Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Možná, že budu trochu off-topic, ale kdykoliv čtu o prohraných/vyhraných válkách, tak se mi v pamětii vždy vybaví jedna epizoda ze skvělé knihy Dr.Falla věnované válce Francouzů v Indočíně v letech 1946-1954. Název knihy je “Street without Joy”. (Dr. Falla – Francouze – zabila v roce 1967 ve Vietnamu nášlápná mina).

(Přeložit to nemohu, tak to výrazně zkrátím a převyprávím vlastními slovy, I když se tím ztratí ten půvab Fallova jazyka).

Příběh se odehrává v roce 1953 v Kambodži, kde je autor s jednotkou kambodžské armády, v jednotce působí jako poradci francouzští důstojníci a dr. Fall potřebuje se večer dostat s konvojem do hlavního města. V oblasti žádné nepřátelské jednotky nejsou a tak poradci zde tráví docela příjemný čas.

Z transportního oddělení ho kambodžský voják s omluvou posílá na tenisové kurty, kde francouzský důstojník, který musí podepsat jeho cestovní povolení hraje s kolegou tenis. U stolku vedle kurtu sedí jejich manželky, oblečené dle poslední pařížské módy a obsluhované v uctivé vzdálenosti stojícími 3 kambodžskými sluhy.

V té chvíli na kurt přichází kambodžský seržant (v originále master-seržant, to nevím, co to je za hodnost) ve francouzské uniformě, s 3 řadami vyznamení za Italskou kampaň v roce 1943 a účast v bojích na Rýnu v roce 1945. V levé ruce drží cestovní příkazy pro konvoj, které musí francouzský důstojník podepsat.

Když důstojníci přerušili hru a osvěžovali se u stolku jejich manželek, kambodžský seržant zasalutoval, přistoupil ke stolku manželek a předal důstojníkovi příslušné cestovní příkazy.

Rozlobený důstojník: “Seržante, vždyť vidíte, že jsem zaneprázdněný”. “Počkejte, až budu mít čas, nemějte obavu, konvoj odjíždí až večer.” Důstojnící pak pokračovali ve hře.

Dr. Fall: Trvalo to moment, v němž jsem si uvědomil, proč tu válku prohrajeme. .

To je dobrý příběh. Připomíná mi, z opačné strany, legendu o Napoleonovi. Kvůlu špatným zprávám ho budit museli, kvůli dobrým nikoliv.

Vybírám z textu:

"Stali jsme se spojenci".

Nikoliv, stali jsme se kolonií. Po prohrané (studené) válce.

A kdopak ji prohrál?

Kdo se má rád, nezaplete se do problému s Ukrajinou? To jsme to dopracovali.

Já bych řekl, že právě tímto konfliktem nastává velký zlom - konec progresivismus, konec nadvlády Západu nad světem. A my utrpíme prohru, ze které nás nevytáhne Amerika ani nikdo jiný. Snad se probereme a začneme se chovat rozumně.

Co je to "rozumné chování"?

Hezká věta zazněla kdysi v seriálu Hra o trůny: O míru se jedná vždycky s nepřítelem.

Zelenský patrně neviděl...

Prolétl jsem diskuzi a zanechalo to ve mě lehké pochopení situace: k tradičně proradným ( oportunistickým, lokajským ) hercům, zpěvákům, režisérům a jiným umělcům se v naší době přidali i politici. Téměř všichni naši i evropští politici ( výjimka Orbán a trochu i Fico, ten s plynovou koulí na noze ). Kam se to přidali: k mejnstrýmu, k prachům, co nesmrdí. A tak všichni bubnují do svaté války s Putinem, dnes i s Trumpem. A bojovně roztáčí větrníky, tůrují elektroauta, píchají do sebe šmakulády a jedou na stejné Vlně. A ten český lev už běží tak rychle, že seskočit z něj není ale vůbec snadné. Tento Taxis už nedají, skončí v příkopě se zlámanou chrbticí.

„Chtěli jsme demokracii, tak teď musíme i Green Deal a liberálně korektní pozitivisty.“ Opravdu...? Jak to spolu souvisí? Znamená to snad, že když se kloním k vládě lidu, musím si zároveň zničit průmysl a naskakovat na nesmysly někomu, kdo není ani liberální, ani korektní a konečně ani pozitivista.

Umění přežít u malých národů spočívá ve schopnosti být vždy na straně vítězů. To znamená nevázat se na ideologie, ale na vlastní prospěch. Ideologie přicházejí a odcházení. Národ zůstává.

to mi připomíná pohádky Josefa Náhlovského o Krušnohorcích, jejichž zásadou bylo pomáhat silnějším, až se jednou spletli, v důsledku čehož je ostatní slovanské kmeny vyhnaly z Balkánu do české kotliny

Tak na prohrávání, ze kterého jsme jsme po okupaci vyšli jako vítězové, bychom mohli mít přímo patent, druhý takový národ v Evropě snad nenajdete.

Ukrajina by se od nás jistě měla hodně co učit!

Ale v posledních letech jsme s novou generací evidentně národ hrdinů, ochotných statečně bojovat za svou svobodu až do posledního Ukrajince!

Nebo vlastně...

Ještě úspěšnější národ než my jsou v tomto směru Slováci. Češi i Slováci bojovali ve 20. století ve třech válkách: prvé světové, druhé světové a studené. Do všech třech vstoupily naše státní struktury na straně těch, co prohráli, a vždy jsme nakonec skončili na straně vítězů. A proč jsou Slováci úspěšnější? Protože jejich oficiální armáda za druhé světové války aktivně bojovala.

No jo, kdysi boj za mír se SSSR proti západním imperialistům na věčné časy a nikdy jinak. Teď boj za spravedlivý mír se západními imperialisty proti Rusku, vydávanému za SSSR. Západní imperialisté ovšem poznenáhlu začali bojovat za mír s islámem proti náboženské nesnášenlivosti evropských starousedlíků. Tak ještě uvidíme, co nám budoucnost přinese.

Autor zrejme pripravuje svoje obecenstvo na komlpetnu porazku NATO na vychode. Kursk je kaput. (anglicky)

https://www.youtube.com/watch?v=gyjinKGwViE