Ukrajincům se podařil překvapivý útok na Kerčský most, který je pro Rusy strategicky důležitý. Navíc v době narozenin novodobého cara. Jsou to kurážní chlapíci a mají Rusům co vracet. Bylo to brilantně provedené a zapálilo to i projíždějící palivový vlak. Slyšel jsem ovšem i názory, že odveta byla silnější, stála životy civilistů a poničila infrastrukturu. Více, než ten zničený jeden jízdní pruh. Vyplatí se to tedy?

To je dlouho známá a diskutovaná otázka. Partyzáni napadnou vojenský konvoj ze zálohy a ti za to popraví desítky vesničanů. Je to oprávněná cena a je možné platit životy nevinných lidí? V době míru to samozřejmě nepřipadá v úvahu. Ale ve válce padají mnohá morální tabu. Válka sama bere životy a nejen vojáků na frontách. Nevybírá si. Mnoho lidí se octne v nesprávný čas na nesprávném místě. Neurčují si sami svůj osud.

Kromě vojenského taktického hodnocení takové akce je tu ještě její dopad na morálku země, která se brání a také na nepřítele. V dobách, kdy mnoho lidí denně ztratí své domovy, padnou jim otcové a synové je dopad takové úspěšné akce velmi silný a nedocenitelný. Povzbudí a ukáže světlo na konci tunelu. Navíc útočníka stála odveta na půl miliardy dolarů a oslabila jeho arzenál. Je tedy oprávněné vyměnit takové povzbuzení za desítky životů civilistů?

Jistě na to budou různé názory a teď nemyslím skalní příznivce obou válčících stran, ale rozumně a neutrálně uvažující lidi. Každý si to musí nějak srovnat sám se sebou. Jinak budou uvažovat nedotčení lidé a jinak oběti v napadených městech. Neexistuje na to jediná univerzálně správná odpověď.

Ale zrovna my Češi máme s podobnou situací své, přímo ukázkové zkušenosti. Mám na mysli atentát na Reinharda Heydricha, který 27. května 1942 provedli českoslovenští parašutisté z Anglie. I tehdy se vědělo, že se dá čekat tvrdá odveta Němců. Domácí odboj dokonce žádal odvolání atentátu. Přesto byl proveden. Doba to vyžadovala a Heydrich si to zasloužil. V té době české zbrojovky zásobovaly Třetí říši zbraněmi s výhodou, že byly mimo dosah spojeneckých bombardérů. Němci preferovali dělníky a dopřávali jim i rekreační dovolené. V kontrastu s československými letci v Británii a zahraničnímu vojsku bylo třeba ukázat, na čí straně jsou Češi doma. Stalo se a parašutistům nakonec pomohly i baktérie a absence antibiotik. Reakce Němců byla velmi silná. Vypálili Lidice a Ležáky a nechali zastřelit několik tisíc lidí. Hitler údajně požadoval, aby bylo okamžitě zatčeno a postupně zlikvidováno deset tisíc Čechů. To mu rozmluvili, ne však z humanitárních důvodů.

Atentát však změnil postavení Československa na mezinárodní scéně. Heydrich byl třetím nejmocnějším představitelem nacistické říše a nejvyšším, který byl spojenci zlikvidován. Francie a Anglie prohlásili následně Mnichovskou dohodu za neplatnou, což znamenalo do té doby nejisté obnovení Československa po válce v původních hranicích. Pevně nás zakotvil v protihitlerovské koalici. Ale pro Čechy měl a má atentát význam jakožto nejsilnější argument proti přece jen poněkud paušalizujícímu tvrzení, že celou válku v podstatě jen pracovali pro potřeby říše – sice s nelibostí, ale efektivně.

Na atentát pochopitelně existují i dnes různé názory. Ale stal se součástí našich dějin a symbolem odporu proti okupaci. Oslavujeme jeho hrdiny i nevinné oběti. Každý národ potřebuje podobné milníky a tím spíše ten náš, který je známý tím, že rád čeká, až mu historické okolnosti umožní provést většinou poklidnou revoluci.