou Slováci úspěšnější? Protože jejich oficiální armáda za druhé světové války aktivně bojovala.

Autor zrejme pripravuje svoje obecenstvo na komlpetnu porazku NATO na vychode. Kursk je kaput. (anglicky)

https://www.youtube.com/watch?v=gyjinKGwViE